Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jak jsem byla v opeře

008-001.jpg
Lenka Klicperová, Pátek, 24. října 2008
Pohled do bíle natřené tváře mě vrátil o několik let zpět, na Tchaj-wan. Je to od Japonska coby kamenem a kulturní zážitek, který jsem na ostrově zažila, se asi v lecčem podobal japonské divadelní formě kabuki, kterou můžete vidět v říjnové fotoreportáži.

Všechno začalo přehlídkou artistů. Vytvářeli krkolomné pagody ze svých hadovitých těl, lámali si hřbety, balancovali na tyčích, jako v cirkuse. Na vážné umění taky trochu podivná předehra, řekněme trochu asijská. Pak přišla samotná opera. Ačkoli opatřená anglickými titulky, nerozuměla jsem prakticky ničemu. Ale bylo to krásné, fascinující a velmi orientální! Utěšuje mě, že to tam tehdy nechápal asi nikdo, včetně mého průvodce, rodilého Tchajwance. Velmi ostentativně moderní muž se velmi ostentativně nebavil.

Proniknout do tajů všech symbolů a gest prostě není pro každého, byť se i narodil jako Tchajwanec či Japonec. Mně zůstane tajemství asijských oper asi navždy skryto a speciálně ten japonský svět mi bude asi do smrti vzdálen stejně jako Mars nebo Venuše. Ale nevadí, někdy stačí nechat se jen bezmyšlenkovitě fascinovat… Barevný říjen

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články