Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Gracia, Nový svět, Země svatého Kříže aneb jak to vlastně začalo?

48-4.jpg
Kamila Šimková-Broulová, Čtvrtek, 26. Srpen 2010
Dvanáctého října roku 1492 se začala psát zcela nová epocha v dějinách lidstva. Když Kryštof Kolumbus toho dne doplul ke břehům jednoho z bahamských ostrovů, splnil se jeho životní sen. Objevil novou cestu do Indie západním směrem. Následné velké zeměpisné objevy, které Kolumbovy plavby odstartovaly, nabyly během 16. století rozměrů, jaké lidstvo dosud nepoznalo.

Co vlastně vedlo kapitány k přesvědčování zástupů mužů, aby se s nimi na palubách lodí vydávali přes Atlantik? Nezkrotná touha a odvaha, odhodlanost snášet nemalé útrapy a pochopitelně víra ve vlastní úspěch, to jistě. Na druhé straně tu ale měla zásadní vliv i politická vůle v tehdejší Evropě. Ta totiž už ve druhé polovině 15. století připravovala půdu k novým objevům a bylo jen otázkou času, kdo v boji o prvenství zvítězí.

Smlouva z Tordesillas posunula hranici, která dělila španělské a portugalské zájmy v Jižní Americe, dále na západ.

Rozdělená Amerika

Šlo především o to, která ze dvou mocností Pyrenejského poloostrova bude mít blíže k asijskému koření. Mezi Španěly a Portugalci se tak na poli zámořských objevů rozhořel tvrdý boj. Možná by vyústil i ve válečný konflikt, kdyby do sporu nezasáhla hlava církve. Papež Alexandr VI. vydal v roce 1493 bulu Inter caetera, v níž nalinkoval mezi oběma mocnostmi pomyslnou hranici táhnoucí se od severu k jihu ve vzdálenosti 100 mil západně od Kapverdských ostrovů.

Španělské koruně připadla veškerá objevená území směrem na západ a naopak vše, co leželo na východ od této hranice, si mohli nárokovat Portugalci. Ti ale s tímto dělením nesouhlasili a vynutili si uzavření jiné dohody. Ve španělském městě Tordesillas tak byla 7. června 1494 podepsána nová smlouva, která posunula hranici o dalších 270 mil na západ. Přesto byla i její poloha posléze měněna a říše se na ní v podstatě až do poloviny 18. století nedohodly.

Vicente Pinzón dal Amazonce název Santa María de la Mar Dulce.

Touha po kořisti

Během prvních století rozšiřování kolonií na novém kontinentě nespojovala Evropany touha poznávat rozmanitost zdejší přírody a život jejích obyvatel, ale ryze kořistnické pohnutky. Deštný les v povodí Amazonky považovali jen za velkého nepřítele a jeho cenná flóra a fauna je nezajímala. Hlavním mottem jejich dobyvatelských výprav bylo zkrátka vyrvat přírodě a indiánským kulturám co největší díl z jejich bohatství…

Tragickým důsledkem běsnění Evropanů tak byl demografický kolaps, který Ameriku postihl už pár desítek let po jejím objevení. Nebyly to však jen krvavé střety mezi oběma kulturami, ale zejména nemoci a epidemie, které decimovaly domorodé obyvatelstvo. Před příchodem Španělů a Portugalců neohrožovaly indiány spalničky, neštovice, zarděnky, tuberkulóza, cholera, mor ani chřipka a tyfus. Výsledek byl tragický: jestliže na konci 15. století žilo na západní polokouli podle některých odhadů až 150 milionů obyvatel a podíleli se na světové populaci celou pětinou, po dvou stoletích klesl jejich podíl pod pouhá dvě procenta.

Španělé vs. Portugalci

Když při své třetí výpravě roku 1498 narazil Kryštof Kolumbus na jihoamerickou pevninu, nechtěl si přiznat, že mu země s močály a nesmírnými záplavami sladké vody v deltě řeky Orinoko cestu do Indie navždy uzavře. Kolumbus si zcela jistě uvědomoval zvláštnosti země, v jejíž blízkosti se ocitl a která se nepodobala žádnému z ostrovů, které dosud objevil. A i když se zdráhal uvěřit, že to není Asie, při své další plavbě už hledal průliv, jímž by k „zemi koření“ doplul. Je proto zřejmé, že existenci neznámého kontinentu přece jen připustil.

Roku 1499 vyplul ze Španělska směrem na západ Vicente Yánez Pinzón, velitel na lodi Nina při první Kolumbově expedici. I on přistál u neznámé pevniny, ale na rozdíl od Kolumba se vydal podél pobřeží na jih, až k ústí Amazonky. Zdejší území prohlásil za majetek španělské koruny a řece dal název Santa María de la Mar Dulce (tzn. „moře sladké vody“). Pinzón však nechtěl vědomě překročit onu fiktivní hranici danou smlouvou z Tordesillas, a tak se záhy vrátil zpět.

Po této průzkumné cestě zasáhli do dalšího objevování dalekých končin Portugalci. Jako první zamířil k americkým břehům Pedro Álvares Cabral, který pojmenoval novou zemi Terra de Santa Cruz. Následujícího roku vyslal král Manuel I. výpravu vedenou Fernáem de Loronha, aby připravila podmínky pro kolonizaci tohoto území. Mezi členy posádky byl i kupecký faktor Amerigo Vespucci. Objevený kontinent vystřídal během dalších let hned několik názvů: Kolumbus jej nazval Gracia, Cabral Země svatého Kříže, často se mluvilo o Novém světě či Západní Indii. Amerika nazvaná po onom mořeplavci italského původu – Vespuccim – se vůbec poprvé objevuje v kosmografii Martina Waldseemüllera v roce 1507. Možná leckoho napadne otázka, proč se nový kontinent nenazval „Kolumbie“.

Vždyť z přísně chronologického hlediska by to bylo spravedlivé a slavný rodák z Janova by se necítil ošizen o své zásluhy. Jenže žádné soupeření mezi Kolumbem a Vespuccim prakticky nikdy neexistovalo, byť se o něm v minulosti mnoho napsalo. Zatímco se totiž Kolumbus, viděno očima tehdejších kartografů i jeho vlastníma, pohyboval v oblasti asijských ostrovů, „skutečným“ objevitelem nového kontinentu se stal právě Vespucci. Ten ho totiž jako první ve svých listech označil za „Mundus Novus“ (Nový svět) a Evropané tak teprve díky němu vzali na vědomí existenci čtvrtého světadílu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články