Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Když nebe tančí

22-23.jpg
Autor článku: Roman Pech, Čtvrtek, 21. listopadu 2013
Autor fotografií: František Zvardoň
Pro Středoevropana je polární záře naprosto ojedinělým zážitkem. Kolem půlnoci se temné nebe roztančí zářivými pruhy barev od sytě zelené až do tmavě fialové. Pomalu se vlní, proměňují a navzájem prolínají a zase mizí, jako by jimi pohyboval neviditelný vánek. Kdo je jednou spatří, musí je vidět znova.

Island a Grónsko – obyvatelé dvou vzdálených ostrovů na severním polárním kruhu dobře vědí, co to znamená žít téměř polovinu roku v naprosté tmě. Každý listopad pro ně znamená začátek temného zimního času. Doba denního světla se velmi rychle krátí, až slunce přestane vycházet nad obzor a vládu na dlouhé čtyři měsíce převezme noc. Když pak za jasného počasí pozorujete hvězdy, odehrává se mezi nimi úchvatné divadlo polární záře. Aurora, jak se záři říká podle římské bohyně úsvitu, je opředena mnoha bájemi, pohádkami i drsnými severskými pověstmi.

Světla z říše mrtvých

V dávných dobách si lidé úkaz nedokázali nijak vysvětlit, a tak si začali vyprávět všelijaké, většinou strašidelné historky. Skandinávská bájesloví hovoří o polární záři jako o odrazu od štítů bojovnic Valkýr závodících na noční obloze cestou do bájné Valhally.

Tančící světla na obloze jsou součástí i starých příběhů Islanďanů nebo grónských či aljašských Inuitů, které stále přímo ovlivňují život mnoha tamních lidí. Aurora u některých vzbuzuje úžas, jiným přináší i nefalšovaný strach. Mihotavá světla severu jsou podle starých vikinských pověr znamením krvavých konfliktů a válek.

Pro Inuity v Grónsku má aurora speciální význam. V mnoha vesnicích takřka odtržených od moderní civilizace, kde lidé žijí klidným životem bez stresu a honbou za penězi a kariérou, stále věří tomu, že světla pocházejí z říše mrtvých. Když se prý rychle mění, znamená to, že mrtví přátelé se pokoušejí spojit se se svými žijícími příbuznými a mohli by je převést na onen svět. Severní světla tedy vzbuzují posvátnou hrůzu a strach. Duše zemřelých přátel se pak Inuité snaží uspokojit zpěvem a tancem.

Miniaturní grónská obce Oqaatsut leží hodinu a půl plavby od Ilulissatu. Marně byste tu hledali auta, kina, obchody či silnice a chodníky. Není tu ani příjezdová cesta. Žije tady třináct stálých obyvatel, do místní školy chodí čtyři děti. Právě jim jejich dědové a babičky vyprávějí strašidelné historky o duších zemřelých, které září na noční obloze, a příběhy dál ožívají.

Inuitský folklor a jeho báje jsou značně ponuré, a tak pozitivní výjimku v případě polárních září budete hledat jen velmi těžko. Přesto jedna existuje: od pradávných dob se v Grónsku i některých jiných severských zemích traduje, že aurora je odrazem svitu od šupin sledě obecného v moři, a pokud je velmi jasná a zbarvená dozelena, rybáři budou mít dobré úlovky. Tím se mnozí místní rybáři řídí dodnes a na lov vyrážejí s nadšením, a hlavně s nadějí.

Záři způsobují sluneční erupce a sluneční vítr. Jeho částice pak zachytává magnetické pole země a spirálovitě je stáčí kolem magnetických pólů.

Islanďané a polární záře

Těhotným ženám na Islandu dokonce polární záře podle pověr a pranostik určuje, jestli porodí syna, nebo dceru, případně jestli dítě či matka při porodu zemřou. Na třísettisícovém Islandu žijí desítky obyvatel, kteří vám dodnes odpřisáhnou, že nejde jen o děsivé povídačky, ale o čistou pravdu. Když mi některé z nich vykládala místní rodačka Anna Kristine, tvářila se naprosto vážně. V islandských příbězích a rčeních plných deště, mlhy a sychravého počasí málokdy na konci vyjde slunce. Islanďané jsou na to zvyklí, je to součást jejich historie.

Z islandského bájesloví:

Pozoruje-li těhotná žena auroru, věští zelená barva narození syna.

Má-li aurora, kterou sleduje, červenou barvu, dítě při porodu zemře.

