Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jak přilákat turisty do gruzínských hor?

018-000.jpg
Karla Štěpánková, Pondělí, 2. února 2009
Cestovní ruch bývá často zmiňován jako jeden z významných faktorů ekonomického rozvoje Gruzie. Zatímco černomořská letoviska se pomalu probouzejí novými hotely a přílivem místních turistů, horské regiony na své „objevení“ teprve čekají. Drobné projekty zde startují především díky zahraničním nevládním organizacím.

Do strmého průsmyku šplhá po rozbahněné cestě skupina osmi terénních džípů. V sedle ve výšce přes 2000 metrů zastavují a z každého z nich vystupují tři drobní Japonci. Shlížejí na malou vesnici ležící v zeleném údolí na úpatí zaledněných hor.

Domy v ní připomínají spíše miniaturní hrady než obytná stavení – téměř u každého z nich stojí několikapatrová věž z černých kamenů. Po několika fotografiích a vteřinách natočeného videa naskakují japonští důchodci do aut a pokračují po prašné cestě dál do vesnice Ušguli v oblasti Svanetie. Tady je čeká prohlídka skromného etnografického muzea Svanů a krátká procházka po uličkách plných výkalů, prasat a bláta. „Většina turistů sem jenom přijede, udělá pár fotek a zmizí.

Málokdo tady chce přenocovat,“ říká Hamlet Čerkvijany, který návštěvníkům v létě pronajímá pokoj ve svém domě za dvacet dolarů za noc. Ve vesničce chráněné fondem UNESCO nechybí jen základní turistická infrastruktura, ale i elektřina, kanalizace či rozvod vody. Turisté tak mohou po opuštěných uličkách nejvýše položené trvale osídlené vesnice v Evropě bloumat pouze s baterkou. Přesto je to pro Ušguli nevídaný skok. Před pěti lety byla na cestách ve Svanetii běžná ozbrojená přepadení a do unikátní vesnice přijelo pouze několik desítek odvážlivců za rok.

Drahá Gruzie

Gruzie má pláže, celoročně zasněžené vrcholky pětitisícových hor a nabízí také specifické gastronomické speciality a kvalitní víno. Během éry Sovětského svazu byla vyhlášenou turistickou destinací, která každoročně přilákala čtyři miliony turistů.

Po rozpadu sovětského impéria a několika letech válčení padlo nejen gruzínské hospodářství, ale postupně zchátraly i velké hotelové komplexy nebo visutá lanovka. Po skončení války popisovaly turistické průvodce Gruzii jako nebezpečnou zemi plnou korupce, přeplněných autobusů a předražených hotelů.

Po „revoluci růží“ v roce 2003, kdy se stát po dlouhé době znovu dostal do zahraničních médií, začali do země pod Kavkazem nakukovat první turisté.

Přes nové letištní terminály v hlavním městě Tbilisi i přímořském letovisku Batumi je cesta do Gruzie velice drahá. Cena zpáteční letenky z Prahy do Tbilisi začíná na 13 000 korunách, což je srovnatelné s letenkou do exotické Číny nebo Thajska. Další překážkou jsou ceny ubytování.

Za pokoj ve standardním hotelu v Tbilisi zaplatíte za noc kolem 1500 korun. Kvůli vysokým cenám také většina Gruzínců tráví svou dovolenou za hranicemi.

Podle Odboru turistiky navštívilo přímořské letovisko Batumi v roce 2007 dvě stě tisíc turistů.

Na pobřeží Černého moře se staví jeden hotelový komplex za druhým, místní samospráva mluví o vybudování špičkového golfového hřiště a lázní. Po dvouletém výpadku sem pravidelně létají spoje z Tbilisi. Ale cílem vlády je přilákat turisty do zapomenutějších, zejména podhorských regionů, jejichž rozvoj by právě turistika mohla nastartovat. V roce 2006 se rozběhly první projekty na podporu turistiky ve Svanetii na severozápadě země a také v Chevi, regionu, který turistům může nabídnout poměrně snadný výstup na pětitisícový vrchol stejnojmenné hory. Gruzínská vláda se snaží rozvoj turismu podporovat, výraznější angažmá mají ale zatím spíš mezinárodní a nevládní organizace.

Vrátí se turisté?

Ve Svanetii rozjelo ministerstvo ekonomického rozvoje v červnu 2006 pětiletý program, který nabízí místním lidem výhodné drobné půjčky na rozjezd podnikání. Je to vůbec jedna z prvních aktivit vlády v oblasti, přesto vyvolává určité pochyby. „Lidé mají o půjčky velký zájem, ale bojí se je využít, protože nevědí, jestli turisté přijedou i příští rok,“ říká Zaur Čartolany, ředitel Svanského turistického střediska v Mestii, která je centrem Svanetie. Jeho středisko, financované švýcarskou neziskovou organizací, se věnuje školení a výcviku turistických průvodců, ale také na jižním Kavkaze unikátnímu barevnému značení turistických tras. „Příští rok vydáme mapy s těmito trasami a ke stažení budou i na internetu,“ slibuje Čartolany, jeden z nejlepších gruzínských horolezců 80. let.

Turistům a horolezcům je určen Dům alpinisty v podhorském městě Stepantsminda, který tam na sklonku minulého roku založila česká organizace Člověk v tísni.

Informační centrum bude půjčovat stany, kola i horolezecké vybavení potřebné pro zdolání 4100 metrů vysokého Qazbegi.

Začátek letní sezóny vypadal v Gruzii víc než nadějně. Jen tolik Poláků, Slováků a dokonce i Čechů Gruzie ještě nepamatovala. Srpen 2008 a tedy válečný konflikt mezi Gruzií a Ruskem však tuto úspěšnou sérii rázem přerušil a turistický ruch zažívá dodneška velký útlum. Dnes je ale pro turisty v zemi opět bezpečno a přímořské Batumi i vrcholky gruzínských hor už netrpělivě vyhlížejí nové návštěvníky. Život v Gruzii se pomalu vrátil do starých kolejí… Rozvoj infrastruktury je pro tuto jihokavkazskou zemi aktuální neustále, ale při pozornosti a finanční podpoře, kterou Evropa Gruzii věnovala ve druhé polovině minulého roku a bude snad věnovat i nadále, lze věřit tomu, že i zde svítá na lepší časy. Nezbývá už tedy než najít v knihovně trochu zaprášený česko-ruský slovníček, sbalit batoh a vyrazit!

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články