Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Kado a kuře snů

008-000.jpg
Lenka Klicperová, Úterý, 16. června 2009
„Cadeaux* madame, cadeaux, monsieur,“ slyším dodnes, jakmile si vzpomenu na cestu mezi Dogony. Tohle mají být ti tajemní hvězdáři Afriky? To má být ten hrdý kmen, který už před staletími uzřel na obloze Sirius, Jupiter a Saturn a bůhvíco všechno ještě?

Až tady jsem zase zažila pocit, že nejsem jen chodící peněženka, jak je v Africe většinou běloch vnímán. Ne že by jim o ty naše dolary taky nešlo, ale…

A taky jsem tu jedla nejlepší kuře svého života, to je taky vzpomínka víc než důležitá. Přijeli jsme navečer hladoví jak vlci a Dogoni se nabídli, že upečou kuře. Za chvíli jsem jenom s hrůzou v očích poslouchala kdákání ubohých opeřenců, kteří právě bojovali o poslední minuty svého života, aby ještě další tři hodiny trvalo, než skončí v mém žaludku. Tři hodiny hladových muk snad cítím dodneška a musím říct, že jsem se přesvědčila o jediné věci – když má člověk opravdu hlad, sní cokoliv… I když je přesvědčený vegetarián. A je fakt, že díky tomu pak můžete pochopit i zdánlivě nepochopitelné – třeba proč jsou domorodci schopní zabít tu roztomilou opičku, kterou se jim právě podařilo ulovit… Pěkné čtení, a pokud jíte, dobrou chuť!

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články