Pokud žena pozoruje záři příliš dlouho, narodí se jí šilhavé dítě…

Některé těhotné Islanďanky tak pro jistotu chodí s hlavou skloněnou k zemi a nahoru se vůbec nedívají. Na druhou stranu ale staří obyvatelé ostrova na severu věří tomu, že pozorování polární záře zmírňuje bolesti při porodu. Některá rčení si dost protiřečí, ale těžko na Islandu najdete člověka, který by znal a vyznával všechny pověry najednou. Dost záleží na tom, které z nich se tradují přímo v rodině.

Aurora v jižní Evropě

Několikrát v historii se polární záře objevila i nad jižní Evropou, kde měla obvykle červenou barvu. Na jihu a v našich zeměpisných šířkách je to velmi neobvyklý a vzácný úkaz a mnoho lidí se začalo třást hrůzou před znamením přicházejících vá­lek.

V květnu 1789 se velmi intenzivní rudá polární záře objevila nad jižním Skotskem a Anglií. Lidé odsud hlásili, že viděli mohutné armády bojující napříč celým nebem. Pár týdnů poté se rozhořela Velká francouzská revoluce. Tato skutečnost přesvědčila i mnohé skeptiky, kteří do té doby pochybovali o významu nebeských znamení.

O polární záři píše i několik českých kronik, i když její výskyt nad naším územím je velká výjimka. Zmínky o záři jsou většinou spojeny se zprávami o prudkých a neobvyklých poruchách počasí. Kosmas popisuje pravděpodobně tornádo, po kterém si lidé všimli neobvyklého úkazu na noční obloze.

Z Kosmovy kroniky, LP 1139:

„A když se kníže Soběslav vracel se svým vojskem, ustanoviv bojovníky ke hlídání hradů, jednoho dne, když byl uprostřed lesa při vchodu do své země, vál velmi prudký vichr, který vyvracel nejen stavení nebo jakékoli překážky v cestě, nýbrž i lesní stromy z kořene. Tím se octli Čechové ve velikém nebezpečenství a byli zděšeni… Dne 1. března byla viděti červená znamení na neobyčejném místě od soumraku do svítání.“

Když nebe tančí

Tajemství nočních světel

Dnes už víme, co je příčinou nočních úkazů, které nepovažujeme za strašidelné, ale naopak překrásné. Zjednodušeně: mohou za to sluneční erupce a sluneční vítr. Jeho částice pak zachytává magnetické pole země a spirálovitě je stáčí kolem magnetických pólů. Jenže právě sluneční erupce, které vyvolávají geomagnetické bouře na Zemi, nepřinášejí jen jedinečnou světelnou podívanou, ale také ovlivňují přenosy pozemských komunikačních zařízení a mohou napáchat rozsáhlé škody.

To se naplno ukázalo už v roce 1958, kdy elektromagnetické záření poškodilo podmořský komunikační kabel v Atlantiku a v roce 1972 telekomu­nikační kabely na severozápadě USA.

V říjnu 1980 pak utrpělo škody elektrické vedení mezi Winnipegem a Minneapolisem a v roce 1989 shořely transformátory elektrárny v Québecu. To vyvolalo devítihodinový výpadek elektřiny v USA i Kanadě a miliony lidí zůstaly bez proudu. Při tom všem se nebe rozzářilo nádhernými barvami polární záře, které ale v tu chvíli nedokázal nikdo ocenit.

Rok 2013 byl rokem slunečního maxima, a tak byly polární záře mimořádně efektní. Astronomové dokonce očekávali, že by se aurora mohla objevit i v našich zeměpisných šířkách. Bohužel se tak nestalo, a tak Středoevropanům nezbývá nic jiného, než se za úžasným přírodním divadlem vydat do severního Norska, na Island, do Grónska nebo na Aljašku. Tady o jasných zimních nocích existuje jistota, že se nebem proženou bojovnice Valkýry mířící do Valhally.

Když nebe tančí

OČIMA FOTOGRAFA

František Zvardoň, fotograf

Františkovy rady, jak vyfotit polární záři

Rok 2013 a počátek roku 2014 je období polárních září, je to nejlepší čas na pozorování tohoto úchvatného úkazu. Může za to zesílená erupční aktivita Slunce, která se opakuje každých jedenáct let. Kdo tedy chce prakticky s jistotou ještě zažít na severu tajemnou auroru, má nejvyšší čas. Nejlépe bude polární záře na severní obloze vidět až do 21. března 2014. Cestu je nejlépe naplánovat na období těsně před fází novu nebo těsně po ní. V těchto měsíčních fázích je obloha dostatečně tmavá a hvězdy a polární záře dobře viditelné.

