Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Existence na miskách vah

00 existence.jpg
Autor článku: Palo Lajčiak, Čtvrtek, 11. Srpen 2016
Autor fotografií: Palo Lajčiak
Kopáči v Sieře Leone hledají zlato a diamanty v nánosech řek a potoků, hluboko v tropické džungli, většinou ilegálním způsobem. Mají jen jednoduché nástroje a vlastní sílu. Denní příjem těchto mužů závisí na množství vytěžené suroviny – jejich existence tak doslova leží na miskách vah.

Když jsem dostal nabídku pracovat v západoafrické Sieře Leone, zmocnilo se mě vzrušení a obavy. Během svého dlouhodobého pobytu v různých zemích Afriky jsem slyšel mnoho zajímavých historek o krvavých diamantech i o zločinech proti lidskosti, které se udály v této zemi během občanské války v letech 1991 až 2002. Má cesta vedla do města Kenema v jihovýchodní části země, sousedící s oblastí Kono. Tyto administrativní oblasti jsou pověstné svými nalezišti krvavých diamantů, které přinášely během deseti let utrpení obyvatelům a zkázu celé zemi.

Zlato se těží ručně, jednoduchým promýváním říčního štěrku po celý den

Město dvou tváří

V Kenemě mi bylo jasné, že jsem se ocitl ve městě novodobých zlatokopů. Zpustlé fádní město zdobily jen věžičky muslimských mešit a industriální nádech mu dodávaly rezavé čerpací stanice s frontami lidí. Centrum tvořily dřevěné, polorozpadlé stánky a plechové námořní kontejnery coby prodejny, kde bylo možné koupit všechno: od hrsti soli až po ponorné čerpadlo. Za tržištěm stály vysokou zdí obehnané domky s tlustými mřížemi a mohutnými zámky na oknech i dveřích.

Zdi zdobily naivní malby krystalů diamantů, rýžovacích misek naplněných zlatem a další výjevy ze života kopáčů. Insitní výzdoba na zdech, z nichž visely ostnaté dráty nebo vyčnívaly ostré střepy skla, deklarovala, že v těchto domech sídlí překupníci drahých minerálů a zlata. Pohled na překupníky dřímající ve stínu přístřešků mi navodil představy o tom, jak velké bohatství se ukrývá v útrobách tohoto města, které navenek přesně odpovídá skutečnosti, že se nacházím v jedné z nejchudších zemí světa.

Drátěná síta v dřevěných rámech využívají odstředivou sílu.

V jámě lvové

Po několika týdnech se mi podařilo sestavit průzkumný tým složený z místních lidí, kteří mi měli asistovat při geologickém průzkumu pohoří Kambui severozápadně od Kenemy. Geologické mapování a vzorkování bylo zaměřené na průzkum ložiska minerálů tantalu a columbitu. Tyto prvky mají výborné fyzikálně-chemické vlastnosti a jsou téměř nezastupitelné při výrobě elektronických součástek pro mobilní komunikaci, výrobě ortopedických implantátů a specializovaných slitin používaných v chemickém průmyslu. Minerál coltan tyto prvky obsahuje ve velkém množství, a proto je vzácnou a hodnotnou rudou.

Nevzhledný tmavý minerál je velmi těžký a spolu se zlatem se snadno ukládá v nánosech štěrku z potoků a řek. Při průzkumu jsme postupovali tak, že jsme první vzorky získávali rýžováním štěrků z vodních toků ve směru od údolí až k jejich pramenům. Začínali jsme tedy v nížinách na úpatí hory Kambui, které byly posety malými povrchovými doly na zlato a diamanty. Uvědomil jsem si, že při svém prvotním průzkumu budu používat stejně prosté metody jako tito afričtí kopáči zlata a diamantů při své každodenní práci.

Těžební jámy neustále zalévá voda, která se musí ručně odebírat.

V hlubokých jámách a dírách se tu dennodenně krčily zástupy mužů, ale i starců, kteří se museli kvůli své existenční nouzi hrabat v zemi s nadějí, že se jim podaří najít vzácný kámen či kov. Když jsem poprvé uviděl to zpustošené území pokryté haldami vytěženého a promytého štěrku, hluboké jámy naplněné kalnou žlutou vodou, z níž čouhala vychrtlá, ale svalnatá lidská těla, zmocnil se mě pocit, že jsem padl do jámy lvové. Kdysi v Kongu jsme pouze jednou projeli územím, na kterém operovali ilegální horníci, a z našeho auta zůstal pouze ohořelý vrak s vytlučenými okny. Teď jsem se ocitl v situaci, kdy budu nucen pracovat s takovými lidmi bok po boku.

Po příchodu mezi kopáče mi však spadl kámen ze srdce. Zjistil jsem, že domorodci, kteří pro mě pracovali, a zablácení kopáči se velmi dobře znají. V oblasti Kenemy totiž jen málokterý muž měl to štěstí, že nikdy nemusel zakusit úmornou práci na diamantových nebo zlatonosných polích. Takto se mi otevřela brána do vnitřního světa kopáčů, ve kterém jsem mohl získat vlastní zkušenost s jejich obdivuhodným způsobem bytí.

Většinou jsou kopáči koncem dne zklamaní. Tuny promytého štěrku vydají jen šupinky kovu za pár dolarů.

