Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Hongkong: město extrémů

94-1.jpg
Autor článku: Lucie Kavanová, Pondělí, 9. května 2011
Autor fotografií: Lucie Kavanová · Profimedia.cz
O Hongkongu, čínsky Siang-kang (Xianggang), se u nás moc nemluví. Výjimkou bylo snad jen období po jeho předání Číně z područí Velké Británie v roce 1997. Přitom je to vzrušující město, kde nablýskané mrakodrapy kontrastují s omšelými rybářskými vesničkami na odlehlých ostrovech a kde potkáte příslušníky snad všech národností světa.

Prodírám se davem lidí -většinou ho tvoří Číňané, ale vlastně je v něm zastoupen celý svět. Manažeři v luxusních oblecích se snaží procpat nekonečnou masou, bok po boku se studenty v uniformách a filipínskými služkami. V nose mě ostře štípe zápach místní speciality – stinky tofu neboli smradlavého tofu. Prodavač u dalšího stánku nabízí čerstvě vylisovaný mangový džus a nad hlavou mi blikají neonové reklamy na masáže.

Není pochyb: jsem v centrální hongkongské čtvrti Mongkok, podle Guinnessovy knihy rekordů místě s jednou z nejvyšších koncentrací obyvatel na světě. Údajně se tu tísní sto třicet tisíc osob na kilometr čtvereční. Tohle město je snad nejbizarnější, jaké jsem kdy viděla. Drtivou většinu sedmi milionů obyvatel Hongkongu tvoří Číňané (asi 95 procent), ale jinak je tu složení populace skutečně mezinárodní. Kromě Indů, Pákistánců a Vietnamců zde žije mnoho Britů a i pár desítek Čechů. Zajímavou menšinu tvoří Filipínky. Žije jich tu asi sto třicet tisíc a z velké části pracují jako služebné v bohatých hongkongských rodinách.

Většina lidí v Hongkongu nicméně mluví kantonsky (jihočínský dialekt) nebo čínsky a poměrně rozšířená je i angličtina. Život se odehrává především v práci a venku. „Máme tak malé byty, že raději jíme mimo domov. Lidi taky dlouho do noci pracují, takže se v těch našich krabičkách na sirky moc nezdržujeme,“ vysvětluje Yi, dvaadvacetiletá Hongkonžanka, která jeden semestr studovala v Brně.

Britské dědictví

Když Hongkong v roce 1842 připadl v důsledku opiových válek Velké Británii, ztratila Čína jen malý ostrov s několika vesnicemi. Za jeden a půl století britské nadvlády se ale rozvinul v jedno z nejbohatších asijských měst. Na základě britsko-čínské koloniální dohody měla v roce 1997 vypršet smlouva o pronájmu Nových území Spojenému království. Na zbývající části Hongkongu se dohoda nevztahovala, přesto se vlády obou zemí v roce 1985 dohodly na předání celého území Čínské lidové republice s platností od 1. července 1997.

Hongkong je dodnes pestré území. Na severu se rozkládá moderní přelidněná čtvrť Mongkok, ještě severněji se vlní takzvaná Nová území se zbytky rybářských vesnic, národními parky, krásnými plážemi, ale i rozlehlými sídlišti.

Dnes to tedy v praxi vypadá tak, že se Hongkong oficiálně nazývá „Zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky“ a platí tu trošku jiné zákony než v Číně -netýká se ho například politika jednoho dítěte. „Místní parlament je ale zčásti dosazován z Pekingu a ve školách se zavádí stále více čínské propagandy,“ připomíná Shing Kwok Chan z Hongkongské baptistické univerzity. Odkazy na britskou nadvládu lze však najít dodnes: počínaje dvojjazyčnými nápisy přes pravidelné koňské dostihy po jízdu v levém pruhu.

Rozmanitý výhled

Pokud si chcete udělat představu o geografii dnešního Hongkongu, je nejlepší vydat se na vyhlídkový bod nazvaný Victoria Peak. Protože se tento vrchol tyčí na ostrově Hongkong, přímo nad finančním pupkem města, naskytne se vám nejprve pohled na nekonečné řady mrakodrapů -více než sto z nich převyšuje 180 metrů. Při pohledu na sever, přes záliv Victoria, uvidíte poloostrov Kowloon, kde se mimo jiné rozkládá zmiňovaná čtvrť Mongkok. Ještě severněji se potom až k čínské hranici vlní takzvaná Nová území (New Territories) se zbytky rybářských vesnic, národními parky a překrásnými plážemi, ale i monstrózními sídlišti. Kromě toho k Hongkongu patří více než dvě stě přilehlých ostrovů, které mají různé využití: od elektráren a skládek přes léčebnu pro drogově závislé až po poklidné rezidenční oblasti s plážemi a přírodní rezervace. Díky subtropickému klimatu Hongkong takřka nezná mráz, období od listopadu do ledna je naopak nejpříjemnějším a nejvhodnějším pro návštěvu. V létě město trápí vlhká vedra a občasné tajfuny.

