Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Kde mají slepice na kahánku

117_Obraz_0003.jpg
Autor článku: Richard Grégr, Pátek, 19. února 2010
Autor fotografií: Richard Grégr
Masopust v jihočeském Doudlebsku je skutečně bujarý. Zvlášť, pokud zamíříte přímo do Dobrkovské Lhotky.

Masopust v jihočeském Doudlebsku je skutečně bujarý. Zvlášť, pokud zamíříte přímo do Dobrkovské Lhotky.

Silnice se přehoupne přes návrší nad Slavčí. Po stráních nás vítají samoty a na konci mísovitého údolí leží nevelká víska. Leží přímo pod nejvyšším vrcholem pohoří, Kohoutem, a je podstatně mladší než zdejší tradice a masopust. Vznikla totiž škrtem pera teprve 4. května 1950, kdy se sloučily Dolní Lhotka, do té doby osada obce Besednice, a Dobrkov, patřící do Keblan. Dobrkovská Lhotka byla na světě, samostatnost jí ovšem vydržela jen do roku 1960. Dnes si masopustníci musejí pro povolení starosty dojet přes sedlo do Slavče.

Obřadné trestání

Tady se staročeský zvyk zachoval v podobě, jakou jinde nenajdete. Právě proto nečekejte, že budou k hostům kdovíjak vstřícní. Diváků se na masopust pokaždé sjede hodně. Ale budou-li se blíže zajímat o zdejší folklorní speciality, setkají se s neprostupnou bariérou. Při zdejším masopustu se totiž vracíte do dávných dob, kdy krajánci přicházeli do vesnice a říkali si: „Vyděláme si nějaké peněz.“

A protože to byli a bezesporu jsou lidé zbožní a bohabojní, vše, co činí, konají ve jménu božím. Pořád se všude ptají, jestli se chovají dobře a zda někdo z nich něco neukradl, a protože každý příběh musí mít dramatickou stavbu, je zřejmé, že někdo něco ukradne a chová se, jak se nepatří. Následuje obřadné trestání… Pamětníci připomenou, že takhle už dědové i pradědové chodili koledovat až do Rakous.

Zlé Matky

Je únorově modré ráno a v zšeřelé hospodě přišívají maminky či dívky masopustním tanečníkům na tmavý oblek bílý pás, který připomíná roucho Ježíše Krista. Muži v něm budou celý den tančit, takže by bez pevných stehů nevydrželo. Všechno má přesný řád, vše něco znamená. Každý z tanečníků má určitou hodnost. S halapartnou a šerpou přes rameno chodí hejtman. Doprovázejí ho dva rychtáři s puškami jako stráž, dva konšelé a dva tancmajstři.

Matka koledy mávne cepem a z místa, kam cep dopadne, se koledníci vydávají na obchůzku.

K nim patří zlé masky, které na rozdíl od hodných tanečníků popichují kdekoho a vůbec páchají všemožné špatnosti. Mohou beztrestně ukrást vejce v kurníku hospodyni. V Dobrkovské Lhotce zastupují zlé masky dvě Matky koledy a čtyři Rybníkáři. Nenechte se mýlit. Ženské tady nemají místo. Obě Matky jsou urostlí chlapi. Však je nazývají i Pány masopusty. Pestrobarevné sako mají pošité tolika odstřižky látek, kolik je kvítí na jarní louce…

Pradávné symboly

Masopustní víkend je pro slepičí národ v okolí Slepičích hor katastrofický. Přežije málokterá – většina z nich se ocitne na masopustním stole. Jejich ostatky se pak ocitnou na hlavách Rybníkářů. Křídla a hlava se zobákem se přidrátují k helmě, jakou nosí stavbaři. Nesmí tam být dlouho, i když v únoru je ještě chladno. Maska totiž připomíná, že svatý Petr zapřel po Jidášově zradě zatčeného Ježíše Krista dřív, než kohout třikrát zakokrhal. Pamětníci připomenou, že dřív se nosila helma hasičská, předtím jen kožená. V nošení slepičích hlav na helmě se mísí pohanské i křesťanské zvyky. Kohout je totiž symbolem plodnosti. Mnohde jinde k tomuto postačí jen kohoutí pera nebo filcová chocholka.

