Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Kde král mluví česky

037_Image_0002.jpg
Autor článku: Markéta Kutilová, Pátek, 4. listopadu 2011
Autor fotografií: autorka · Jarmila Štuková Kovaříková a Profimedia
Kambodžský král jako jediný monarcha na světě ovládá češtinu. Česky mluví i mnoho Kambodžanů, kteří u nás vystudovali, Češi v Kambodži postavili továrny, školy, nemocnice, elektrárny. Česká stopa v Kambodži se však prohlubuje i dnes.

Oprýskané kovové postele s nuzně oblečenými lidmi ostře kontrastují s blyštícími se zdmi a podlahou. Chirurgický pavilon je jedinou naleštěnou částí nemocnice ve městě Takeo na jihu Kambodže. Byl totiž postaven teprve nedávno a za české peníze. „Je to ta nejmodernější část naší nemocnice,“ říká šéf chirurgie Yim Keat. A je to znát, na ostatních částech nemocnice se už podepsaly roky opotřebování a ne zrovna nejlepší údržby.

Celou nemocnici v Takeu přitom stavěli a uváděli do chodu také Čechoslováci, a to v 80. letech minulého století. „Byla to významná součást československé pomoci. Na tuto akci byla vyčleněna částka 39,4 mil. Kč,“ píše se na stránkách českého ministerstva zahraničí. Zároveň byla skupina lékařů z Takea vyslána do tehdejší ČSSR na školení. Jedním z nich byl právě i Yim Keat. „Na to nikdy nezapomenu, sice jsem u vás strávil jen tři měsíce, ale bylo to nejlepší období mého života,“ vypravuje už u něj doma, kde na lednici stojí zarámovaná fotka kambodžských lékařů sedících na lavičce před nádražím v Jihlavě.

„Denně se na to koukám, jen škoda, zapomněl jsem všechna vaše slova,“ mrzí se. Po chvíli přemýšlení ale přece jen jedno z paměti vyloví: „Párek!“

Česká škola v Kambodži

Další českou stopu netřeba hledat dlouho, je jen hodinu jízdy od Takea, v oblasti Kirivông. Tentokrát zde nejsou žádní trpící, ale pouze veselý dětský smích. Vítejte v české škole.

Její stavbu platila česká vláda z peněz rozvojové pomoci. „Jsem šťastný, že moje děti mohou chodit do školy. Proto se taky zadarmo o tu školu starám,“ říká školník, údržbář a hlídač Kim, jehož tři děti školu navštěvují.

Ačkoli je sobota, z otevřených oken tříd se linou salvy dětského smíchu. Po chvíli veselí utichne a ze třídy se ozývají hlasy dětí opakující slova, která jim učitel předčítá z učebnice. Ve třídě se tísní pětatřicet prvňáčků v nažehlených bílých košilích. Vedle školní budovy, hřiště a vybavení tříd totiž dostali žáci i zbrusu nové uniformy. U tabule čte z učebnice učitel Sen v tmavě modré košili. Stejně jako ostatní učitelé v Kambodži by se však učitelstvím neuživil. Průměrný kantorský plat je totiž třicet dolarů. „Každé dopoledne učím a odpoledne farmařím na svém poli. Jinak bych rodinu neuživil. Ty peníze jsou jen na léky, hygienické potřeby a oblečení,“ říká Sen a dodává, že „vedlejšáky“ mají všichni učitelé.

Kambodžské školství bylo zrušeno v roce 1976, kdy se moci chopili Rudí Khmerové. Kambodžané proto budují školství znovu od píky. Mnoho učitelů tak nemá ani potřebné vzdělání. „Univerzitu nemám, jen kurz, jak učit,“ přiznává Sen. Sehnat kvalifikovaného učitele v této odlehlé vesnici tři kilometry od vietnamské hranice by však bylo nemožné. „Kvalita výuky je hlavně na vesnicích hodně špatná. Děti pouze memorují a opakují po učiteli. Stává se, že po čtyřech letech školy neumí ani číst a psát,“ říká Linda Vejlupková, jejíž organizace Rainbow Gateway stavbu školy za milion korun organizovala.

Na nemocnici v Takeu se již podepsal zub času. Chirurgický pavilon vybudovaný za české peníze je jedinou naleštěnou částí tohoto zdravotnického zařízení.

O moderních vyučovacích metodách podle ní nemůže být ani řeč. Ona sama je bývalou kantorkou, a tak vybíhá před tabuli a učí děti násobilku. Během své návštěvy ještě stihne dětem orazítkovat učebnice. I ty byly nakoupeny z české pomoci, a tak každé dítě dostalo na první stranu znak českého lva.

„Dát dětem základní školní pomůcky a uniformy bylo nutné, aby mohly docházet i děti z nejchudších rodin. Pořídit dítěti školní výbavu si totiž mnoho rodičů nemůže vůbec dovolit, a tak děti musí zůstat doma,“ říká Vejlupková.

Česká škola se jako jediná v Kambodži může pyšnit patronátem krále Norodoma Sihamoniho. „Český velvyslanec v Bangkoku mě požádal, abych napsala králi, zda by škole nepropůjčil své jméno. Vůbec jsem nevěděla, jak se dopis králi píše. Ale on souhlasil, což pro mě bylo neuvěřitelné,“ vzpomíná Vejlupková.

Zpěv místo zvonku

O tom, že škola je česká, vědí i všichni malí žáci, kteří zde sedí v nažehlených, svítivě bílých košilkách. Král totiž přijel osobně školu otevřít. „To byla ohromná sláva pro celou vesnici. Při slavnosti předal český velvyslanec školu králi jako dar a ten ji pak předal provincii Takeo,“ říká Vejlupková.

