Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jeden tak, druhý tak

010-000.jpg
Milan Vodička, Pondělí, 2. června 2008
Umírat v Myanmaru a umírat v Číně - to je dneska přece jen rozdíl. Když vás sejme cyklon v Myanmaru, vaše vláda pro vás nehne ani prstem a dokonce odmítne pomoc z ciziny.

Dva přístupy opačné jako den a noc, nebe a peklo. Oba jsou však kupodivu vedeny stejnou logikou. Obě vlády se bojí ničivé síly, kterou živly představují i pro ně samé. Mohly by je smést, nebo aspoň nahlodat jejich postavení. Proto jeden nedělá nic a druhý všechno.

Je chytřejší a poučenější. Číňané vědí z vlastní zkušenosti, co může způsobit zanedbaná katastrofa. Když v roce 1976 zemětřesení zabilo čtvrt milionu lidí v západní Číně, režim neudělal nic. Všechno zametl pod koberec, aby udržoval zdání bezproblémové existence. Zbytek národa nesměl o neštěstí vědět, aby mohl dál budovat světlejší zítřky. Jenže trpělivost lidí přetekla a za pár měsíců skončil Gang čtyř ve vězení, a tím skončila i kulturní revoluce. V roce 1970 zahynulo po cyklonu půl milionu lidí ve východním Pákistánu, vláda v západní části nedokázala účinně pomoci, a tak se vztek vzedmul tak divoce, až se z víru událostí zrodil nový stát, Bangladéš. Někdy v téže době nepomohl lidem v Nikaragui režim diktátora Somozy, a tím překročil cestu, z níž už nebylo zpátky. Hněv posílil odpor a ten přinesl svržení jeho prohnilého klanu.

Živelní katastrofy ovlivnily běh událostí v Indonésii, Turecku, Kašmíru, Maroku či na Srí Lance. Někde uhladily problém a přinesly příměří (tsunami v indonéském Acehu), jinde zlepšily vztahy dvou zemí (řecká pomoc Turecku po zemětřesení), jinde naopak po počátečním optimismu problém ještě zesílily (tsunami na Srí Lance). O tom, že příroda má politickou moc, ví své i George Bush, jehož popularita kvůli neschopnosti zachránit New Orleans po hurikánu Katrina propadla do politické márnice a už nikdy neměla sílu vrátit se zpět.

Číňané se poučili. Premiér se na troskách a s hlásnou troubou v ruce chová jako Bush v září 2001 na Ground Zero. Nechtějí, aby je před olympiádou znovu někdo kritizoval jako za násilí v Tibetu. Je to nečekané v zemi, kde se spíš katastrofy zamlčovaly.

Generálská klika v Myanmaru v tomhle stylu jede dál. Dlouho ani nepouštěla „podvratné“ cizince za železnou oponou, zatímco lidé trpěli a umírali. Je to zločin, ale má svoji logiku.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články