V Dobrkovské Lhotce jsou ale důslední. Podobný význam má třeba zvoneček v rozkroku Matky… Tanečníci si zase už vloni v létě museli opatřit větvičky jalovčí, které patří na vrchol vysoké čepice. Je jich tam pět, jako pět ran Kristových. „Jezdívali jsme pro ně vždy na Kraví horu do Novohradských hor,“ vzpomíná František Tisoň, který tady během třiceti let vystřídal snad všechny postavy, dobré i zlé. „Vysoký klobouk tanečníků je složený z barevných krepových růžiček. Musí jich být přesně 365, jako je dnů v roce,“ dodává. A když ještě doplní, že cep Matky koledy je vlastně symbol křížové cesty, napadne vás, že těch jinotajů je docela dost…

Choreografii nelze mnoho vytknout

Všichni zúčastnění jsou na místě. Zbývá dojet pro povolení ke starostovi ve dva kilometry vzdálené Slavči. Tím okamžikem masopust začíná. Starosta podle letité praxe obchůzku povolil a v Dobrkovské Lhotce začíná první kolečko. „Toto kolo je pro obec,“ zvolá hejtman. Matka koledy mávne cepem. Z místa, kam dopadne, hejtman s koledníky vytáčí kolo po směru hodinových ručiček.

Za zvuku dechovky proti nim obcházejí obě Matky Masopustě, respektive Matkové Masopusti, i Rybníkáři a pískají na píšťalku. „Toto kolo je pro koledníky, kteří budou koledovat,“ vykřikne zadýchaný hejtman a akce se opakuje. „A toto kolo je do foroty!“ vykřikne potřetí. Pak už se koledníci rozeběhnou po vsi na obchůzku.

Tak mu odpustili…

Je odpoledne a na návsi se už prochází farář i se dvěma sličnými ministrantkami a hopsá kobyla pod bílým prostěradlem. Masopustníci se vracejí z obchůzky obou osad. Na řadu přichází dlouhé smlouvání koledníků a hospodářů – zda se masky dobře chovaly, a pokud ne, jaký trest si zaslouží. Pojednou se odkudsi vynoří staří pánové, říká se jim slaměná koleda, a jdou zkontrolovat, zda to ti mládenci dělají dobře. Těm to samozřejmě není po chuti, ale nezbývá jim než starší respektovat. A tak tady stojí proti sobě a pokřikují.

Připomíná to něco mezi dávným rytířským kláním a zkoušením ve škole: „Pane hejtmane s panem konšelem, já se vás ptám, co znamená věneček na rukávu pana tancmajstra?“A bě­da, když mladí neznají dopodrobna masopustní symboliku! Na dobré urovnání si pak masopustní hejtmani dají šňupeček stojíce na tělech masopustních postav… Další dobrkovskolhotský unikát!

Blíží se konec a Matka masopust teď koledníkům všechno pěkně spočítá. Co všechno udělali, jak se provinili na svých cestách. Jak pekli opičí řízky a troubili na měsíc… Nakonec ale dojde i na něj. Přichází totiž kněz i s ministrantkami, všechny Masopustovy hříchy a prohřešky vyplavou na povrch, a on pod jejich tíhou klesne na kolena. Pak ho postříkají svěcenou vodou a odstřelí. Naloží ubohého Masopusta na máry a odnesou. Je to ale pěkně těžký chlap, takže ho brzy shodí na kraji silnice… A je konec masopustu v Dobrkovské Lhotce. Za všeobecného smíchu se vydáváme do hospody…

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články