Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Kdo je tady zvíře?

66-67.jpg
Autor článku: Jan Sochor, Pátek, 4. ledna 2013
Autor fotografií: Jan Sochor
Návštěvníci havanské zoo se často chovají hůř než nejdivočejší zvířata, která kdy obývala klece havanské zoo. Ta byla kdysi jednou z nejkrásnějších v Latinské Americe. Bohužel nedostatek financí se na stavu budov i počtu zvířat a jejich kondici značně podepsal. Dnes už je zahrada jen stínem své někdejší slávy a její němí obyvatelé hladovějí.

Rezavá dvířka prázdné opičí klece se skřípavě kývají ze strany na stranu. Poryvy studeného, vlhkého větru z Atlantiku zahnaly obyvatele havanské zoo do závětrných rohů svých vězení. Trojice drobných kočkodanů, tisknoucích se bez hnutí k sobě, vypadá skoro jako sousoší. Opice sedí na špinavé betonové podlaze a zahřívají si vzájemně svá pohublá žlutohnědá těla. Makak z protější klece si dlouze nahnul z plechovky kubánské koly…

Kdo je tady zvíře?
Kdo je tady zvíře?

Zoologická zahrada v Havaně byla poprvé pro veřejnost otevřena v říjnu 1939. Na zhruba dvouhektarovém pozemku bývalé farmy a zahradnictví La Rosa, který tehdejší správa Havany na popud skupiny profesorů z místní univerzity vykoupila pro účely zoo, žilo zpočátku 69 živočišných druhů, převážně ptactva. Během první dekády existence byly v zoo postupně vybudovány stezky pro návštěvníky, pavilon kočkovitých šelem a jezírko s ostrůvkem pro krokodýly. Dnešní havanská zoo, někdy také nazývaná „zoo na 26. ulici“, se rozkládá na území 23 hektarů a je – podle vlastních údajů – domovem pro zhruba dva tisíce zvířat o 162 druzích.

Kdo je tady zvíře?

Dlouhá léta se mezi Kubánci po celém ostrově vypráví vtip: Záhy potom, co se Fidel Castro v roce 1959 chopil moci, se výstrahy na cedulích v havanské zoo „Nedávejte zvířatům žádné jídlo!“ změnily na „Neberte zvířatům jejich jídlo!“ Po roce 1990, po pádu Sovětského svazu, nástupu tzv. speciálního období a de facto zhroucení kubánské ekonomiky, se cedule na klecích opět změnily. Nyní na nich stálo: „Zvířata nejsou k jídlu!“ Ačkoli tato anekdota svědčí o tom, že Kubánci mají smysl pro černý humor, britský týdeník The Economist vrací příběh do reality a uvádí, že existují důkazy, že během ekonomicky složitých 90. let se skutečně z havanské zoo ztratili pávi, buvoli a pštrosi nandu.

Kdo je tady zvíře?
Kdo je tady zvíře?

Dlouholetý a tíživý nedostatek na všech frontách se na stavu havanské zoologické zahrady vážně podepsal. Značný počet výběhů a klecí je úplně prázdných, některé pavilony jsou kompletně zavřené a jen rezavějící mříže a cedulky se jmény nepřítomných zvířat připomínají, že zoo možná kdysi fungovala jinak. Zoo dnešních dní je tak obrazem smutku a zmaru. Mnohá velká zvířata jsou držena v malých klecích, leží na rozpraskaném a špinavém betonu a čekají unaveně na porci rozvařených batátů, která na některá z nich ani nezbude. Přitom je známo, že dříve se havanská zoologická zahrada – hlavně díky válečné intervenci Kuby v africké Angole během 70. let – pyšnila jednou z nejlepších kolekcí zvířat v Latinské Americe.

Kdo je tady zvíře?

Na rozdíl od jiných zahrad jsou v havanské zoo zvířecí klece velmi blízko, doslova na dosah od návštěvnických stezek. Nejen kvůli tomuto faktu, ale také vinou nezájmu zřízenců primáti často kradou okolo stojícím lidem to, co mají právě v ruce. Na druhou stranu – mnohým rozjíveným návštěvníkům chybí jakýkoli respekt a pro pobavení podstrkují opicím zapálené cigarety nebo plechovky s kolou. Navíc, jak potvrzuje biolog Jorge Fernández, blízkost i tichých a slušných návštěvníků obecně velmi ztěžuje reprodukci – zvířata jsou neklidná a k rozmnožování často vůbec nedojde. Například během odchovu kondora si samice udělala hnízdo blízko pletiva a zvědavé děti ji píchaly klacíkem, aby uviděly vajíčka.

Kdo je tady zvíře?
Kdo je tady zvíře?

Kubánský deník Juventud Rebelde cituje v jedné ze svých reportáží Sergia L. Aguileru z havanské zoo: „Nosorožec Yambo už téměř nemá svůj roh, protože v noci vnikají do zoo lidé, kteří mu ho pilují, aby cenný prášek prodali na černém trhu jako afrodiziakální mast. Třetině všech krokodýlů chybí oko nebo obě, protože návštěvníci na ně házejí kameny, když plazi nehybně odpočívají na slunci. Osel má zhnisané nohy, protože v noci místní rošťáci přelézají plot, aby si na něm zajezdili.“ Lidé jsou zkrátka divočejší než divoká zvířata, uzavírá své svědectví S. Aguilera, dlouholetý zástupce ředitele havanské zoo.

Kdo je tady zvíře?
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články