Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Kam jsme doletěli my?

012-000.jpg
Milan Vodička, Čtvrtek, 17. září 2009
Vypadají mnohem starší, než když byli prvními lidmi, kteří stanuli na Měsíci. Koncem července to taky bylo už čtyřicet let. Teprve jejich vrásky nám napověděly, že dokázali něco, co nejsme schopni zopakovat, přestože uplynulo tolik času.

Od chvíle, kdy Neil Armstrong roku 1969 vstoupil na Měsíc, nás dělí asi tolik času, kolik tento okamžik dělí od Lindberghova přeletu přes Atlantik. Tehdy za tu dobu lidstvo udělalo neuvěřitelný pokrok. Prvním hrdinou na téhle ose byl pilot prskoletu, který zázrakem doletěl z Ameriky do Paříže. Druhým astronaut, který vstoupil na Měsíc. Rozdíl mezi nimi je jen čtyři desetiletí. Co jsme dokázali my po čtyřiceti letech? Kam až doletí člověk v roce 2009? Armstrong udělal velký krok pro lidstvo – a to zůstalo stát. Čtyřicet let poté, co Lindbergh přeletěl Atlantik, létalo přes něj každý den dvanáct tisíc lidí. Kolik lidí létá na Měsíc čtyřicet let poté, co na něj vstoupil Armstrong?

Mise Apollo 11 ve složení (zleva) Neil Armstrong, Michael Collins a Edwin Aldrin. Na Měsíci přistáli Armstrong a Aldrin 20. července 1969.

Když jsem jako dítě v televizi bez dechu sledoval rozzrněný a roztřesený přímý přenos z Měsíce (Chápete to? Z Měsíce!), nikdy bych neuvěřil, že o čtyřicet let později by podobný přenos byl pořád planetární senzací. Tehdy totiž lidstvo mělo pocit, že pádí kupředu. To, co popsal ještě o pár let dřív Ray Bradbury v Marťanské kronice (lidstvo v raketách, kolonizace Marsu v roce 2000, cesty vesmírem), vypadalo tehdy jako budoucnost, o níž nebyl důvod pochybovat. Proč taky, když lidstvo pouhých dvaačtyřicet let od přeletu Atlantiku dokázalo doletět na Měsíc.

Od křehkého hornoplošníku po kosmickou loď. To bylo tempo! Měřeno dnešními podmínkami bylo i Apollo 11 (a všechna další Apolla i Sojuzy té doby) také jen hornoplošníkem. Lunární modul Eagle, z něhož lidstvo poprvé vystoupilo na Měsíc, měl palubní počítač s kapacitou paměti 72 kilobytů a operační pamětí takovou, že by se do ní sotva vešel tento článek. Nestačil by ani na hru, již hraje předškolní dítě. A s tímhle to dokázali.

Oni tehdy dokázali i jiné věci. Vymysleli třeba Concorde, nadzvukový letoun. Tři hodiny z Evropy do New Yorku. Před pár lety ho stáhli. Ale nic nového nevzniklo. Létáme zase pomalu. Když John Kennedy roku 1961 přišel s vizí dobytí Měsíce, chtěl na to čas do konce desetiletí. Amerika na to nakonec potřebovala osm let. Když v roce 2004 přišel George Bush s vizí návratu na Měsíc, vzal si na to lhůtu devíti let. A kdo ví, jak to dopadne.

V čem je problém? Někdy mám pocit, že jsme objevitelské touhy omezili jen na cestování na internetu. Místo ve velínu lodi sedíme před počítačem. A místo hlubin vesmíru cestujeme jen hlubinami elektronického nekonečna. To je naše Vesmírná odysea 2001, pardon, dokonce už 2009.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články