Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jamuna: svatá řeka zabíjí

86-87.jpg
Autor článku: Český rozhlas · Jaromír Marek, Úterý, 12. listopadu 2013
Autor fotografií: Český rozhlas · Jaromír Marek · Profimedia.cz
Koupat se, nebo nekoupat? Toto dilema řeší miliony obyvatel Indie. Jedním ze základních obřadních úkonů každého hinduisty je očistná koupel. A to nejlépe v posvátné řece. Tou Jamuna bezpochyby je. Její voda je ale otrávená, plná jedů a nebezpečných chemikálií. Svatá řeka nejen smývá hříchy, ale i zabíjí.

Očistný rituál je složitý obřad s pevně danými pravidly. Každý si nejprve omyje obličej, pak vypláchne ústa a nakonec se celý ponoří pod hladinu. To vše několikrát po sobě. Koupel ve Vrindávanu má dvojnásob očistnou moc. Vždyť chrámové město je spojené se samotným Krišnou.

„Přicházejí sem lidé z celé Indie, aby se očistili v posvátné řece,“ říká Pundarika, hubený mnich v oranžovém hávu a vede mě po slavných ghátech, schodech do řeky postavených k jedinému účelu: rituální koupeli. Gháty jsou plné lidí. Někteří se teprve svlékají, jiní už se noří do svaté vody. Očistná koupel v Krišnově městě je pro každého hinduistu splněným snem.

„Vodu pijeme, koupeme se v ní. Být tady je pro nás velký svátek,“ říká mladík, který přijel do Bhámení s celou rodinou a září štěstím. Zakrátko se i on noří do kalné říční vody. Jako ledové kry plavou kousek od něj chomáče šedivé pěny. Voda v řece Jamuně je sice stále svatá, zároveň je ale silně znečištěná.

Modlitba za řeku

Na břehu řeky stojí barevný stan. Z něj se line hudba s trochu utahanou melodií. „Radhe, Radhe, Krišna, Krišna…“ opakují zpěváci donekonečna táhlý hypnotický nápěv.

„Nemluví se mi o tom lehce, je to veliká ostuda. Vždyť Jamuna je pro naše náboženství klíčová. Ale upřímně, ta řeka už prakticky neexistuje,“ stýská si Radžív, čtyřicátník s býčí šíjí. Tady na břehu Jamuny tráví už druhý měsíc. Má pro to pádný důvod.

„Indická bohyně umírá. To, co tudy protéká, v čem se koupeme a co uctíváme, to jsou vlastně jen splašky. Jamuna pramení vysoko v Himálaji. Po pár kilometrech je voda z řeky ukradena a koryto se znovu naplní až v Dillí. Čím? Odpadem z továren a domácností. Tato stoka má jméno Jamuna,“ říká pateticky. V Dillí nechal Radžív svůj obchod a nehne prý se od břehu řeky, dokud nebude zase čistá.

Jamuna pramení v horách jako čistá říčka. Po mnoha kilometrech je znečištěna průmyslovou výrobou a k poutníkům už přitéká jako stoka plná splašků a chemikálií.

Bohyně, která zabíjí

Jamuna hraje v indickém náboženství mimořádně významnou roli. Protéká přes mytické území zvané Bradž. Jeho srdcem je právě chrámové město Vrindávan. Tady žil Krišna, svými obdivovateli uctívaný jako nejvyšší Bůh. Tady vyrůstal, tady tančil se svými oblíbenými pastýřkami krav, tady bojoval s démony i nepřáteli.

„Jen tady ve Vrindávanu stojí přes pět tisíc chrámů zasvěcených Krišnovi. V každém z nich se voda z Jamuny používá k náboženským obřadům. Víme, že jsou to jen splašky. Ale co máme dělat? S našimi rituály nemůžeme přestat!“ naléhá Pundarika. Jako mnich žije skoro dvacet let v chrámu na břehu Jamuny. Ta mu doslova mizí před očima. Na důkaz svého tvrzení mě vede ke starým ghátům, které ještě před pár lety končily ve vodě. Dnes jsou vzdálené od břehu dvacet třicet metrů a pomalu zarůstají kopřivami.

