Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jak chutná ve Versailles

130-001.jpg
Jan Šmíd, Úterý, 18. Srpen 2009
Versailles je jedním z nejnavštěvovanějších míst v celé Francii a snad skoro každý tam už byl. Je to místo spojené s francouzskými králi a aristokratický charakter si uchovává až do dnešních dnů.

Příkladem je i úžasná restaurace Palais Trianon, která má něco společného i s Prahou. V každém případě dokonale odráží versailleský luxus a svým způsobem i vkus. Možná i proto, že v kuchyni vládne Ital. Mluvící anglicky.

„Jsem ze severu Itálie, pracoval jsem tam v několika michelinovských restauracích, pak jsem byl šéfem v hotelu Chelsea v Londýně čtyři roky, jehož restaurace má tři hvězdičky, a potom jsem přišel sem,“ vysvětluje mi sympatický Simone Canzone a bere mě rovnou do kuchyně.

Jsme v hotelu Palais Trianon, jednom z nejluxusnějších míst v celém Versailles. I restaurace, kde vládne Simone Canzone, je světově proslulá. Je spojená se jménem Gordon Ramsey a má dvě hvězdičky Michelin.

„Teď je tady asi deset lidí, zrovna jsme začali přípravu hlavních jídel, podívejte se na ta okna, máme nádherný výhled na zahradu,“ libuje si Simone. Jedna celá stěna je opravdu prosklená a výhled do zeleně je úžasný. „Tohle je ale naprosto unikátní,“ říká šéfkuchař a ukazuje mi soukromý salon, kam se vejde asi osm lidí. Od kuchyně ho dělí jen další prosklená stěna, a tak tito jistě urození hosté vidí, jak se jejich lahůdky připravují. Jsou prý z toho nadšeni stejně jako ze samotného jídla.

A co tedy vlastně máme s touto restaurací společného? Gordon Ramsey a jeho Maze v Praze dostala v posledním hodnocení průvodce hvězdičku Michelin. Palais Trianon ji dostal také – už druhou. A obě restaurace prý Ramsey prodal, takže je to nějaké podivné. Samozřejmě se na to Simonea ptám.

„Gordon Ramsey neprodal žádnou svoji restauraci, pouze jsme změnili společnost, jíž jsme součástí,“ přichází se svou verzí Simone. Vysvětluje mi, že všude, kde jsou, se Ramseyho restaurace snaží zachovat ráz místní kuchyně a pokouší se o nejrůznější kombinace. Honbě za hvězdičkami ale pozornost příliš nevěnuje – ostatně myslí si, že všechno stejně začíná a končí především u jídla a je naprosto jedno, jestli jsou příbory stříbrné, nebo ne.

A jaká je jeho filozofie? Naprosto jednoduchá. Tvrdá práce. „Nejhorší je, když podlehneme uspokojení – když si myslíme, že jsme dobří, tak v tu chvíli vlastně už dobří nejsme,“ zakončuje Simone.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články