Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Horké vody Zélandu

063_Image_0002.jpg
Autor článku: Petr Fero, Pondělí, 31. října 2011
Autor fotografií: Petr Fero
Země pod mýma nohama se otřásla. Ozval se rachot, jako kdyby v místnosti startovala stíhačka, vzápětí vypukl zoufalý lidský křik. Pak nastalo zlověstné ticho. Novozélandské zemětřesení jsem naštěstí zažil jen v simulátoru futuristického muzea Te Papa ve Wellingtonu. Zato jsem si naplno užil možností relaxu, za něž krásná ostrovní země v Pacifiku vděčí právě geologické aktivitě.

Představte si tu scénu: přijedete na pláž, kde nikdo neplave v moři, a přece se všichni koupou. Zní to jako z populární pohádky o císařových nových šatech. Ale tohle je realita jedné z nejpopulárnějších novozélandských pláží, známé jako Hot Water Beach. Najdete ji na Coromandelském poloostrově, zhruba tři hodiny jízdy z Aucklandu. Omývá ji smrtící moře s nevyzpytatelnými spodními proudy. Vlézt tady do Pacifiku se rovná takřka sebevraždě.

Ovšem v podloží bublají termální prameny. Za koupáním je tu potřeba vyrazit s lopatou. Nemáte-li vlastní, nevadí. Lze si ji pronajmout v kiosku na místním parkovišti. Ale jedině ve fázi odlivu, jinak je tahle pláž liduprázdná. Aby ne, ona tu za přílivu vlastně žádná pláž není, jelikož písek i podzemní horké prameny se ukrývají pod zrádným mořským příbojem. Zato jakmile oceán ustoupí, naběhnou sem regimenty turistů. Ti musejí s každým odlivem všechny zaplavené bazénky hloubit znovu a znovu.

Ale ať kopete, jak kopete, žádný plavecký bazén na Hot Water Beach stejně nikdy nevybudujete. Nebýt poctivého cvičení s lopatou, snad se tu ani nezahřejete. Vydatnost zdejších podzemních pramenů není nijak závratná, desítky lidí kopajících na malém prostoru několika metrů čtverečních si „kradou“ vodu navzájem z už tak mělkých bazénků, které se navíc neustále samovolně zasypávají. Tady se člověku sotva podaří ponořit do teplé vody celé tělo, spíš tu jen lehce smočíte chodidla, možná zadek, a pokud se vám povede vybudovat dostatečně dlouhý bazének, abyste si v něm mohli lehnout, pak si snad ohřejete i záda.

Na Hot Water Beach si musíte bazének ke koupání sami vykopat. Nemáte-li náhodou lopatu zrovna s sebou, můžete si ji v kiosku půjčit.

To je tak vše. Na Hot Water Beach se spíš než za koupáním jezdí za zázrakem, který představuje horký pramínek, na nějž tu skoro jistě narazíte s lopatou v ruce. Anebo i bez ní – třeba vám postačí jen zout boty a našlapovat bosýma nohama v mokrém písku tak dlouho, dokud nenadskočíte na nějakém neviditelném vroucím vývěru.

Rotorua – žhavé koupele

Za opravdovým koupáním v termálech se jezdí na Novém Zélandu jinam – z Coromandelského poloostrova je potřeba popojet další tři hodiny směrem na jihovýchod, do světoznámé termální oblasti Rotorua.

Vyhledávaným turistickým šlágrem je bublající areál Hells Gate neboli Pekelná brána. Najdete ji severovýchodně od města na silnici číslo 30 a za stylové asistence divoce potetovaných domorodých Maorů se tu můžete za pár stokorun vstupného ponořit do mazlavé bahenní lázně či vařícího sirného bazénku a následně si dát čistou sprchu, která vás však – světe, div se – ani trochu nezbaví pekelného zápachu. A tak až se zastavíte cestou zpátky do města na vynikající rybu s hranolky za směšných 70 korun v místním fastfoodu, dokonce i Maoři za pultem se budou vysmívat vašemu odéru. Mimochodem – při odjezdu z Hells Gate dostanete na cestu „návod pro vyprání plavek z bahenní lázně“. Nezahazujte ten útržek papíru a důsledně se jím řiďte. Jinak se nevyhnutně stane nemilá věc – totiž že pekelnou sírou z vašich plavek zasmrádne v lepším případě cestovní batoh, v tom horším po návratu do Evropy dokonce celá vaše domácí šatní skříň.