„Tady vidíš, kam až řeka sahala. Tudy, kde teď stojíme, tekla ještě před deseti lety. Dnes si to už nikdo nedokáže ani představit,“ říká smutně. Na dně někdejšího říčního koryta se usadili prodavači, kteří nabízejí poutníkům občerstvení a suvenýry. Hladina řeky výrazně klesla a vody výrazně ubylo. Voda, která korytem dosud protéká, přináší nemoci a smrt.

„Není to tak dávno, co bezprostředně po očistném rituálu zemřeli dva lidé. Hned po koupeli začali zvracet a za pár minut žena a malý chlapec zemřeli. Voda obsahuje obrovské množství těžkých kovů a smrtelných bakterií. Místo řeky Jamuny dnes teče čistý jed!“

Paradoxem je, že jedovatou vodu znají lidé z celého světa. Pár kilometrů pod Vrindávanem stojí na břehu Jamuny slavný Tádžmahal, symbol Indie. Turisté přijíždějící tuto jedinečnou stavbu obdivovat nemají ani tušení, že řeka, v níž se zrcadlí, je vlastně jen mrtvá stoka.

Znečištěná voda lidem ničí zdraví a dokáže i zabíjet. Přesto hinduisté věří, že koupel v ní je zázračná.

S mnichem v čele

V čele kampaně za záchranu Jamuny stojí Bradžrádž, představený kláštera Barsana. Sedíme nad jeho moderním laptopem v klášterní hale a Bradžrádž s naprostou samozřejmostí vyjmenovává místa, kde všude už kampaň za svatou řeku vedl: Londýn, New York, Paříž. Temperamentní čtyřicátník v bílém rouchu boří představy o duchovním vůdci. Ptá se, odkud jsem. Odpovídám s vědomím, že asi nejspíš příliš neocení, že o jeho kampani se nebude psát v Americe nebo Británii, ale v České republice. Jeho reakce mě překvapí: „Pod peticí určenou indické vládě už máme tisíce podpisů z celého světa. Každý hlas je pro nás důležitý a pár Čechů už petici podepsalo. O Jamunu se zajímají lidé nejen v Indii. Do čela kampaně se nám snad podaří postavit jednu známou hollywoodskou hvězdu!“ říká jako zkušený manažer public relations. Když ale vysvětluje důvody, proč za Jamunu on a jeho lidé bojují, je z něj hned zase náboženský guru. Která světoznámá celebrita má propůjčit kampani svoji tvář, to mi prozradit nechce.

„Jamuna, to je pro nás především bohyně. Proto bojujeme za její záchranu. Je to kampaň za božskou řeku. To ale nevylučuje i ekologický pohled na věc. Naopak. Na řece je závislých dvě stě milionů lidí. Duchovně i existenčně. Proto za řeku tak bojujeme.“

Rituální koupel podstupují i malé děti, po ní jim oholí hlavu. Některé ale zemřou.

Ukradená řeka

Zkáza řeky Jamuny se jmenuje Háthiní Kund. Vodní dílo, které přehradilo řeku a většinu její vody odvádí zavlažovacími kanály. Do Dillí tak vstupuje Jamuna jen jako potůček. V šestnáctimi­lionové megapoli se zrodí znovu – z odpadních vod.

„Město Dillí spotřebuje čtyři sta milionů hektolitrů vody denně. Stejné množství pak logicky zase z města odchází. Špinavá voda tak znovu naplní řeku. Do historie vstoupíme jako generace, která zničila řeky,“ prorokuje Bhárat Lal Séth z prestižního Centra pro vědu a ekologii v Dillí. Na rozdíl od Bradžrádže je vědec, a tak se na problém dívá racionálně. Závěr je ale stejný.

