Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jak to chodí v srdci Asie

016-000.jpg
Karla Štěpánková, Čtvrtek, 30. listopadu 2006
Odpočíváme v útulné čajovně a jíme dnes už třetí porci rýže se skopovým - stejně jako včera a předevčírem. Zítra nás pravděpodobně čeká stejné menu. Na severu Afghánistánu není moc na výběr. Chudobu zdejšího kraje ale návštěvníkům bohatě vynahradí pohostinnost a otevřenost místních obyvatel.

Na tmavě červeném koberci s námi sedí dvě dlouhé řady vousatých mužů. Někteří ve vlněných placatých čepicích připomínají Ahmada Šáha Masúda, ti s turbanem zase Usámu bin Ládina. Všechny oči se zvědavě upírají na nás. Mám pocit, že za chvíli některý z mužů vytáhne zpod dlouhého piron tombonu skládací kalašnikov. Po několika mlčenlivých okamžicích ale před námi stojí miska s hroznovým vínem -pozornost od vousáčů. O pět minut později je nám nabídnuto místo na přespání a večeře. Tak to chodí v Afghánistánu. S podobně bezbřehou pohostinností jsme se setkávali i v dalších asijských zemích, ve kterých jsme během naší expedice strávili několik týdnů: v Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Uzbekistánu a v Tádžikistánu.

Začínáme chápat, že při cestování podhůřím kyrgyzských hor je třeba vyhradit si čas navíc, určený na nenadálé návštěvy a pozvání. Každý pastevec se totiž chce pochlubit vlastnoručně vyrobeným čerstvým jogurtem, jinde musíme ochutnat mírně alkoholický kumys a na oplátku vyprávět, jak se máme my, tam u nás v „Čechoslovákiji“. V uzbeckém Taškentu a kazašské Alma-Atě zase bydlíme několik dní zadarmo v bytech našich přátel – jsme přece gosti neboli hosté.

Slovo „host“ si tady v Asii zachovává svůj původní význam. Nikoho svou přítomností neobtěžujeme, naopak. V jedněch z nejchudších míst světa, například v afghánském Váchánu, dostáváme jako hosté k večeři brambory máčené v oleji. Ve srovnání s knedlíky a vepřovým žádný luxus, ale pro místní to znamená jíst týden pouze suchý chleba, nán.

Vždy připraven!

Všechny středoasijské země nabízejí lákadla, po kterých turisté lační: zasněžené hory, nedotčenou přírodu a také tradici bezmezné pohostinnosti i pestré zvyky. Cestování v nich ovšem není snadnou ani levnou záležitostí. Kromě Kyrgyzstánu, který je ve Střední Asii onou výjimkou potvrzující pravidlo, je třeba si připravit nejen desítky dolarů na víza, povolení, propustky a úplatky, ale i dostatek času na jejich vyřízení. Už při vstupu do většiny jmenovaných zemí je vedle znalosti ruštiny, jež dodnes ve Střední Asii platí jako lingua franca, třeba počítat s několikahodinovým zdržením na hranicích. Při příjezdu do každé země, stejně jako při odjezdu, nás pokaždé čeká byrokratické kolečko několikahodinového přebíhání mezi úředníky schovanými v dřevěných kukaních.

Kromě trpělivosti jsme si po pěti měsících putování vypěstovali i další vlastnost, která je ve zdejším kraji nezbytná: být připraven na cokoli a dopředu raději nic neplánovat. Tam, kde jsme čekali nepřekonatelné problémy, se nám otevíraly dveře i možnosti pro cestování velice snadno. Po několika zdvořilostních návštěvách dostáváme jako povolení k návštěvě Váchánského údolí doporučující dopis od afghánského „komandanta“ Wahida Chána, psaný jeho vlastní rukou. Tato neoficiální propustka nám umožnila vstup do izolovaného kousku země a zajistila pomoc nosičů, vojenský doprovod i bezplatné ubytování.

Bohužel nastaly i opačné situace. Několik měsíců předem připravený itinerář cesty zahrnující přejezd Íránu ztroskotá po několika sebevražedných atentátech v západním Afghánistánu. Cesta na západ je nyní příliš nebezpečná. Cestování v Afghánistánu komplikují kromě stále se zhoršující bezpečnostní situace i pozůstatky pětadvaceti let bojů. Velká část území je hustě zaminovaná a některé oblasti ovládají warlordi s vlastními ozbrojenými armádami. Zaminovány jsou i pohraniční oblasti Tádžikistánu. Průjezd Uzbekistánem zase komplikují časté policejní a vojenské prohlídky.

Něco za něco

Navzdory riziku, které je nutné v některých oblastech podstoupit, však mnohé získáte. Afghánistán nabízí mimo jiné dosud nepojmenované vrcholy. Podobně jako v sousedním Tádžikistánu zde naleznete místa, kde nejenže chybí pokrytí mobilních operátorů, ale kam musíte putovat několik dní pouze na koni nebo oslu. Za administrativními obstrukcemi v totalitním Uzbekistánu se skrývají přátelští a pohostinní lidé.

Větší bezpečí a pohodlnější cestování v dalších středoasijských zemích je vyváženo zástupy turistů, které na svých cestách potkáte. Zatímco do Kyrgyzstánu můžete bez poplatků přijet, cestovat tu či lézt na kopce vyšší než 7000 metrů a budete v bezpečí víc než v centru Prahy, v sousedním Tádžikistánu vás při průjezdu městem zkontroluje dvacet policejních hlídek a za pobyt v zemi tvrdě zaplatíte.

Rozdílné podmínky

Na začátku devadesátých let začaly v postsovětských zemích vznikat soukromé cestovní kanceláře. Rozvoj cestovního ruchu v Tádžikistánu byl ale přerušen několika lety občanské války. V sousedním Kyrgyzstánu a Uzbekistánu vznikly za tu dobu dokonce specializované cestovní agentury. Zatímco Kyrgyzstán vede státem podporovanou kampaň na prezentaci země v zahraničí jako atraktivní destinace pro turisty, lidé podnikající v tomto odvětví v Tádžikistánu nebo Uzbekistánu jsou ze strany státu vystaveni šikaně.

Důsledky historického vývoje, ale především současné politiky jednotlivých států, jsou patrné na první pohled. Zatímco do Kyrgyzstánu a Kazachstánu přijíždějí ročně stovky turistů, středoasijské země figurují v nabídce několika českých cestovních kanceláří a zemím rok od roku rostou příjmy z cestovního ruchu, návštěvníci sousedního Tádžikistánu, neřkuli Afghánistánu, se počítají v desítkách. Nalézt spolehlivou cestovní agenturu je v donedávna válčících zemích téměř nemožné.

Krásné hory, pohostinné obyvatele a dosud živé kouzlo putování po zemích ležících na starobylé hedvábné cestě nabízejí všechny země v srdci Asie. Liší se pouze v nesnázích, které musíte překonat, abyste se do země dostali. Záleží pouze na vás, zda se rozhodnete obětovat své pohodlí, peníze a bezpečí. Po několika letech cestování do středoasijských zemí si myslím, že to určitě stojí za to.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články