Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Když se hroutil svět

10-1.jpg
Milan Vodička, Úterý, 15. června 2010
T ak něco takového jsme ještě nezažili. Islandská sopka na ledovci Eyjafjallajökull, o níž jsme v životě neslyšeli, ejakulovala, a svět se hroutil. Ale takhle je to pokaždé, když se v přírodě něco stane.

Sopečný mrak nad Evropou nám nabídl celkem dobrou studii na téma, jak funguje svět, jak neuvěřitelně se rozvinul – a jak je kvůli tomu neuvěřitelně křehký. Pokaždé, když se čoud rozptýlí (povodně opadnou či otřesy ustanou), rychle se z toho vyspíme a zase věříme tomu, jak poručíme větru, dešti. Proto je to i názorná studie o lidské hlouposti.

Nejdřív ale to první. Je fascinující sledovat, jak vlastně svět funguje. Dozvíme se to právě při takovéhle havárii. Dnešní propojenost je neuvěřitelná. Všichni teď vědí, že čerstvé kytky v Evropě nejsou dávno z holandských skleníků, ale z Keni. Filiálka automobilky BMW v Americe omezila výrobu, protože z Evropy nemohla na místo dopravit kožené sedačkové potahy. Do Evropy nejenže nepřiletěly čerstvé třešně z Jižní Afriky, humři z Kanady a tuňák ze Šrí Lanky, ale třeba také zpěvák Bobby McFerrin, který měl koncertovat v Česku. Opozdily se dodávky léků i dodávka telefonů pro společnost Apple: montují se v Číně a dodávají se letecky…

Takových věcí jsou tisíce. A teď lidé. Najednou lidé zjistili, jak moc se létá letadly. Vypadalo to, jako by skoro každý měl několik desítek známých, kteří někde trčeli, nebo naopak neodletěli na přechod Grónska, či do noci na internetu zkoumali stav mraku, protože měli letět do Říma a nevěděli, jestli mají stornovat rezervaci hotelu, nebo ne. Skoro každý byl nějak postižen: někteří třeba tím, že neměli – chudáci! – čerstvé mango.

To mě přivádí k poučení z celého sopečného příběhu. Kdysi lidé a zboží pluli plachetnicemi, pak parníky. Vývoj šel dál, tak to všechno létá. Svět nemá hranice a naše rozežranost a rozmazlenost taky ne. Před pár měsíci jsem v hotelu uprostřed Karibiku zíral, když mezi předkrmy u večeře byl skoro každý den obrovský tác s plátky lososa. V Karibiku je spousta ryb, ale losos ne. Museli ho přivážet letadly ze severu. Bylo to skoro jako rouhání.

Takhle si lidstvo staví svou moderní babylonskou věž. Globalizace je dobrá věc, protože nám otevírá svět. Ale současně ho dělá tak komplikovaně propojený, až jej ochromí jedna hloupá sopka. Dříve by pod oblakem kouře pluly lodě a nic by se nedělo. Pro nás by to nebyla ani zpráva. Teď jsme měli pocit, že se svět zhroutil -a místy to tak i vypadalo.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články