„Velcí průmysloví znečišťovatelé nejsou nuceni vodu čistit. Často je pro ně jednodušší zaplatit pokutu nebo ji prostě obejít úplatkem. Na vině je i překotná urbanizace. Slumy a celé načerno postavené čtvrti rostou jako houby po dešti. Vodu do domů distributoři přivedou, to ano, vždyť za ni lidé zaplatí. S kanalizací si už ale nikdo hlavu neláme. A už vůbec ne s tím, jak vodu čistit,“ říká Bhárat Lal Séth a ukazuje mi alarmující výsledky vědeckých měření. Podle nich jsou všichni lidé žijící v blízkosti řeky ohroženi zvýšeným rizikem rakoviny, třiadvacet procent dětí trpí vinou vysoké koncentrace olova poruchami soustředění. Domy poblíž jsou sice kvůli nesnesitelnému zápachu obráceny k řece zády, na jejích březích se ale rozkládají rozsáhlé zeleninové zahrady, které zásobují velkou část města. Netřeba zdůrazňovat, že zeleninu zavlažují farmáři právě vodou z otrávené řeky. „Mnozí cizinci i místní lidé se proto zelenině v Dillí vyhýbají,“ sděluje mi Bhárat překvapivou informaci.

Lidé, kteří míří z celého světa k Tádžmahalu, netuší, že z druhé strany teče jedovatá řeka.

Krišnův boj

Jako vědec sází Bhárat na technické řešení. Náboženští aktivisté spoléhají na své modlitby a moc nadpřirozených sil. Na schodech, které už dávno nevedou do řeky, v místě zvaném Kálija Hrada, roste prastarý strom s pokroucenými větvemi. Strom je to velmi významný a vlastně i symbolický. Podle legendy se v Jamuně kdysi objevil zlý had Kálija a řeku otrávil. Právě z tohoto stromu, který se dnes těší velké úctě, se vrhl Krišna do otrávené vody. Hada zabil a řeku zachránil. Na těžké kovy a jedovaté bakterie je však i samotný Krišna krátký. Snad mu ale na pomoc přispěchá nový hrdina. Když se loučím s představeným kláštera Bradžrádžem, mrkne na mě se slovy: „Myslím, že to vlastně už můžeš napsat. Tváří naší kampaně za záchranu Jamuny se už brzy stane Tom Hanks!“


RADY NA CESTU

Vrindávan je významné poutní místo, leží nedaleko frekventované dálnice spojující hlavní město s Ágrou (městem proslaveným Tádžmahalem). Městečko na břehu posvátné řeky Jamuny má pouhých 60 tisíc obyvatel, zato ale stovky chrámů, ášramů a náboženských škol. Na Krišnovy stopy tady návštěvník naráží na každém kroku. Ve Vrindávanu prožil dětství, v nedaleké Mathuře se podle legend narodil. Právě tam je možné dojet vlakem z Dillí. Odtud pak rikšou nebo taxíkem. Stejně tak autobusy z hlavního města jezdí většinou jen do Mathury. Byť z Dillí je Vrindávan vzdálen „jen“ 180 kilometrů, stihnout výlet během jediného dne je prakticky nemožné. Leda vlastním autem s řidičem. Vrindávan je východiskem i pro putování po mytické zemi Bradž, nevelkého pohoří s několika vesnicemi a chrámovým komplexem Barsána. I Bradž je země Krišnova.


Jaromír Marek, novinář

OČIMA AUTORA

Jaromír Marek, novinář

Do Indie jezdím už skoro dvacet let. Za tu dobu se země opravdu změnila. To, co bylo skoro nedostupné, stalo se dosažitelným. Země prožívá průmyslovou a technologickou revoluci, bohužel tak trochu ve stylu 19. století v Evropě. Druhou stranou mince pokroku je ekologická krize. Řeky otrávily splašky a odpad z továren, vzduch emise a výfukové plyny a zemědělskou půdu zase přemíra hnojiv a pesticidů. Každý, kdo se ocitne poprvé na břehu Gangy nebo Jamuny, je zaskočen tím, jak špinavé jsou tyto svaté řeky, ve kterých se koupou davy lidí. Voda v řece je prý opravdu plná jedů a bakterií, je ale zároveň i svatá a jako taková nikomu neublíží, tvrdil mi kdysi svatý muž na břehu Jamuny. Zdá se, že dnes už toto tvrzení neplatí.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články