Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Indické útočiště krále zvířat

86-1.jpg
Jana Martinková, Pátek, 20. Srpen 2010
Lev, pro mnohé symbol moci a síly, je v myslích lidí obvykle spojován s Afrikou. Ta však není jediným kontinentem, kde král zvířat vládne. Poslední divoká populace vzácného poddruhu této velké kočkovité šelmy - lva asijského - žije v národním parku Gir v západní Indii.

Gudžarát není právě nejoblíbenější z turistických lokalit. Ke zlatému indickému trojúhelníku Dillí-Ágra-Džajpur je to daleko a z Bombaje zase míří většina cestovatelů na jih. Západní cípek země, oblast Sauráštra na Káthijávárském poloostrově, je stále tak trochu odstrkován a opomíjen – podobně jako asijský lev, o kterém většina turistů ani netuší, že existuje.

Lev asijský žil na celém území Indie ještě v devatenáctém století.

Panthera leo persica, lev asijský (také indický nebo perský), přitom žil na území celé severní a střední Indie ještě v devatenáctém století. Původně sahala plocha jeho výskytu dokonce od střední Indie přes Persii až do Malé Asie. Intenzivní lov a úbytek přirozeného prostoru však téměř celou populaci asijského lva velmi rychle zdecimoval. Poslední lev byl nedaleko Dillí zastřelen v roce 1834, následoval Bihár, Bundélkhaňd, centrální Indie a rok 1870 byl osudný pro lvy v Rádžasthánu.

Osvícený Naváb

Koncem devatenáctého století přežívala v Indii hrstka lvů a bylo téměř jisté, že moderní svět se bez nich bude muset obejít. Stal se ale zázrak. Gudžarátský místodržící Naváb z Džunágadhu, lovec lvů, totiž náhle vzplanul pro myšlenku, že zachránit živé tvory je důležitější než zachránit památky. Zdravý rozum konečně zvítězil. Naváb vytvořil pro posledních dvanáct lvů malé útočiště v Gudžarátu, a právě z této malé skupinky se zrodila nová populace lvů, která dnes vládne girským lesům.

Hvězdy parku

Podle sčítání z roku 2005 žije dnes v girském parku a přilehlé rezervaci 359 asijských lvů. Patří jim krajina o rozloze 1400 kilometrů čtverečních tvořená převážně trnitými keři a vysokým opadavým lesem. Dělí se o ni s početnou populací indického levharta a mnoha druhy menších savců, jako jsou hyeny, šakali, dikobrazi a luskouni. Park se také pyšní největší populací bahenního krokodýla v Indii. „Hvězdami“ parku ovšem zůstávají lvi. Od svých slavnějších afrických příbuzných se nijak výrazně neliší – snad jen podélným lalokem volné kůže na břiše a naopak chybějící břišní hřívou.

Podstatný je rozdíl genetický. Současná světová populace je natolik silně spřízněna, že dlouho panovaly obavy o rozmnožovací schopnosti samců. Naštěstí se nepotvrdily a dnes má park spíš problémy opačného druhu. Při stávající rozloze už není schopen poskytnout více než třem stům lvů dostatečný životní prostor, a tak se lvi vydávají hledat nová území. Dnes podle odhadů žije mimo území parku čtyři až pět skupin lvů a jejich počet vzrůstá.

Ještě závažnějším problémům bude ovšem park podle odborníků čelit v budoucnosti. Jedinou světovou populaci asijského lva žijící na tak malém prostoru a natolik těsně geneticky spřízněnou by jakákoli epidemie mohla během velmi krátké doby vymazat z mapy. Podobná situace nastala už v roce 1994 v národním parku Serengeti v Africe. Nákaze virem psinky zde podlehla třetina lvů, kteří přitom žili na území desetkrát větším, než je plocha parku Gir. Řešení této situace je nasnadě -nalézt pro lvy další dostatečně velký prostor. Realizace je však zřejmě v nedohlednu.

Gudžarát si drží monopol

Před několika lety ministerstvo životního prostředí sestavilo speciální komisi, která z vhodných národních parků vybrala nejlepšího kandidáta pro přesun malé části populace asijského lva. Vítězem se stala rezervace Kuno v Madhjapradéši. Splňuje všechny požadavky – má rozlohu 300 kilometrů čtverečních, dostatek zvěře a hlavně by poskytla nové populaci domov daleko od populace původní. Riziko epidemie by se tak snížilo na minimum.

Na lvy se Kuno ovšem zatím těší marně. Gudžarát se o svou výjimečnost nechce v žádném případě dělit. Založení nové populace ve střední Indii odmítá a do boje o svůj monopol na lvy zapojuje všechny dostupné argumenty. Jedním z nejnovějších je tvrzení, že madhjapradéšské parky neprokázaly schopnost ochránit na svém území ani populaci tygrů, a také to, že koexistence lva a tygra je velice problematická. Vědci ovšem tato tvrzení odmítají s tím, že Indie je jediná země, ve které tygr a lev vždy žili, a jejich soužití ve stejné krajině by nemělo ohrozit ani jeden z těchto druhů. Zdá se, že ve hře jsou mnohem spíše peníze, které plynou z turistického ruchu, než obava o nedostatek pozornosti, která by lvům v jiných rezervacích byla věnována. Vzácná myšlenka Navába z Džunágadhu je opět ohrožena.


Ášokovy sloupy

K Indii lev asijský nerozlučně patří. Jeho nejslavnější zpodobnění -čtveřici lvů sedících zády k sobě na hlavici jednoho z Ášokových sloupů – si do svého znaku vybrala v roce 1950 i nově vzniklá moderní Indie. Sloupy nechal v průběhu 3. století př. n. l. vztyčit král Ášoka na severu Indického subkontinentu a jsou na nich vyryty nápisy známé jako Ášokovy edikty, které měly sloužit k šíření buddhismu. Krajina parku je tvořena hlavně trnitými keři a vysokým opadavým lesem. Lvi asijští se o ni dělí s bahenními krokodýly, jeleny, hyenami, šakaly, dikobrazy a luskouny. Lvi jsou dnes v parku přemnoženi a hledá se pro ně nový domov. Gudžarát to ale odmítá.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články