Bazének s vodou o teplotě sto stupňů – tady se koupat už opravdu nedá. Nachází se blízko Old Waiotapu Road.

Mnohem zábavnější a zároveň daleko méně zapáchající termální koupele – jež jsou navíc zdarma! – najdete jižně od Rotoruy, při silnici číslo 5 směrem na Taupo. Když tady zhruba po 30 kilometrech zahnete doleva po nenápadné odbočce na šotolinovou cestu s názvem Old Waiotapu Road, objevíte v lese na konci silničky, vymezeném závorou, malý zázrak: žhavou říčku Kerosene Creek i s vodopády. Pod tím vyšším, zhruba dvoumetrovým a vzdálenějším od parkoviště, se dá dokonce i malinko plavat. Nevydržíte to však příliš dlouho, voda je zde až nesnesitelně horká. Proti proudu, blíž k autu (vůz je jediná možnost, jak se sem dostat, žádné linkové autobusy ani cestovní agentury sem nezajíždějí), najdete nižší, zhruba metrový přepad. Pod ním se plavat vážně nedá, zato se v tomhle kamenném „whirlpoolu“ báječně odpočívá. Pořád je to však poměrně turistické místo. Ačkoli na hlavní silnici není Kerosene Creek nijak označen, jeho poloha je zakreslena v některých turistických průvodcích, a tak sem zavítá relativně dost poutníků.

Večírkové zřídlo

Jedna z nejlepších termálních koupaček Nového Zélandu se přitom skrývá v místě, kde by ji čekal málokdo. Leží jen kousek od brány Waiotapu, proslulého placeného areálu barevných jezírek a kouřících potoků, jež však vzhledem k teplotám atakujícím místy až stostupňový bod varu nejsou v žádném případě určeny ke koupání. Až si tuhle pestrou malířskou paletu projdete, nafotíte a vyrazíte na cestu, nespěchejte pryč. Vezměte plavky, přibalte něco k pití, vydejte se od bran areálu po příjezdové silnici k můstku přes zdejší termální říčku – a máte to!

Voda vytékající z vřídel uvnitř Waiotapu už je tady snesitelně ochlazená, vlastně každý si tu najde místo s vyhovující teplotou, stačí jen chvíli brouzdat potokem pod můstkem a najít si ideálně vlažné zákoutí. Na břehu tu domorodci dokonce stloukli lavičku a o popularitě zdejších volně přístupných přírodních lázní svědčí i pivní láhve a plechovky, hustě poházené na břehu. Kupodivu ve vodě se žádné harampádí ani střepy nenacházejí, ačkoli večírky tu bývají zjevně pravidelné a bujaré – břeh totiž „zdobí“ kromě nápojových obalů také desítky více či méně vyhořelých svíček.


Smrtící termály

Jakkoli je lákavé užít si exotické koupání v novozélandských termálech se vším všudy čili třeba i s potápěním, za každou cenu se vyvarujte ponoření hlavy do horké vody v místní divočině – může to být fatální!! Smrt sice nehrozí okamžitě, ovšem améby, žijící v horkých pramenech Nového Zélandu a pronikající do lidského těla sliznicemi úst, nosu či očí, mohou způsobit meningitidu, jež vede k úmrtí. A tak pokud se u vás objeví během týdne po koupání v termálech bolest hlavy, horečka či zvracení, bez otálení vyhledejte lékaře. Detailní informace na toto téma najdete na webu novozélandského ministerstva zdravotnictví (www.moh.govt.nz).

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články