Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jen si tak trochu žvýknout

16.jpg
Autor článku: Literární noviny · Tereza Spencerová, Úterý, 13. ledna 2015
Autor fotografií: Profimedia.cz
Některé národy se tradičně dostávají do pohody pivem, jiné vodkou nebo whisky, další zase dávají vydělat stále početnější armádě nejrůznějších terapeutů s jejich předpisy na psychofarmaka. A Jemenci prostě žvýkají kát.

Původ keře Catha edulis Forsskal z čeledi brslenovitých není přesně znám. Některé zdroje ukazují na Střední Asii, jiné zase tvrdí, že se do Jemenu dostal z Etiopie (ačkoli prokázat lze jen opačný směr), staří Egypťané ho zase považovali za spojnici s božstvy. V Jemenu prý původně odvar z listů kátu namísto čaje pili súfisté a žvýkat se kát začal až někdy v 18. století. Faktem je jediné – dnes lze díky Jemencům kát, který je podle některých studií jen „lehce návykový“, najít po celém světě.

Za vším hledej kát

Průlom ve žvýkání kátu nicméně nastal až v 70. letech minulého století, kdy ropný boom pomohl Jemen radikálně proměnit. Do sousedních zemí odešel za prací bezpočet Jemenců, kteří svými výdělky rychle proměnili ekonomickou situaci i v těch nejzapadlejších domácích regionech. Po jejich návratu bylo pro většinu nemožné najít práci, a tak si prostě sedli a začali žvýkat kát.

Dostatečně výmluvný – a dodnes v hrubých rysech zřejmě stále platný – obrázek nabízí studie Světové banky z roku 2007, podle níž kát žvýkalo 72 procent jemenských mužů a 33 procent žen. Většina z nich mezi hlavními důvody uvedla, že jim kát „dodává sílu“, „pomáhá při koncentraci“ nebo je „udržuje ve zvýšené bdělosti“, byť jemenské oficiální statistiky o vysoké míře nehodovosti pod vlivem kátu, nebo přesněji alkaloidu cathinonu, který je v něm obsažen, přesvědčivě ukazují na pravý opak.

A do stejného ranku například patří i možnost přehodnotit –áno obchodní smlouvu uzavřenou večer předtím při posezení s kátem. Přísloví o ránu moudřejším večera je očividně globální. Přesto – ačkoli korán zakazuje muslimům látky, které ovlivňují mysl, drtivá většina Jemenců si v tomto ohledu svou svatou knihu vykládá jinak a srovnání třeba s alkoholem či jinými drogami vehementně odmítá.

Kát se v průběhu staletí stal pro Jemen „sociální institucí“, která ovlivňuje tradice, etiketu, ale zároveň třeba i kariéru a úspěch. Žvýkání je totiž nedílnou součástí mezilidských vazeb, ať je řeč o náboženských disputacích, dojednávání sňatků nebo politických vyjednáváních – o mnohém totiž rozhodují chlapi, co spolu nechodí na pivo jako u nás, ale na kát.

Cesta do parlamentu

Rolníci už před dekádami hbitě zareagovali na vzrůstající poptávku a zaměnili původní obiloviny za kát. A daří se jim až neuvěřitelně. Jemenská vláda hodnotu produkce kátu před časem odhadovala na 1,4 miliardy dolarů, což je 2,5krát víc než u produkce obilovin, a plochu, na níž se pěstuje, na více než 150 000 hektarů. Budou to ale nejspíš odhady značně podhodnocené, neboť například sousední Saúdská Arábie kontruje tvrzením, že jen na její (nábožensky fanatické) území se ročně propašuje kát za miliardu dolarů.

Tím spíš, že jemenští farmáři kát často vnímají jako svérázný bankovní účet. Kdykoli potřebují peníze, zavlaží svá pole a za dva tři týdny mohou už sklízet čerstvé listy. Kát totiž na rozdíl od většiny plodin není rostlina sezonní a lze ho pěstovat celý rok; vše záleží jen na dostupnosti k vodě.

A ti nejbohatší rolníci si už koupili místa v parlamentu nebo v Nejvyšší kmenové radě, a tak kát a jeho „zájmy“ – producentů i spotřebitelů – fakticky v mnoha ohledech ovládá i rozhodování centrální jemenské vlády. Žádný drastický postup proti kátu ale v Jemenu beztak zřejmě nehrozí, protože důsledkem by bylo jen prohloubení sociální krize a nezaměstnanosti. Ministerstvo plánování a mezinárodní spolupráce totiž odhaduje, že ve sféře související s kátem, ať už při pěstování, transportu nebo prodeji, pracuje každý sedmý občan, což z kátu dělá druhého největšího zaměstnavatele v zemi, hned po státních úřadech.

Jen si tak trochu žvýknout

Škodí, ale chutná

Světová zdravotnická organizace sice kát nepovažuje za vyloženě nebezpečný, názory ve světě se rozcházejí. V některých západních zemích je kát na seznamu zakázaných substancí, povolený je naopak třeba v Jemenu, Džibutsku, Somálsku nebo Etiopii, kde je pěstován na zhruba 100 000 hektarech. Hlavní argumenty pro jeho pěstování a užívání přitom vycházejí z tradičního léčitelství, podle něhož kát dokáže vykurýrovat snad vše, bolestí hlavy počínaje a zlomenou nohou konče.

Moderní medicína po řadě testů naopak shledává kát vlastně jen zdravotně závadným, a to hned v mnoha směrech. Žvýkání kátu prý vyvolává poruchy trávicího ústrojí, problémy s játry, anomálie v ústní dutině, srdeční choroby nebo poškození močových cest. A navrch je nevhodný pro těhotné ženy, sexuální aktivity nebo mužskou reprodukci, častá je také nespavost a „absťák“ nesoucí se v depresi či alespoň frustraci a melancholii.

Kuriózní ovšem je, že většina těch, kdo kát žvýkají, v průzkumech se všemi těmito údaji souhlasí. Vědí, že jim kát z hlediska tělesného zdraví zrovna nepomáhá, ale na opačnou misku vah kladou třeba sblížení s bohem, zbystření myšlenek, přívaly nových skvělých nápadů, bujnou kreativitu nebo lepší schopnost chápat sebe i své okolí. A zároveň se většina z nich shoduje na tom nejdůležitějším: „Když nám to tak chutná!“

Zásadní otázkou ovšem je, za co vše z výše zmíněného – ať už údajně pozitivního, či negativního – může opravdu kát jako takový a co mají na svědomí pesticidy, jimiž rolníci růst svých „bankovních účtů“ zhusta urychlují. Jemenci totiž kát před žvýkáním většinou nemyjí, a tak žvýkání listů s nějakým DDT může opravdu vyvolávat divy…

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články