Kulinářské nebe

I kdybyste neviděli žádnou z turistických atrakcí a jen ochutnali místní kulinářské speciality, patřila by návštěva Hongkongu k nezapomenutelným zážitkům. Zdejší kuchaři těží z bezprostřední blízkosti moře, koření většinou jen decentně a často připravují jídlo v páře. Mezi jejich speciality patří knedlíčky dim sum z kynutého i rýžového těsta, mořské plody i ryby na tisíc způsobů a hadí polévka. Často tu také uvidíte kuřecí pařátky vařené v páře.

„Jíme je, protože věříme, že rychlost z nohou kuřat přejde do našeho těla,“ vysvětluje jejich popularitu profesor Chan. Mezi tradiční dezerty patří mangový pudink a různá želé s léčivými přísadami. Želé je tu tak populární, že ho přidávají i do takzvaného perlového čaje. Pozor na místní koláče: zvenku sice připomínají české buchty, ale v Hongkongu je plní třeba pastou z fazolí a cukru nebo kokosem s cibulí! V Hongkongu se také nachází nejlevnější „michelinská“ restaurace na světě – jmenuje se Tim Ho Wan a do sytosti se v ní najíte do osmdesáti korun.

Na nudu zapomeňte

Hongkong jsem označila za jedno z nejbizarnějších míst, jaké znám. Není to jen jeho národnostní, náboženskou či kulturní rozmanitostí, ale i různými detaily. Na stavbu lešení se tu například používají zcela běžně bambusové tyče, a to i do výšky několika desítek pater. Místní restaurace nabízejí prvotřídní pochoutky, jakmile ale nahlédnete do jejich dvora, zjistíte, že myjí nádobí v lavorech přímo na zemi.

Zdejší kuchaři dokonale využívají bezprostřední blízkost moře a dostatek ryb a mořských plodů.

V architektuře se Hongkonžané stále snaží respektovat feng-šuej (čínskou filozofii založenou na snaze o harmonii mezi lidmi a přírodou) a mnozí vyhledávají tradiční čínskou medicínu, na druhou stranu tu ale mívají kavárny Starbucks plno a místní teenageři znají americké idoly stejně dobře jako ti čeští. Hongkonžané jsou schopni pracovat i patnáct hodin denně, šest i sedm dní v týdnu, ale každé ráno si tu mnoho z nich najde čas na cvičení tai-či v parku. Je to zkrátka město mnoha extrémů, které rozhodně stojí za to vidět na vlastní oči. A nudit vás určitě nebude!


MUSÍTE VIDĚT

  • Promenáda Tsim Tsa Tsui – tento pobřežní chodník nabízí krásné výhledy na záliv Victoria a vine se zde Ulice hvězd (Avenue of Stars), kde se můžete vyfotit třeba s plaketou Jackieho Chana nebo sochou Bruce Leeho.
  • Národní parky v Nových územích – řada národních parků a přírodních rezervací s výhledy na moře nadchne příznivce pěší turistiky. V mnoha z nich navíc volně žijí opice, například na Opičí hoře (Kam Shan) prý volně žije až 1800 makaků. Cestu vám také zpříjemní nádherní motýli velcí jako dlaň.
  • Lan Kwai Fong – tato obdoba ostravské Stodolní ulice ožívá hlavně o víkendech a potom ve čtvrtky, kdy tu mají dámy v mnohých klubech vstup a pití zdarma.
  • Symfonie světel – každý večer v osm hodin se mrakodrapy v přístavu Victoria za hudebního doprovodu rozzáří pestrobarevnými pohyblivými světly.
  • Lantau – hlavním lákadlem tohoto rozlehlého ostrova je největší socha sedícího Buddhy na světě (23 metrů), krásné výhledy, řada turistických tras a rybářská vesnička Tai O.
  • Kantonská opera – pestrobarevné kostýmy, ladné pohyby herců a lehce pištivý zvuk jihočínské (kantonské) opery zaručují nevšední zážitek.
  • Trhy – nevynechte návštěvu ptačího a květinového trhu. Silným zážitkem bývají i takzvané mokré trhy, kde seženete to nejčerstvější ovoce, zeleninu, mořské plody a ryby, ale i žáby a hady. O zaručené čerstvosti místního zboží svědčí i vzdouvající se stěny nákupních tašek zdejších zákazníků…
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články