Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Když model visí hlavou dolů

14-model-visi-hlavou-dolu.jpg
red, Úterý, 16. listopadu 2010
Jan Dungel už téměř dvacet let jezdí malovat zvířata v jejich přirozeném prostředí. Vzděláním biolog se velice brzy rozhodl pro život výtvarníka na volné noze a v devadesátých letech se konečně přiblížil svému dětskému snu: stát se Darwinem, vypravit se na cesty do neznámých končin a své expedice ilustrovat. Přímo na místě, často velmi krkolomně,vznikají autentické portréty zvířat, možná lépe řečeno záznamy o setkání se zvířaty.

Některé kresby musí vzniknout velmi rychle, jiné jsou otázkou i několikaletého snažení. Technicky není malování v terénu jednoduché: barvy na štětci uschnou dříve, než je ruka donese na papír, jindy se horkem roztékají pastelky a papíry ve vlhku pralesa se začínají rychle rozpadat. Někdy je potřeba je v noci chránit na vlastním těle před útoky termitů. Zvířata navíc nejsou trpělivými „modely“. Vítanou změnou bývají někteří velcí papoušci, kteří svou přirozenou zvědavost nijak neomezují, a přilétají se na činnost podivného tvora se štětcem v ruce podívat zblízka. Jejich iniciativa v navazování komunikace, rejstřík

jejich gest i hlasových projevů a zjevná párová náklonnost (tvoří páry na celý život) ještě zvyšují pocit vytržení nad blízkým setkáváním s těmito nádhernými a inteligentními tvory. I proto stále častěji směřují cesty Jana a Radany Dungelových do bažin a savan brazilského Pantanalu, kde je pozorování papoušků, ale i ostatních zvířat mnohem snazší než v deštném lese, kde jsou téměř neviditelná. S kresbami Jana Dungela se můžete setkat na výstavě České stopy v Brazílii, která bude v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě otevřena až do konce listopadu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články