Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Hrbatí vládci Thárské pouště

22-23.jpg
Autor článku: Petr Šmelc, Úterý, 10. prosince 2013
Autor fotografií: Petr Šmelc a Profimedia.cz
Už po staletí kráčejí pouští Thár velbloudi a jejich průvodci. Převážejí náklady i osoby, jsou odolní a navíc prý krásní. Praví vládci vyprahlé krajiny. Někteří z nich jsou ale v poslední době „zapřaženi“ i do služeb turistického ruchu.

Ladným krokem kličkoval večerním provozem. Nic ho nedokázalo vyvést z míry a s elegancí obcházel všechny obchody kolem náměstí, které mu jeho majitel ukázal. Zavážel vodu tam, kde veřejný vodovod nestačil. Krásný světlý dromedár, nejspolehlivější dopravní prostředek v poušti Thár.

Velbloudi se na území indického státu Rádžasthán chovali odjakživa. Zejména v jeho západní pouštní části. V dobách vlády mahárádžů, Mughalů i Britů byli hlavním pomocníkem při přepravě zboží i osob. Používali se k zemědělské práci, pro přepravu vody, využívala se jejich srst, mléko i kůže. I když je poslední dobou mírně vytlačují náklaďáky, džípy i nové asfaltové silnice, jejich uplatnění je stále významné.

Hrbatí vládci Thárské pouště

V kraji dromedárů

Po džajsalmérských čajovnách jsem se doptal na Narphata Singha Bhatiho, který o velbloudím chovu a byznysu ví prý úplně všechno. Dříve měl na starosti nevládní organizaci, která monitorovala velbloudáře v okolí, kontrolovala zdravotní stav velbloudů a snažila se pomoci tam, kde majitelé nestačili. S panem Bhatim jsem se několikrát sešel v jeho pracovně v jednom ze starých džajsalmérských zdobených domů (haveli) a za mohutného hučení ventilátoru jsem zjišťoval, jak to s velbloudy chodí.

Jen v okolí města Džajsalmér, jednoho z hlavních pouštních měst v oblasti, žije v současnosti okolo čtyřiceti tisíc velbloudů. Před třiceti lety byl jejich počet ještě vyšší, bylo jich tady údajně přes sto tisíc. Počty velbloudů v předešlých staletích lze těžko zjistit, pravděpodobně jich bylo ještě daleko více. Většina místních dromedárů je světlého džajsalmérského typu, vyskytuje se zde ale také tmavý, takzvaný bikanérský typ, nebo smíšenina obou.

Hrbatí vládci Thárské pouště
Hrbatí vládci Thárské pouště

„Velbloud se neztratí v písečné bouři, projde i divokým proudem monzunové řeky. Je to ten nejspolehlivější pomocník… a navíc tak krásný. Kam se na něj hrabe džíp!“ horlí pan Bhati.

Ve vesnicích okolo města žijí stovky chovatelů, vlastnících pár zvířat až několik stovek kusů. Někteří jsou chudí zemědělci, kteří mají velbloudy jen na nejnutnější práci, jiní jsou bohatí velkochovatelé se zlatými prsteny na rukou. Většina obchodu probíhá přímo ve vesnicích s majiteli velbloudů, velké trhy se v této oblasti konají jen výjimečně a na slavný Puškárský trh (největší trh s velbloudy v Indii, konající se každý rok v listopadu) nejezdí odtud skoro nikdo. „Puškar je daleko a je tam draho,“ vysvětluje pan Bhati.

Nakonec mě odkázal na pana Múl Singha Sódhu, jednoho z největších chovatelů. Žije v malé vesnici Khaba, asi 30 kilometrů západně od Džajsalméru, v oblasti blízko pákistánské hranice, kde je chov velbloudů rozvinut nejvíce.

