Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Kdo pláče u zdi

062-000.jpg
Petr Žůrek, Pátek, 1. Srpen 2008
Jeruzalém, město pyšnící se předlouhou minulostí, leží v srdci velmi mladého regionu - letos v květnu oslavil stát Izrael šedesáté výročí vzniku.

Tohle město je svaté pro křesťany, židy i muslimy. Židé mají jednoho Boha, kterého nesmějí pod žádnou záminkou zpodobovat.

Uznávají Mesiáše, Spasitele lidstva. Jako Spasitele uznávají křesťané Ježíše, od jehož narození se počítá křesťanský letopočet. Spasitele uznávají i židé, ale není to Ježíš. Na příchod svého Spasitele teprve čekají. Bohem muslimů je Alláh, jehož prorokem je Mohamed…

Jeruzalém, to jsou tři světy uzavřené do sebe. Žádný z nich nedokáže překročit rubikon svého vymezení komunitou. Každá z těchto komunit má svou vlastní optiku, kterou nahlíží na okolní svět.

Spolu vytvářejí neopakovatelný kolorit města, který se odráží v uličkách a čtvrtích vymezených Židům, Arménům či Arabům. Kromě nich jsou tu ještě další, menší etnika, jež vnášejí do města spoustu rozmanitých znaků, jako jsou třeba charakteristická domovní znamení na zdech obydlí.

„Jeruzalém není město jako jiná města, a proto také lidé, kteří tu žijí, jsou jiní. Neboť myslím, a chtěl bych, abyste věřili se mnou, že lidé, kteří tu žijí, nepřišli prostě do města, ale to město vstoupilo do nich a oni je už po věky nosí v sobě a s sebou, kamkoli je kdy jakýkoli tah na šachovnici dějin posunul.“ (Viktor Fischl) Na počátku bylo slovo. Které je to pravé právě dnes?

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články