Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Když kamení rozkvete

108-000.jpg
Irena Páleníčková, Středa, 13. května 2009
Je mnoho důvodů, proč jezdit na řecké ostrovy Kyklady, a jedním z nich mohou být tři řecká roční období. Čas zeleně, květů a zrání, následuje čas sucha a pak přijde čas dešťů. V závislosti na nich má každý ostrov tři tváře, a kdo poznal jen jednu, nepoznal celý ostrov.

Proměny ostrovních tváří závisejí i na přítomnosti turistů. V období dešťů, tedy přibližně od října/listopadu do února/března, příroda sbírá síly a turisté se připravují na sezonu. Známé turistické destinace zejí prázdnotou, a přijedete-li ke konci tohoto období, budete první vlaštovkou oznamující „jaro“, a tedy osobou vítanou a zdravenou. Majitelé hospůdek a ubytování jsou po zimě odpočatí, a protože se ještě nezačali připravovat na sezonu, nejsou ani upracovaní. To je ta pravá doba sednout si s nimi pod rozložité platany nebo loubí z vinné révy: i když ani jedno ještě neobrazilo, pohoda bude úžasná.

Když přijde čas dešťů, tedy od října až do března, vyženou rostliny do květu a ukážou slunci všechny barvy: bílé a žluté chryzantémy, modré kosatce, fialové mečíky, hrachory a bramboříky...

Čas květů

Doba od března do června je především dobou květů. Kdo byl v Řecku třeba i mnohokrát v sezoně, teď by ho nepoznal. Nenašel by strom, pod kterým odpočíval u pláže, protože ten se bude topit v poli rudých vlčích máků. Nevysledoval by ani pěšinu, po které si zkracoval cestu k moři. Celá stráň bude zarostlá metr vysokými divokými chryzantémami, které kvetou bíle jako kopretiny nebo září plnou žlutí jako slunce nad nimi.

Období květů zahajuje asfodel vysoký, cibulovina nesoucí na vysokém holém stvolu kužel jemných, bílých, fialově prokreslených kvítků. V létě suché a pichlavé keříčky se postupně obsypou drobnými kvítky, pod olivami vyrazí kaly a někde i bílé áróny krétské. Louky okousané v létě ovcemi až ke kořínkům teď zmodrají nízkými kosatci a modřenci, nad nimiž povlávají různobarevné sasanky. Ve vyšších polohách se pod stromy vzácně objeví i nízká lupina. Vyrazí fialové divoké mečíky, hrachory, řebčíky, bramboříky, vstavače a vzácné orchideje, kterých je v Řecku na 190 druhů. V létě suchá a pečlivě zoraná půda pod olivovníky na jaře září žlutí šťavelu kozí nohy. Nevadí, že se jedná o zavlečený plevel. Je nádherný a září tak, že je vidět i na satelitních snímcích.

Když naplno rozkvete až tři metry vysoký divoký fenykl, je v plném proudu zrání. Půda pod olivovníky je zoraná, citrusy odkvetly a zároveň daly lidem své plody. Ocitnete-li se v dubnu na kykladském ostrově Naxos a zabloudíte do rozkvetlého pomerančového sadu, užijí si všechny vaše smysly. Oči potěší tuhé bílé květy a zlaté koule plodů -citrusovníky totiž kvetou a dávají plody ve stejnou dobu. Čich omámí jemná vůně květů, uši zahltí koncert cikád, ruce budou sbírat spadlé plody a ústa budou ochutnávat nikde jinde dostupnou chuť dokonale a přirozeně vyzrálých pomerančů. Budou-li po ruce grapefruity, také ochutnejte, jsou šťavnaté a téměř stejně sladké jako pomeranče a s grepy distribuovanými v supermarketových středoevropských sítích mají společný snad jen název.

Kyklady vykvetou obvykle v dubnu, ale kvůli nedostatku vody a dobré půdy odkvétají rychle a stejně rychle usychají. Na konci června už kykladskou krajinu zdobí jen efektní vysoké bodláky a téměř holé stvoly fenyklu, ze kterého hospodyně otrhaly kromě semínek i všechnu zeleň, která se také používá jako koření, třeba na rybí polévku.

Když příroda spí

Období sucha se díky svému teplu, nulovým srážkám a azurem bez jediného mráčku stalo symbolem Řecka. Je to právě toto vegetačně nepříliš vábné období od června do září, kdy ostrovy zaplaví turisté a Kyklady začínají naplno vydělávat. Nebýt v létě školní prázdniny, Řekové by si je určitě vybojovali. V ostrovních rodinných samoobsluhách musí totiž pracovat celá rodina včetně školáků. Otevřeno je denně od devíti do odchodu posledního zákazníka.

