Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Jak Charváti na Moravu přišli

charvati.jpg
Autor článku: Jiří Sladký, Neděle, 9. října 2016
Autor fotografií: Jiří Sladký
Chorvati žili na jihu Moravy víc než čtyři století. Dnes se sem vracejí a v Jevišovce obnovují své tradice. Třeba hody, kterým tu říkají Kiritof. Místy opuštěná a zdánlivě jednotvárná krajina mezi Znojmem a Mikulovem má v sobě cosi z jižní atmosféry. Je třeba jí přijít na chuť, jako zdejšímu vínu – a také nezvyklým barvám chorvatských krojů a písním, v nichž je slyšet moře.

Frielištof, Dobro Polje, Nova Prerava. Chorvatský trojúhelník má pomyslné vrcholy v Jevišovce, Dobrém Poli a Novém Přerově. Dnes tu Chorvatů nežije víc než několik desítek. Většinou rodiny, které se přistěhovaly po roce 1989. Ale před válkou měla chorvatská minorita 2000 příslušníků a ve třech obcích byla nejpočetnější národností.

Chorvatské osudy

Když si v roce 1934 jihomoravští Chorvaté (říká se jim také Charváti) připomínali čtyři sta let od svého příchodu na Moravu, nemohli tušit, že ve svých domovech nezůstanou déle než čtrnáct let. V roce 1948 byli z rozhodnutí poúnorové vlády přesunuti. Osudným se jim stal bližší vztah k Němcům a fakt, že muži po záboru Sudet sloužili jako říšští občané v německé armádě. Skoro všichni obyvatelé tří vesnic v pohraničí skončili na opačné straně Moravy, ve vesnicích a městečkách Nízkého a Hrubého Jeseníku. Zčásti je nahradili lidé z blízkých jiho- a východomoravských okresů, ale také slovenští navrátilci z Bulharska. Centrum chorvatské komunity, Frélichov, bylo po válce přejmenováno na Charvátská, ale v roce 1949, po vystěhování Chorvatů, obdrželo jméno Jevišovka.

S kozlíkem v čele

Chorvatské hody „kiritof“ v Jevišovce se staly od 90. let příležitostí k setkání rodáků a jejich potomků. Zvláštní zkomolenina je starým chorvatským názvem pro hody – z německého Kirchentag, tj. oslava výročí posvěcení kostela. S nemnoha pamětníky se sjíždějí stovky jejich potomků. Kiritof znamená obnovování sounáležitosti, kterou byli Chorvaté proslulí. Díky ní si dokázali uchovat svou kulturu i rozptýleni na chladném kopcovitém severu.

Tak jako postaru i dnes hody začínají mší. Krojovaný průvod pak míří vsí k chorvatským pomníkům a v jeho čele kráčí – nazdobený kozel! Jako kdysi i dnes „patron“ hodů. Jeho volnou obdobu bychom našli nedaleko, na Slovácku, kde se zažila tradice hodů s kačerem. I on bývá nesen vyzdobený a i jeho osud je zrovna tak málo veselý jako osud chorvatského kozlíka. Skončí na pekáči. Předúnorové chorvatské hody trvaly celé tři dny a během nich se o kozla hrávaly kuželky. Dnešní kiritof je ke kozlovi příznivější – součástí slavností tabule se nestane. Půjčují si ho z farmy v Dobrém Poli a dokonce dostává jméno: hrdinou posledních let je kozlík Kvido.

Při hodech nesmí chybět dobré jídlo. Dřív to bývala pečená husa, koláče a bábovka – chorvatští usedlíci, rolníci a vinaři bývali zámožní. Dnes zastupuje tradiční kuchyni třeba fržuonovka, fazolová polévka se širokými nudlemi. Trochu nepatřičně, patřívala totiž k postním pokrmům. Nedělní oběd se odehrává v kulisách folklóru, tedy chorvatských písní v nejrůznějších úpravách. Zazní tu často dechovka a překvapivě k nejpovedenějším kreacím patří vystoupení mikulovské cimbálovky, která se cílevědomě na chorvatskou lidovou tvorbu zaměřuje. K seznámení s chorvatskou hudbou ale nestačí jediná návštěva. Chorvatská země je různorodá, od uhersko-panonské Slavonie po pobřežní horstva Dalmácie otevřené už k moři a k Itálii, a všechny ty vlivy jsou slyšet v melodice a námětech písní.

Od Plitvických jezer

V Jevišovce potkáte Chorvaty ze střední a severní Moravy, ale i ty rakouské, slovenské a německé. Prchali ze své domoviny na sever v 16. století. Před Turky, kteří ve vítězném tažení postupně obsazovali stále větší kus Balkánu a drali se i do střední Evropy. Teprve po roce 1593, kdy osmanskými vojsky otřásly první vážnější porážky, příliv Chorvatů ustává. A odkud Chorvaté na Moravu přišli? Aspoň část z oblasti nedaleko Plitvických jezer u města Karlovac. Většina zřejmě z dříve osídlených středoevropských diaspor v Dolním Rakousku nebo na západním Slovensku.

