Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jitřenka stále na stráži

116-000.jpg
Tomáš Nídr, Čtvrtek, 4. prosince 2008
Mladá Ruska se svůdně vine k dělu na přídi křižníku Aurora, jehož výstřel 7. listopadu roku 1917 zacloumal světovou historií. Její partner náruživě tiskne spoušť digitálního fotoaparátu a vybízí ji k širokému úsměvu.

Mýty opředená Aurora se zlehka houpe na Bolšoj Něvke, jednom z bočních ramen řeky Něvy v centru Petrohradu.

Šedivý koráb se třemi komíny, podlaha vzorně vypulírovaná, loď předpisově vybavená záchrannými čluny a červeno-bílými kruhy s nápisem v azbuce A…

Tak nějak jsem si slavný křižník představoval, když jsem ho počátkem listopadu 1989 (jako při každém výročí VŘSR) coby žák třetí třídy naposledy kreslil.

Dnes 127metrová loď tak září novotou, že si návštěvník připadá, jako by se přesunul o více než století zpátky, kdy byl v roce 1900 křižník spuštěn na vodu. Dostal jméno Aurora, tedy Jitřenka.

Bujaré mládí

O pel neposkvrněnosti brzy přišla. Už v roce 1905 se loď a její posádka složená z 570 námořníků zapojily do rusko-japonské války, která pro armádu Mikuláše II. skončila pohromou. Namále měla i Aurora, která vyvázla z rozhodující bitvy u Cušimy, jež se stala apokalypsou carského námořnictva, s pořádně „odřenýma ušima“.

Po nezbytných opravách se loď, jejíž název připomíná antickou bohyni ranních červánků, vrátila do Baltského moře, kde sloužila jako učiliště pro ruské námořníky. Za první světové války se účastnila válečných operací proti německému námořnictvu a v roce 1916 ji vážná poškození přinutila k cestě do domovských doků -do Petrohradu nabitého duchem revolty vůči vládnoucímu režimu.

První dáma revoluce

Náhoda, která přivedla Auroru v pravý čas na pravé místo, jí umožnila zanechat nesmazatelný zápis v dějinách komunistického hnutí. Po dokončení oprav její posádka odmítla příkaz vlády k návratu do války a postavila se za Lenina. Její nejslavnější hodina přišla podle gregoriánského kalendáře 7. listopadu 1917 ve 21.40, kdy loď, plující po Něvě v čele flotily složené z jedenácti menších lodí, dala výstřelem pokyn k útoku proti Zimnímu paláci. Dobytím tohoto sídla Kerenského prozatímní vlády získali revolucionáři definitivně kontrolu nad městem, které bylo brzy v duchu komunistické idolatrie přejmenováno na Leningrad.

Aurora zůstala za občanské války věrná bolševikům a po jejím konci opět sloužila jako výukové námořní plavidlo. Za druhé světové války byla potopena při německém bombardování při obléhání Leningradu v přístavu Oranienbaum (dnes Lomonosov). Stalin samozřejmě nemohl nechat ideologicky cenné plavidlo hnít na mořském dně, a tak už v červenci 1944 byla Aurora vyzvednuta z baltických hlubin a kompletně zrenovována, jak se na legendu VŘSR slušelo. Od roku 1956 je z Aurory muzeum, ve kterém kromě vystavených nezbytných zbraní, vybavení a osobních věcí námořníků samozřejmě nechybí ani popis a nákresy, jak probíhal boj o Zimní palác nebo bezhlavý úprk od Cušimy o dvanáct let dříve. Není jistě překvapením, že si návštěvu Aurory nechá ujít jen málokdo ze statisíců turistů, kteří přijíždějí obdivovat petrohradskou architekturu či skvostné sbírky slavné Ermitáže umístěné v Zimním paláci.

Maskoti zůstávají

Zdá se vám morbidní, že Rusové s takovou láskou pečují o loď, která je symbolem převratu, jenž vedl k sedmi dekádám kruté diktatury? Rusům nikoli. Na komunistickou éru stále většina obyvatel vzpomíná s nostalgií, a tak ojedinělé pokusy dát Auroru do šrotu končí stejně neúspěšně jako snahy uložit do hrobu Leninovu mumii.

Oba bolševičtí „maskoti“ stále zůstávají na svých místech: bradkatý vůdce v mauzoleu na moskevském Rudém náměstí a křižník na dostřel od Zimního paláce.

Přesto se staré časy mění i na Auroře. Na plavidlu, které je nositelem mnoha komunistických vyznamenání, lze vidět, jak se Rusko od zuřivého ateismu vrací k tradiční ortodoxní víře. V roce 1999 byl totiž do podpalubí vrácen pravoslavný ikonostas, který pochopitelně za vlády proletariátu neměl na lodi místo. To musel Lenin ve své vitríně hrůzou udělat salto.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články