Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Když neprší a přichází poušť

18-1.jpg
Jiří Koželouh, Pondělí, 8. listopadu 2010
Desertifikace – tedy změna území na pouštní či polopouštní oblast – hrozí na 30 až 40 procentech úrodné půdy na planetě. Jaké jsou její příčiny a co nám hrozí, pokud neučiníme náležitá opatření? „Čtyřicet procent území Bolívie se pomalu mění v poušť. Na tomto teritoriu žije 77 procent našich obyvatel,“ sdělil médiím na konci dubna 2010 bolivijský ministr pro vědu a techniku. Pro tuto rozvojovou jihoamerickou zemi znamená úbytek vláhy a rostlin vážný problém. Devět z deseti lidí obývajících vysychající území žije v extrémní bídě a jsou naprosto závislí na drobném zemědělství. Farmáři se musí vyrovnat se stále nižší úrodou.

V části pohoří Siválik, ležící v indickém státě Harijána, asi 300 kilometrů severozápadně od Nového Dillí, charakterizuje subtropické podnebí střídání suchých a deštivých období sezony. Lidé toto území téměř kompletně přeměnili na zemědělskou krajinu. Dramatický úbytek lesů od devatenáctého století přinesl i sem problémy s vodou a častější sucha. Dobytčí farma Sonnleiten leží asi 40 kilometrů východně od města Windhoek na suchém východním svahu hornaté střední Namibie. Po generace hospodařili místní farmáři na čtyřech a půl tisících hektarech tradičním způsobem.

Na konci 60. let minulého století zde začalo ale ubývat množství divoce rostoucích rostlin, snížil se i počet jejich druhů. Na povrchu půdy se vytvořila kompaktní vrstva, která nepropouští vodu. Země tak vodu už neudrží, a navíc se zvyšuje i eroze půdy. Rančeři reagovali snížením množství dobytka. To však vedlo jen k částečnému zlepšení a vysychání a tvrdnutí půdy pokračovalo. Situaci zvrátil až přechod k promyšlenému hospodaření, které klade důraz na nepřetěžování pastvin a obnovu spasené trávy.

Ztráta třetiny půdy

Bolívie, Indie nebo Namibie přitom nejsou výjimkami. Vzhledem k politickému rozdělení světa zasahuje rozšiřování sucha především rozvojové země Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Hrozí ale i v průmyslových zemích. Boj s desertifikací je jedním z důležitých cílů OSN. Po světě tak běží stovky a tisíce projektů, které brání rozšiřování pouští a navracejí krajině život. Zároveň vědci zkoumají příčiny. I když důvodů pro proměny krajiny v poušť je více (indický příklad ilustruje následky odlesnění, africký zase chovu dobytka), stále častěji se objevuje spojení s problémem globálních změn podnebí.

Hladomory v Africe

Asi nejdramatičtější události spojené se suchem a pustnutím krajiny odstartovaly počátkem sedmdesátých let v Sahelu – pásu zemí na jižním okraji Sahary. V zemích, jako je Etiopie, Súdán, Čad, Niger nebo Mali, se najednou prudce snížilo množství dešťů. Svět na televizních obrazovkách šokovaly obrázky tragických hladomorů. Ačkoli v posledních asi patnácti letech tu prší opět o něco více, k původním číslům je pořád ještě daleko a nezvyklé sucho přetrvává. Média i učitelé zeměpisu léta opakovali stejné vysvětlení: za všechno může nadměrná pastva. Stáda místních nomádů prý proměnila zemi v poušť a následkem toho i místní klima.

Nové propočty ale odhalily, že všechno je jinak. Alessandra Gianniniová z Národního centra pro atmosférický výzkum v americkém Boulderu objevila, že prvotní příčina katastrofální neúrody leží tisíce kilometrů daleko: v Indickém oceánu. Teplejší hladina oceánu přes složité vazby v klimatickém systému změnila chod monzunových větrů nad Afrikou. V Sahelu následkem toho přestalo pršet. Její výsledky posléze potvrdili i experti amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru Jian Lu a Thomas Delworth.

Příčina? Úbytek vláhy

Sahelské události ilustrují regionální dopad změn podnebí. Jaká jsou však celková očekávání ohledně podnebí a vody? Podle vědeckých propočtů přinese další vypouštění skleníkových plynů, a tedy i oteplování atmosféry, celkově více srážek – v průměru bude pršet více. Jenže dešťů přibude tam, kde je už dnes hodně vody, v suchých oblastech bude většinou pršet méně. A navíc: sílit budou srážky v období dešťů a slábnout v období sucha. Výsledkem tedy budou silnější či častější povodně, nebo naopak období a regiony s výraznějšími suchy. A problém se projevuje už nyní. Od sedmdesátých let minulého století se rozloha území označovaných za „velmi suchá“ zvětšila pravděpodobně až na dvojnásobek.

Klimatologové předpokládají, že v teplejším prostředí se bude voda rychleji vypařovat. I když se tedy nezmění přísun dešťové vody, poklesnou hladiny řek či podzemních zdrojů. Následkem toho dojde k zasolování vodních zdrojů a půdy. V suchých regionech tak bude životně důležitá podzemní voda ještě hlouběji. Je třeba podotknout, že odborníci očekávají i pozitivní vlivy proměn podnebí na desertifikaci. Vyšší obsah oxidu uhličitého v ovzduší stimuluje růst a může tak podpořit regeneraci rostlin po vypásání. Řada lidí se dočká lepšího přístupu k vodě. V průměru však očekávají vědci zhoršení podmínek pro život.

Kdo zastavil déšť?

Příčiny i systémová řešení leží zejména ve vyspělých zemích, které vypouštějí skleníkové exhalace již dvě stovky let. Země jako USA a Rusko či státy Evropské unie produkují vysoké množství oxidu uhličitého na hlavu, které dobře vyjadřuje odpovědnost za dopady změn podnebí. Ilustrativní je rozdíl mezi Českem s 12 tunami a Indií s 1 tunou či Keňou s 300 kilogramy oxidu uhličitého na člověka a rok.

Klíčem k řešení je tedy odklon od fosilních paliv k moderní čisté energetice a ekonomice. Reálné možnosti zateplování domů, využívání obnovitelných zdrojů energie či třeba třídění odpadů jsou v České republice obrovské a čekají na využití. Rozběhnutí inovací povede ke snižování znečištění, ale uspoří i domácnostem a podnítí vznik nových pracovních míst. Velká Británie a Francie již přijaly zákony o snižování skleníkových emisí. Podobnou legislativu projednává i irský, belgický a maďarský parlament. I v České republice už odstartovala debata o zákoně, který by závazně stanovil dvouprocentní pokles emisí skleníkových plynů ročně.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články