Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jak dostat hrušku do láhve?

00 hruška.jpg
Autor článku: Markéta a Michael Foktovi, Čtvrtek, 18. Srpen 2016
Autor fotografií: Markéta a Michael Foktovi
Zelená země zázraků se rozkládá co by kamenem dohodil od vznosného paláce papežů z Avignonu a z obou stran ji svírají tekuté paže Rhôny. Místní nadšenci tu dokážou nacpat zralou hrušku do láhve s úzkým hrdlem a vyrobit likéry, nad kterými se olizují gurmáni po celém světě.

Před pár desetiletími jsem miloval pohádkovou knížku Mluvící balík anglického spisovatele a biologa Geralda Durrella. Svůj vysněný svět uprostřed obrovské jeskyně osídlil nejrůznějšími fantastickými tvory a také osázel neuvěřitelně užitečnými rostlinami. Na tamních krabičnících vyrůstaly bedny nejrůznějších tvarů a zátkovníky korkové plodily špunty, které přesně zapadaly do láhví rostoucích na sousedních lahvovnících.

Literární vzpomínky z dětství byly důvodem, který mě při projížďce na kole po říčním ostrově Île de la Barthelasse přinutil prudce zabrdit. Panebože – ono to skutečně existuje! Živé stromy, na nichž rostou skleněné láhve! Na dohled od avignonského papežského paláce, který se tyčí na druhém břehu většího z obou ramen řeky Rhôny, se patrně můžou dít i zázraky.

Prapodivné stromy vyrůstají ze zdejší úrodné půdy v řadách jako vojáci a jejich skleněné „plody“ jsou vidět, kam až oko dohlédne. Když jsme si je přišli prohlédnout blíž, zjistili jsme, že ukrývají tajemství mnohem zajímavější než jen láhve přivázané k větvím. Pod paprsky silného provensálského slunce tu příroda pomalu vytváří zelenou obdobu proslulého hlavolamu ježek v kleci.

Tajemství výroby

V každé z láhví je totiž uvězněná skutečná hruška. „Větvičky prostrkáváme do hrdla láhví v květnu, když jsou hruštičky ještě malé. Při sklizni v srpnu nám v miniaturních sklenících narostou plody, které se do láhví dostaly zdánlivě zázrakem,“ vysvětluje své malé tajemství Emmanuel Hanquiez, majitel vyhlášené destilerie Manguin. „Láhve přivazujeme k větvím hrdlem dolů, aby do nich nenapršelo. Také je musíme připevnit skutečně důkladně, aby nám je neodfoukl zdejší vítr mistral.“ Což je obava více než oprávněná. Když se mistral zvedne, téměř se proti němu nedá šlapat na kole.

Tajemství hrušky v láhvi je jednoduché: dovnitř se dostává malinká a do plné velikosti doroste až uvnitř.

Samotné láhve představují malé mistrovství designérů skla. Není divu – nakonec se do nich kromě hrušek dostanou tekuté laskominy, které končí na pultech nejvyhlášenějších obchodů v Paříži i Londýně. „V naší destilerii máme tři destilační přístroje, které se jmenují podle postav z děl básníka Marcela Pagnola: tedy Marius, Olive a César,“ ukazuje nám Emmanuel ve výrobní hale.

Moc překvapivé to není. Samotnou destilerii i sad založil syn slavného fauvistického malíře Henriho Manguina. Dodnes tu mají kus podlahy pokrytý skvrnami od barev, jež ukáply na zem při výtvarném snažení, a dnešní majitelé vybroušený styl zdejší práce ještě zdokonalují.

Hlava, srdce a ocas alkoholu

„Výroba kvalitního alkoholu není jen tak,“ vysvětluje Emmanuel. „Nejdřív je potřeba vybrat nejlepší ovoce a nechat ho pomalu fermentovat v tancích s kapalinovým chlazením, aby uvnitř panovala ideální teplota. Teprve pak se z hmoty, ve které kvasinky proměnily cukr asi v pět objemových procent alkoholu, destiluje eau de vie,“ pokračuje destiler. Tekutý životabudič, jehož název v překladu znamená voda života, má asi sedmdesát procent alkoholu a vzniká metodou dvojité destilace.

„My říkáme, že alkohol má při destilaci hlavu, srdce a ocas,“ usmívá se Emmanuel. Tedy jinými slovy počáteční, prostřední a závěrečné množství destilované látky. Chuťově nejlepší je přitom alkoholové srdce. „Takzvaný ocas, tedy to, co z destilačního přístroje vykape naposled, znovu destilujeme. Počáteční dávku alkoholu rovnou vyřazujeme.“

Po zrání v tancích či sudech se z pálenky stává skutečný chuťový skvost. Když se Emmanuelovi zachce jiných chutí, nechá v alkoholu louhovat mandarinky, pelyněk, tymián, nebo dokonce olivy. Po následné filtraci tak vznikají skutečně originální likéry. Emblematickým nápojem je však bezesporu právě brandy z místní odrůdy hrušek Williams s baňatým plodem uvězněným uvnitř láhve. S výrobou tekutých delikates přitom Emmanuelovi pomáhá sama příroda.

Za své výtečné destiláty získal Emmanuel Hanquiez řadu prestižních ocenění.

„Půda na ostrově Barthelasse je úrodná díky usazeninám z řeky i jemným částečkám, které sem nafoukal mistral. Hrušky jsou tu proto neobvykle sladké a mají bohatou paletu chutí,“ říká sadař a výrobce alkoholu v jednom. Sám ostrov vznikl spojením několika ostrůvků uprostřed Rhôny a je možná největším říčním ostrovem v celé Evropě.

Má rozlohu srovnatelnou třeba se slavným ostrovem Capri v Neapolském zálivu a je skoro čtyřikrát větší než monacké knížectví. A to už je co říct. „Pokud k nám bude řeka milosrdná a nepřijdou velké záplavy jako mnohokrát v minulosti, čeká nás skvělá budoucnost,“ mne si ruce nadšenec, který hospodaří na místě přezdívaném „zelené plíce Avignonu“.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články