Hrbatí vládci Thárské pouště

Na šálku velbloudího mléka

Do Khaby jsem přijel chvíli po poledni, kdy se k vodní nádrži na okraji vesnice přichází napít nejvíce velbloudů. Tady jsem našel i pana Sódhu. „Sedí hned támhle, jako vždy,“ ukazuje na staršího pána v červeném turbanu první obyvatel vesnice, kterého jsem potkal. Největší velbloudář v okolí si tu hoví v tureckém sedu ve stínu akácie a zadumaně kouká před sebe. Ze svého strategického místa pozoruje dromedáry, jak se po několika dnech v poušti přicházejí osvěžit. Představuji se a pan Sódha mě vyzývá, abych přisedl. Vtěsnávám se do úzkého pruhu stínu, kde je i tak slušných 40 stupňů (je polovina dubna) a poslouchám velbloudářův příběh.

„Náš rod patří k potomkům vládnoucí kasty Rádžputů. Chovu velbloudů se věnovali všichni moji předkové, věnují se mu moji bratři i synové. Máme okolo 300 velbloudů roztroušených po okolí. V minulosti to bylo ještě více. Teď tady, i díky zavodňovacímu kanálu Indiry Gándhíové, přibyla pro velbloudy nepřístupná zemědělská půda a snížila se plocha pro jejich pastvu.“

Postupně k nám přisedá několik členů jeho rodiny. „Už jsi někdy pil velbloudí mléko?“ ptá se pan Sódha, a aniž čeká na odpověď, vstává a odchází podojit nejbližší velbloudici. Chvíli nato už stařena v růžovém sárí servíruje v malých otlučených hrnečcích z velbloudího mléka připravený čaj. „Oproti kravskému má méně tuku a více vitaminů,“ vysvětluje pan Sodha. „Ale podojit velbloudí samici není jen tak. Když špatně odhadneš situaci, naštve se a kopne. Při dojení se jim také raději svazuje jedna noha.“

Hrbatí vládci Thárské pouště
Hrbatí vládci Thárské pouště

Jeden z bratrů dosrkává čaj a pokračuje: „Když chce někdo koupit velblouda, přijde přímo sem, za námi. Pokud se dohodneme na ceně, vezmeme si peníze v hotovosti a zákazník může odejít se svým novým dromedárem. Lidé si je kupují nejvíce na přepravu a na práci nebo pro turisty, na turistická safari. Mohou posloužit i jako věno. Vlnu ani mléko my neprodáváme, je to proti naší tradici. Praví chovatelé to nedělají. To si necháváme jen pro svoji potřebu. Velbloudí maso se v této oblasti nejí, na maso a kůži tak tady velbloudy nikdo nechová. Kůže se prodává, až když zvíře zemře přirozeně, její cena je ale vysoká a pro chovatele je slušným přivýdělkem.“ Všech svých 300 velbloudů prý rodina uvidí pohromadě až v srpnu, během období monzunů. „Obvykle to trvá kolem jednoho měsíce, než je dáme dohromady. Musím obvolat známé z okolních vesnic a zjistit, kde se všichni velbloudi toulají,“ popisuje pan Sódha. Většinou se ale podaří sehnat všechny, jsou označkovaní a ke krádežím prý nedochází.

Ještě chvíli s nimi sedím a pozoruju, jak jeden dromedár za druhým přicházejí k malé nádrži s vodou, napijí se, porozhlédnou kolem a pomalu zase mizí v poušti.

Vracím se znovu za panem Bhatim. O rodině Sódhových mluví jako o tradičních, vysoce respektovaných chovatelích. Mohou pro své velbloudy využívat velké území k pastvě a nemají tak vysoké náklady na jejich výživu. Zvířata se toulají po okolí, okusují akácie a do vesnice se přijdou napít jednou za týden nebo dva, podle toho, kolik vody je v okolí. Samice jednou za necelé tři roky porodí mládě, které se prodá v období mezi pátým až desátým rokem života. Koupeným senem chovatelé dovyživují jen samce. Cena dromedárů je na místní poměry vysoká a pořád stoupá, a příjem rodiny je tak značný.

Hrbatí vládci Thárské pouště

Projedete se na Kevinu Costnerovi?

Nový fenomén, který hlavně v posledních deseti letech rozbouřil poklidné vody velbloudího obchodu, je cestovní ruch. Přestože velcí tradiční velbloudáři zůstávají stranou, mnoho vesničanů našetřilo peníze na několik kusů velbloudů a snaží se na rostoucím počtu návštěvníků jakkoli přiživit. Turisty na velbloudí safari shánějí sami v okolí písečných dun nebo jim je dohazují agentury.

