Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jezdit, nebo nejezdit?

8-1.jpg
Lenka Klicperová, Středa, 14. dubna 2010
Je vůbec v pořádku jezdit do džunglí, pralesů či pustin za lidmi, kteří nikdy v životě neviděli nic jiného než svou vesnici? Takhle se ptá v dubnovém hlavním tématu novinář Dalibor Demel. Lámu si nad tím hlavu už několik let a patrně mi to vydrží do konce života. Nevím, upřímně nevím. Je mi ale jasné jedno - je iluzorní nalhávat si, že to někdy bude jinak. Lidé té „naší“ civilizace jsou dravci, jejichž kořistí je poznání. A spousta z nich se za ním žene.

Někteří hlava nehlava, jiní promyšleně. Za izolovanými etniky ale stále přicházejí a přicházet budou. A proč by taky ne? Svět na tomhle principu funguje po celá tisíciletí. Jedna kultura ovlivňuje druhou, berou si od sebe navzájem to negativní i pozitivní. Někdy se třeba i zničí, takže po nich v dějinách nezbyde víc než velmi lehký otisk.

Je něco divného na tom, že lidé z toho materiálně vyspělého světa jezdí k lidem z toho takzvaně třetího světa, co se mu dříve říkalo rozvojový? V principu je to přirozené. Že bychom je neměli ovlivňovat? Možná, ale… Proč bychom po lidech z pralesů či buší měli chtít, aby umírali ve čtyřiceti na pro nás snadno léčitelné choroby? Proč bychom po nich měli chtít, aby pracovali v potu tváře na polích po celá další staletí? Jen proto, aby si zachovali svou kulturu neovlivněnou námi, bílými?

Abychom se na ně mohli jezdit dívat jako na poslední svědky pravěkého způsobu života? Naříkáme snad my, Češi, nad tím, že jsme ztratili svou identitu jen proto, že už nechodíme v neděli v kroji do kostela a nežijeme v roubenkách? Tak si někdy říkám, co je vlastně nemorálnější. Nechat je být, nebo nenechat? Stejně je to ale jen teorie, realita bude zkrátka jiná. Asi jde spíš o to, co jim z našeho světa nabídnout a jak…

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články