Obnova identity

O obrození chorvatské kultury v bývalé jihomoravské domovině se stará Sdružení občanů chorvatské národnosti v ČR. V Jevišovce zřídilo tzv. Chorvatský dům, v němž vzniká muzeální expozice moravských Chorvatů. Kromě organizace kiritofu vždy první neděli v září se snaží o zachování jazyka, pořádá výuku moravskochorvat­ského dialektu. A co zde ještě uvidíte z minulosti Charvátů? Tu a tam se najde zdobená fasáda, dochovaná i po sedmdesáti letech.

Kromě památníku čtyř století příchodu Chorvatů na Moravu jsou jako zdroj poznání cenné hřbitovy ve všech třech chorvatských vesnicích. Lingvisté si jistě procvičí chorvatštinu, byť jde spíš o modifikovaný dialekt poznamenaný německými, ale i českými vlivy.

Co zbylo po Charvátech

Podél hranic při soutoku Jevišovky s Dyjí se táhne zvláštní krajina. Ještě dnes uchovává už málo zřetelnou vzpomínku na Charváty. Třeba dvousetleté hlavaté vrby, které roky nikdo neořezává. Vrbový háj už dlouho není tím, co býval – tedy „vrbovnou“, kterou založili charvátští starousedlíci před 400 lety. Rovinu nedávno protkaly cyklostezky, na nichž budete míjet akátové hájky.

Těch je tu bezpočet a souvisejí s vinařstvím – na sloupky do vinic se hodilo nejvíc akátové dřevo. Charváti bývali zdatní hospodáři a vinaři. Také vinné sklepy jsou z velké části jejich dílem, všimněte si třeba uličky pod Přerovskou horou.

Ve stepi

„Jihomoravské Chorvatsko“ je chvílemi stále konec světa jako za doby železné opony, jinde je zas z krajiny intenzivně cítit, že Rakousko je za humny. Vydáte-li se vzhůru cestou mezi vinohrady za posledními domy v Dobrém Poli, ocitnete se v ještě zvláštnějších místech. Dunajovické kopce nesou jméno podle vesnice – Dolní Dunajovice bývaly až do konce války německé, tak jako další při rakouské hranici. Všude kolem vystupuje nad vinicemi podmanivá travnatá pustina, nejtypičtější a nejrozlehlejší panonská step u nás. Nečekaně barevná krajina i v pozdním horkém létě. V ní plno unikátních druhů rostlin a řada stepních živočichů.

Z táhlého, několikakilome­trového hřebene se nabízejí dokonalé panoramatické pohledy: vápencové bradlo Pálavy s mikulovským zámkem a Svatým kopečkem. Přesto tu málokdy někoho potkáte. Krajina se obejde bez turistických značek a naučných tras, ale pěšiny v ní vedou, vždyť před více než půl stoletím tu hospodařili obyvatelé pohraničí, mezi nimi i Charváti. Pak se pohroužila do sebe, všechny pokusy o zemědělské využití skončily do vytracena. Díky tomu krajina uchovává takřka mytologická místa – odumřelá torza stromů či kamenné sokly po zmizelých křížích se zašlými nápisy.

Punc zapomenuté divočiny nejnověji umocňují ovčí stáda. Dunajovické kopce jsou požehnáním pro romantiky a duše milující samotu, v jaké lze odkrývat paměť krajiny. A lidé si sem cestu nacházejí a zanechávají stopy, v nichž lze tušit porozumění: útržky látek uvázaných na větvi, novodobý strom přání (!) a pod ním zvířecí lebky rituálně položené na hromadu valounů.

TIP AUTORA

A ještě něco může připomínat horký jih: krajina je slaná. V okolí se dochovala naše největší slaniska. Názvy bylin znějí exoticky: jitrocel přímořský, pampeliška besarabská, kuřinka solná… Najdete je třeba v Dobrém Poli.

Jiří Sladký, publicista

STŘEDOEVROPŠTÍ CHORVATI

  • Jižní Morava je nejsevernější oblastí, kde se Chorvaté (Charváti) původně usídlili. Krom tří obcí kolem Jevišovky také v Hlohovci, Charvátské Nové Vsi a Poštorné na Břeclavsku, kde se ale postupně asimilovali a už začátkem 20. století jejich komunita zanikla. Kdysi žili také na západním Slovensku, od Bratislavy po Skalici, a v některých obcích také dodnes žijí: např. v bratislavských městských částech Jarovce, Čunovo a Devínská Nová Ves. Současnou nejpočetnější a také nejbližší chorvatskou komunitu najdeme na jih od Jevišovky, v dolnorakouském pohraničí.
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články