Přestože poptávka je během sezony (od listopadu do března) velká, nabídka je daleko vyšší. Tak jako v každém obchodu pak záleží, jaké má kdo kontakty a ostré lokty. Někteří operují s desítkami velbloudů a dokážou vydělat slušné peníze, většina turistických velbloudářů ale nevlastní více než dva kusy a občasné výdělky jim stačí sotva na obživu rodin a zvířat samotných.

Hrbatí vládci Thárské pouště
Hrbatí vládci Thárské pouště

Chandru jsem potkal 40 km západně od Džajsalméru, na okraji písečných dun Sam, hlavního centra velbloudích safari v oblasti, kam denně během sezony přijedou tisíce návštěvníků. „Velbloudy jsem koupil před čtyřmi lety. Agentury z města mi něco dohodí skoro každý den, od večerních projížděk až po pětidenní safari. Seno pro velbloudy ale stojí dost, navíc musím uživit čtyři děti. Mimo sezonu pak velbloudi sice pomůžou ve vesnici, třeba vozí vodu, ale výdělek není žádný. Jsem ale rád, nepotřebujeme moc a díky velbloudům a turistům můžeme zůstat tady v poušti, odkud pocházíme, a nemusíme se stěhovat do města jako mnoho ostatních,“ popisuje velbloudář svoje živobytí. „Tohle je patnáctiletý Michael Jackson,“ představuje mi na závěr jednoho ze samců, pojmenovaného turisticky vděčným jménem, jak je tady zvykem.

I já jednoho večera v dunách Sam, obklopen z jedné strany indickou obézní rodinkou z Bombaje a z druhé mladými Francouzkami, dostávám na výběr: „Kevin Costner, nebo Ronaldo?“ Slunce se blíží k obzoru, čeká nás další nádherný západ slunce.

Hrbatí vládci Thárské pouště

…a navíc

VELBLOUDÍ TRHY

Mezi největší velbloudí trhy na světě patří Puškarský velbloudí trh konající se každý rok v listopadu. Nedaleko posvátného puškarského jezera, uprostřed západoindického Rádžasthánu, se každoročně sejde několik set tisíc chovatelů, obchodníků a místních i zahraničních turistů. K prodeji se zde vystavuje přibližně dvacet tisíc velbloudů, koně a další dobytek.

Menší a výrazně mladší obdobou je Džajsalmérský pouštní festival, který se koná každý rok v únoru. Doprovází ho například velbloudí dostihy a pólo, soutěž ve vázání turbanů nebo o nejdelší knír a další kulturní aktivity.


Petr Šmelc, cestovatel

OČIMA AUTORA

Petr Šmelc, cestovatel

Kouzlo neuchopitelné Indie Při zjišťování čehokoli jsem v Indii neustále zápasil s obrovskou relativitou. Moje pečlivě připravené exaktní otázky nikoho moc nezajímaly. Nic nebylo „ano“ nebo „ne“, všechno bylo „možná, asi, přibližně, třeba…“ Hodně se toho také ztrácelo v překladu, desetiminutový výklad velbloudáře Sódhy v místním jazyce marwarí mi byl shrnut tlumočníkem do dvou vět.

Pokud tady člověk nevyrostl, jen těžko pochopí život v odlehlých vesnicích Thárské pouště, skládajících se z pár domků uprostřed prachu a písku, celoročně spalovaných neúprosným slunečním žárem. Těžko se s místními naladí na stejnou vlnu. Celá oblast západního Rádžasthánu zůstává i přes rozvoj turismu hodně tradiční. Negramotnost je stále vysoká, kastovní systém hluboce zakořeněný. Praktikují se jak hinduistické, tak muslimské rituály.

„Jak chceš rozumět všemu, co se tady děje, když tomu nerozumí ani většina z nás?” řekl mi jeden můj místní známý. Prokousávání se vším tím zmatkem mě ale nikdy nepřestalo bavit. Touha alespoň trochu pochopit jednu z nejzajímavějších společností byla hlavním důvodem, proč jsem se do Indie několikrát vrátil a strávil v ní skoro rok života.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články