Oblečení

Noci jsou velmi chladné, provázené silným větrem. Nejlepší na ně je péřová kombinéza do –30°. Nesmíte podcenit boty, nejlepší jsou se zateplovací vložkou, opět do –30°. Je dobré nezapomenout na spodní vrstvu, třeba vlněné spodky. S sebou dvoje rukavice, jedny s možností odkrytí prstů, druhé celkové na udržení tepla. Je potřeba chránit před mrazem hlavu – pořiďte si kuklu. Budete potřebovat dobrou čelovku na cestu k místu focení. Vezměte také láhev vody nebo termosku s čajem a něco k jídlu, do pěti do rána je dlouhá doba.

Vybavení fotoaparátu

Ideální velká zrcadlovka typu Nikon D4, Canon D1× nebo Canon Mark III 5D, kde je mnoho možností, jak nastavit délku času a clonu. Doporučuji širokoúhlý objektiv a stativ s panoramatickou hlavou – já mám Nodal Ninja 4, která je velmi stabilní. Stativ to chce pořádný a takový, aby se doprostřed dal uvázat kámen, jinak hrozí, že odletí. Náhradní baterie jsou v té zimě nezbytností. V obchodech s loveckými potřebami se dají koupit oteplovací polštářky, které budete potřebovat u vodopádů a v blízkosti ledovců, kde bude zamrzat objektiv. Vezměte také dobrou lepicí pásku na zafixování objektivu, když bude nastaven na nekonečno.

Mějte u sebe několik hadříků na čištění objektivu. Chraňte jej také filtrem, počítejte ale s tím, že filtr po čtrnácti dnech budete moci vyhodit, bude poškozený neustálým otíráním namrzajícího oparu.

Příprava focení

Prvním předpokladem úspěchu je naučit se ovládat všechna tlačítka na foťáku poslepu. Budete pracovat v úplné tmě, a tak je potřeba umět rychle nastavit čas, citlivost, zkontrolovat zaostření na monitoru – v hledáčku totiž není nic vidět. Musíte se naučit ve tmě rychle připojit kabel na samospoušť a nastavit jej.

Najděte si ubytování s Wi-Fi, důležité je sledovat aktuální předpovědi a vybírat místa bez zamračené oblohy. Užitečné jsou portály www.sat24.com nebo envedur.is – na této stránce najdete také předpovědi Aurora Forecasts. Důležité je vydat se na místo, kde je nejvíc pravděpodobná jasná obloha. Přes den si vyberte místo, kde zahlédnete první oblouk záře (směrem na sever), a označte si místo souřadnicemi GPS. Na fotce vypadá hezky, máte-li v popředí zamrzlé jezero, ledovce nebo sníh, který odráží světlo záře.

Na prvních hvězdách zkontrolujte nastavení nekonečna na displeji, zaostřete a zalepte objektiv páskou (pokud nemáte objektiv Zeiss, u toho to není nutné). Abyste měli snímek vodorovně, použijte elektronickou vodováhu. Je fajn mít s sebou dva fotoaparáty – jeden můžete mít nastavený na dlouhý čas a na druhém můžete zpracovávat panoramatické záběry několika snímků na výšku. V tomto případě je dobré použít vysoce světelný objektiv 24/1,4f a čas kolem 4 sekund. Panoramatickou hlavu si nastavte tak, abyste jí jen otáčeli bez dívání se do hledáčku. Při nastavení clony 2,8 bude vidět maximum hvězd a čas expozice se bude u citlivosti 3200 ASA pohybovat mezi 20–30 sekundami. Pokud polární záře vydává dostatek světla, snižte citlivost na 1600 ASA. Pracujte jen s RAW formátem a všechna další nastavení (redukce zrna, vignetace objektivu atd.) vypněte. Mějte dostatečný počet paměťových karet.

Lovy na tyto nádherné noční islandské tanečnice končí kolem šesté ranní a určitě jejich kouzlu propadnete i vy. Mně nakonec nevadilo ani čtrnáct probdělých nocí, kdy si přes den člověk jen na pár hodin zdřímne. Už teď se těším, že si ještě s aurorou dám tuto zimu dostaveníčko.

František Zvardoň, fotograf

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY PRO POZOROVÁNÍ POLÁRNÍ ZÁŘE

  • Zhruba od 5. září do 15. dubna (mimo polární dny)
  • Jasná obloha
  • Vysoká sluneční aktivita (ideálně sluneční erupce)
  • Pozice: kolem 60. rovnoběžky
  • Maximum aurory: asi od 23.00 do 3.00 hod.
Islandské ženy se prý na polární záři nemají vůbec dívat, aby se jim nenarodilo šilhavé dítě...
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články