Českou školu přijel osobně otevřít kambodžský král. Typické zvonění jako v českých školách tu ale neuslyšíte, škola totiž nemá elektrický proud.

Zatímco král česky mluví, ona sama, navzdory českému příjmení, ne. „Můj otec byl český pilot, který bojoval v Anglii, kde se seznámil s mojí maminkou. Já jsem ho našla až po letech a stále se cítím Češkou,“ říká tato energická 65letá žena. Ale jak po chvíli přiznává, jejím domovem už je Kambodža. „Žiju zde od roku 1992 a myslím, že zde i zůstanu,“ dodává.

Mezitím se blíží jedenáctá hodina, konec sobotního vyučování. Na zvonění by však žáčci čekali marně. Škola, stejně jako celá vesnice, není napojena na elektřinu, a tak se žádné drnčení zvonku ozvat nemůže. Na konci hodiny se proto žáci postaví do pozoru a sborově zpívají.

Královská studia

Snad nejblíže z celé Kambodže má však k Česku král Norodom Sihamoni. Jeho otec Norodom Sihanuk požádal v roce 1962 prezidenta Antonína Novotného, zda by jeho syn mohl studovat v ČSSR. Novotný souhlasil a princ dostal vládní stipendium. Mladý princ (narozen 1953) přijel do Československa v červnu 1962. Zpočátku bydlel na kambodžském velvyslanectví a nastoupil do 3. třídy Základní školy v Praze 6, v ulici Majakovského. Sihamoni měl velké pohybové nadání a miloval balet. Proto chodil často na baletní představení do Národního a Stavovského divadla. Princ ukončil základní školu v roce 1967 a pokračoval ve studiu na Pražské konzervatoři. V roce 1968 se zúčastnil se svými spolužáky demonstrací proti okupaci. Od roku 1971 Sihamoni studoval tanec, hudbu a divadlo na Akademii múzických umění (AMU) v Praze. Tu dokončil v roce 1975. Po pádu Rudých Khmerů byla v Kambodži obnovena monarchie a Sihamoni je dnes králem, i když s malou mocí. Dodnes mluví plynně česky.

Král Norodom Sihamoni má k Česku nejblíže. Jeho otec požádal v roce 1962 prezidenta Antonína Novotného, zda by jeho syn mohl studovat v ČSSR.

V 50. a 60. letech postavili Čechoslováci v Kambodži mnoho továren, cukrovarů, elektráren, do Kambodži se vyvážely traktory, stroje, zbraně či populární motocykly Jawa. „Nikdo nevěděl, co je Československo, ale všichni věděli, že Jawa je z Československa,“ říká lékař Yim Keat. Během krutovlády Rudých Khmerů vzájemné vztahy neexistovaly, obnovily se až po roce 1979. Kambodža byla zdecimovaná, a tak se Čechoslováci vrhli do oprav toho, co už jednou vybudovali. Dvacet Kambodžanů ročně navíc dostalo možnost studovat v ČSSR. „Byla to nejlepší léta mého života,“ říká mi rozesmátý Bun Vutha, s nímž se scházím v Phnomphenu. V 90. letech studoval v Brně na Mendelově zemědělské univerzitě. Dnes pracuje na kambodžském ministerstvu zemědělství, ale k tomu má vlastní soukromou firmu. „Takhle to zde chodí, úřednické platy jsou malé, takže si musíme přivydělávat,“ ří­ká.

Vařeno na hovínkách

V provincii Takeo však najdete i další Čechy – působí zde totiž společnost Člověk v tísni. Podporuje zdravotní střediska, trénuje porodní asistentky, pomáhá malým rolníkům a živnostníkům a nyní začíná za podpory čtrnácti milionů korun od České rozvojové agentury neobvyklý projekt – výrobu plynu ze zvířecích výkalů.

„Rodinám, které mají větší množství zvířat, pomáháme zakoupit domácí bioplynárny a naučit je, jak se obsluhují a opravují. Uvnitř bioplynáren se ze zvířecích výkalů tvoří metan, který se odvádí přímo do plynových vařičů, na nichž lidé mohou zadarmo vařit a nemusí kvůli dřevu na vaření kácet další lesy,“ vysvětluje šéf mise Petr Schmied. Právě odlesňování patří k největším problémům Kambodže. Z původních pralesů jich zmizely už tři čtvrtiny. Pokud se to nezastaví, přijde Kambodža o jejich poslední zbytky i o zvířata, která v nich žijí, například sloni či tygři.

Téměř veškeré projekty na pomoc Kambodži jsou v provincii Takeo, jež patří mezi nejrozvinutější oblasti Kambodže. Při pohledu na statistiky vypovídající o rozvoji jednotlivých provincií je jasné, že pomoc by byla potřeba i jinde. „Většina české pomoci jde do Takea a o potřebnější provincie je mezi dárci zatím jen menší zájem,“ potvrzuje Schmied.

Součástí pomoci regionu Takeo je také distribuce potravin těm nejpotřebnějším. Na protější straně dole je šéf chirurgie nemocnice v Takeo Yim Keat.

Česká pomoc Kambodži tak pokračuje i dnes, i když to už dávno není, co bývalo. „My bychom rádi pomohli a spolupracovali s českými podnikateli tady v Kambodži, ale zatím z jejich strany moc zájmu bohužel není. Je to škoda, protože Kambodža je země velkých možností,“ uzavírá Bun Vutha.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články