Maminka od rána do večera prodává a je jasné, že v srpnu jí už nezbývají síly na úsměvy pro zákazníky. Zboží se vyrovnává do regálů za provozu a není v lidských silách, aby všechno mělo cenovky. Rovná je syn i desetiletá dcera. Samoobsluha je malá, velký prostor by mimo sezonu zel prázdnotou. Nákupní vozík ani košík není potřeba. Zboží si každý dává na hromádku u pokladny a maminka-pokladní se v něm kupodivu vyzná. Venku u ovoce a zeleniny sedí babička, kterou tam ráno vyvezou na kolečkovém křesle. Trochu hlídá, občas podá někomu sáček na zeleninu, pak si chvilku zdřímne. Když máte tašku s nákupem odjinud, nevadí, jednoduše ji někde opřete (vzhledem k nedostatku místa bude stejně všude překážet). S posledním zákazníkem nastupuje dědeček, který zeleninu a ovoce přikryje a noc tráví na židli mezi bramborami a cibulí. Určitě to není kvůli zlodějům, ale ostrovní krysy nemají moc volně přístupného žrádla a kromě toho: co kdyby někdo chtěl koupit v noci láhev vína? Na tatínka ani syna se vůbec nezapomnělo, někdo musí dělat řezničinu, rozvážet maso a zboží do restaurací, navážet balíky s vodou, vínem, mlékem…

Období dešťů díky globálnímu oteplování vůbec neznamená, že musí pršet. Déšť je na Kykladách krátký, i když může být vydatný. O tom svědčí vymletá koryta potoků na vyšších ostrovech, jako je právě Naxos nebo málo známý Sérifos či neobydlený Kéros. S deštěm se nepočítá, pokud přijde, počká se, až přestane. To se týká i jízdy autem. Do asfaltu jsou totiž místo drtě někdy přidávány zlomky mramoru. Ty se auty ohladí a ujezdí a za deště se pak asfaltová silnice stává dobrou skluzavkou.

Kykladské procházky

Kyklady se zdají jako stvořené pro pěší turistiku: bezpečná příroda, romantické staré oslí stezky na Kýthnosu, jinde cestičky vyšlapané kozami a všude blízko na Malých Kykladách… Zajímavé břehy má Mílos, Amorgós a Folégandros. Některé ostrovy se dají obejít dokola (třeba Páros), jiné prochodit křížem krážem (zkuste Kato Koufonísi). V přístavech čekají nepřeberné taverny a bary i bohatý noční život (všechny hlavní ostrovy).

Situaci ale komplikuje naprostý nedostatek pitné vody. Dostatek vody má jen velký a vysoký Náxos a na západě ležící Sérifos. Pěší turistika bez vody se tak smrskne na pouhé jednodenní výlety. Druhou možností je jízdní kolo, na kterém trochu zdatný cyklista může uvézt zásobu vody i na čtyři dny a ujede mnohem větší vzdálenost než ujde pěšák.

V době květů není horko, a proto je v tomto období Řecko pro cyklistiku ideální.


Trasy pro kolo

Z Pirea se můžete vydat po těchto trasách: Kýthnos – Sérifos – Sifnos – Mílos (popř. Folégandros – Síkinos -Ios – Théra); Tínos – Mýkonos – Náxos – Ios – Théra; Sýros -Páros – Náxos – Malé Kyklady – Amorgós. Určitě není vhodné začít ostrovem Théra, protože byste zahájili prudkým stoupáním. Sympatický je Náxos, který má zalesněné vnitrozemí, ale jeho hornatý reliéf si vyžádá minimálně týden. Folégandros a Amorgós jsou suché a skalnaté. Mýkonos bude mimo sezonu kouzelný, na Mílu budete obdivovat úžasné skalní útvary, na Kýthnu a Iosu objevíte touto dobou prázdné pláže a na Sérifu si pořádně zastoupáte. Krátká a strmá stoupání ostatně charakterizují nejen Kyklady, ale Řecko jako celek.

Mimo sezonu je stoprocentní spolehnutí na tolerantnost Řeků a řecké policie vůči cizincům a po celou dobu je možno spát a stanovat na plážích i ve vnitrozemí. Ani se zajištěním ubytování nebudou problémy, rezervace není potřeba, nápisy room-for-rent vás samy navedou. Na procházku jsou Kyklady jako stvořené: příroda je tu bezpečná a krajina je protkána starými oslími stezkami a kozími cestičkami.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články