Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Fufu: africká „malta do břicha“

fufu.jpg
Autor článku: Markéta Kutilová, Úterý, 24. května 2016
Autor fotografií: Markéta Kutilová
My máme bramborovou kaši, Afričané mají fufu. Jenže zatímco taková kaše s máslem je sama o sobě pochoutkou, o fufu se to říct nedá.

Když přede mě poprvé postavili velkou bílozelenou kouli a k tomu talíř fazolí, úplně jsem nevěděla, jak se s tím poprat. Nedali mi k tomu totiž žádnou lžíci. V konžské zapadlé vísce Hombo ani žádnou neměli. Princip je jednoduchý: z koule uždibnete prsty kousek, vytvarujete kuličku, uděláte do ní otvor a naberete tím omáčku. Bez praxe se ale moc nenajíte…

Fufu, tradiční jídlo, které tvoří základ jídelníčku většiny lidí na africkém (a částečně i jihoamerickém) kontinentě, je vlastně mazlavá koule bez chuti. Chuť jí mají dodat až omáčky, do nichž se fufu namáčí. Fufu vlastně slouží jen jako způsob, jak se nasytit. Velmi často je totiž vyrobeno z maniokové mouky.

Maniok nemá vysokou výživovou hodnotu, jsou to v podstatě prázdné kalorie. Ne nadarmo jsme tedy maniokové fufu pojmenovali „malta do břicha“. Kde je to možné, tam maniok míchají s kukuřičnou moukou, aby fufu bylo výživnější a chutnější. Třeba v Ugandě se kukuřičné kaši říká ugali a je alespoň trochu chutná.

Fufu z manioku, které je základem stravy třeba v Demokratické republice Kongo, je celkem náročné na přípravu. Nejprve je třeba vyrýt bílé kořeny manioku, omýt je, nakrájet, usušit na slunci a pak je semlít na mouku. Z ní se pak vaří fufu a leckde ho jedí dvakrát až třikrát denně. V chudých oblastech jej namáčejí třeba jen do šťávy z chilli. Hlad sice zaženete, ale podvýživě fufu zabránit nedokáže. Právě jeho nízká nutriční hodnota často způsobuje problém s podvýživou v oblastech, kde lidé nemají hlad, ale chybějí jim minerály, bílkoviny a vitaminy.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články