Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Karneval v Gaykjavíku

18-001.jpg
Tomáš Lindner, Pondělí, 17. Srpen 2009
Jedenáctého srpna vyjde do ulic Reykjavíku každý šestý Islanďan. Všichni chtějí vidět největší slavnost země – Gay Pride. V centru města vlají duhové vlajky, figuríny ve výlohách zdobí květinové věnce. Při první Gay Pride před deseti lety se happeningu účastnilo jen pár set lidí, ale od roku 2006 se z průvodu homosexuálů stala největší slavnost Islandu.

Z vozu hřmí tvrdá hudba německých Rammstein, k níž si podupávají ramenatí muži v kožených oblecích. Na dalším pojízdném pódiu se v rytmu diska vlní vyhublí mladíci v přiléhavých červených latexových kostýmech. Poklidný průjezd kamionu, který táhne pódium s těmito tanečníky, hlídá šéf ochranky festivalu – vysoký muž oděný do koženého sado-maso obleku. Z dalšího vozu vyhrává islandský country-folk a na balících slámy posedává několik lesbiček v pletených vlněných svetrech s tradičním islandským vzorem.

Z ulic se na ně usmívají islandští důchodci, mávají jim malé děti, které na slavnost přišly se svými rodiči. Z Reykjavíku se zkrátka na jeden víkend stal Gaykjavík, jak město překřtil týdeník Grapevine.

Důchodci, děti a rodiče s kočárky v publiku napovídají, že na Islandu není Gay Pride setkáním odvážlivců bojujících za práva utlačované sexuální menšiny, jako například v řadě postkomunistických nebo balkánských zemí. Gayové a lesbičky zde již dosáhli vlastně všeho, čeho dosáhnout chtěli – těší se naprosté rovnosti práv s heterosexuální většinou populace. V ulicích Reykjavíku se tedy již neprotestuje ani nebojuje, ale pouze oslavuje.

Rychlý pochod

Odlehlý a donedávna chudý Island přitom dlouho pokulhával za svými pokrokovými skandinávskými bratry. První gay se zde veřejně přihlásil ke své orientaci až v roce 1975 a teprve o tři roky později vzniklo hnutí za práva homosexuálů. Jeho následný vítězný pochod tolerantní skandinávskou společností byl ale o to rychlejší.

Island se v roce 1996 stal teprve druhou zemí na světě, která povolila registrované partnerství mezi osobami stejného pohlaví (kupříkladu v katolickém Irsku byl homosexuální styk podle zákona až do roku 1993 dokonce trestný).

Po reformě z roku 2006 mají homosexuální svazky naprosto stejný status jako klasické manželství, páry mohou bez potíží adoptovat děti – shodla se na tom politická pravice i levice! „Třicetiletá kampaň za práva gayů na Islandu je ve světě ojedinělou kronikou vítězství. Z neviditelné a diskriminované menšiny se gayové a lesbičky přeměnili ve skupinu těšící se jedněm z nejširších společenských práv na světě,“ píše se na oficiálních webových stránkách Gay Pride.

Web měsíčníku Iceland Review poznamenává, že největší potíží islandské homosexuální komunity je zřejmě brzký bankrot všech gay barů. Důvod? Homosexualita je v zemi něčím tak samozřejmým, že diskrétní bary vůbec nejsou zapotřebí.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články