Znalosti kopáčů

Ostré mačety v rukou sekáčů monotónně svištěly vzduchem a rozrážely cestu ve vysoké ostré trávě. Brodíme se rozbředlým nánosem štěrku a bahna, které řeky a potoky každoročně ukládají vrstvu po vrstvě. Musíme dávat pozor, abychom nespadli do vyhloubených a vodou zalitých jam, zarostlých bujnou vegetací. Jsou to pozůstatky starých dolů, v nichž už někdo hledal zlato nebo diamanty.

Míříme hlouběji do území a pak po proudu potoků až k vrcholkům hor. Potkáváme další skupinky domorodců kopající hluboké jámy prakticky všude, kde se dá. Moji průvodci mi vysvětlují, že jsme na ložisku diamantů.

Stařec bez rodiny musí denně nalámat dva koše kamení na stavbu cest.

„Jak zjistili, že jsou tu diamanty?“ ptám se. Mustafa, maličký, šlachovitý černoch s vyholenou hlavou, vedoucí mého průzkumného týmu, jako odpověď zvolal: „Kolondo, kolondo!“ A ukazoval do mělké jámy. Postavička na dně jámy, ponořená po kolena v bahně bílém jako vápno, vystrčila poslušně mozolnaté ruce a podávala mi oblé kamínky. „This is kolondo!“ řekl vzrušeně Mustafa, když jsem v ruce třímal šedé kamínky nezvykle těžké na svou velikost.

Jak jsem pochopil, kopáči právě z těchto oblázků usuzují na přítomnost diamantů ve štěrku. Valouny horniny byly nesmírně tvrdé a dalo mi práci rozbít je geologickým kladivem. Usoudil jsem, že může jít o kimberlit. Tato vzácná mateřská hornina diamantů vznikla ztuhnutím magmatu vystřeleného do zemské kůry, z hloubky Země větší než 100–150 km.

Hornina v průběhu milionů let na povrchu zvětrávala, drolila se, a tak se z ní uvolňovaly diamanty, které deště odnesly stovky kilometrů daleko. Negramotnost v Sieře Leone je samozřejmostí, a proto mě velmi překvapily praktické znalosti kopáčů, které se zde dědí z generace na generaci. Měli vlastní „geologickou“ terminologii, rozlišovali různé typy štěrků a přesně věděli, ve kterých se diamanty mohou nacházet a ve kterých ne. Dokázali odhadnout počet zbývajících vrstev, které musely být ještě vykopány, aby narazili na tu pravou, v níž mohou být diamanty.

Navzdory chudobě i tady nechybí prostá radost.

První dvě povrchové vrstvy, které tvořil jemný písek a bahno, promývali rýžováním, a tak získávali zlato ve formě malinkých šupinek. Když měli štěstí, našli i menší nugety. Horní vrstvy sedimentu se každoročně obnovují přívalem vody v období dešťů, která vždy přinese „nové“ zlato, ale nikdy už diamanty. Vrstvy, které jsou zdrojem diamantů, se vytvořily před miliony let a obnovovat se již nemohou.

Dřina s malým výsledkem

Práce kopáčů zlata a diamantů ze Sierry Leone je nepopsatelná dřina. Je to otrocká práce, kterou dělají i na africké poměry ztracené existence. Lidé v bezvýchodné životní situaci nebo ti, jichž se zmocní zlatá horečka a odcházejí do džungle omámení snem, že se z nich stanou bohatí lidé. Tito „romantici“ rychle vystřízliví a doly opustí, ale ostatní zoufalci nemají jiné východisko a musí zůstat. Pracují pouze za jídlo a pár cigaret, vodu pijí přímo z jámy nebo z potoků. Peníze v hotovosti dostanou pouze v případě, že najdou diamant, což není jednoduché.

Voda, v níž se těží, se jílem barví do žluta. Kopáči nesmí těžit ve zdrojích pitné vody.

V případě těžby diamantů je třeba kopat ohromné jámy často řádově v desítkách metrů s hloubkou i více než osm metrů. Jenom málo kopáčů si může dovolit používat bagr, a když, tak jen proto, že pracují pro velkého překupníka. Lopatami ručně kopané jámy zaplavuje rychle voda, kterou musí kopáči neustále vědry vylévat ven. Kopání může trvat dva až tři týdny, a i tak se dostanou pouze k vrstvě sedimentu, který diamanty může obsahovat. Ten je třeba z jámy vyložit na oddělenou haldu, což v závislosti na tloušťce vrstvy zabere další týden, a nakonec je třeba vrchovatou haldu pečlivě propláchnout vodou. Nejpravděpodobnější pak je, že tam diamant nebude nebo bude mít tak mizernou kvalitu, že jeho prodejem se obchodníkovi nevrátí ani skromné náklady na jídlo pro kopáče. Tento koloběh se neustále opakuje, dokud se karta neobrátí a diamant se najde.

Diamantová ložiska v Sieře Leone jsou otevřena již téměř sto let a víceméně se považují za vytěžená. Pravděpodobnost úspěšného nálezu je tedy opravdu v dnešní době minimální. Navíc cena diamantu záleží na jeho kvalitě, která zohledňuje velikost, barvu, čistotu a další faktory. Mnoho diamantů klenotnickou kvalitu nemá, mohou být použity pouze v průmyslu a jejich cena je minimální. Těžba zlata je oproti tomu předvídatelnější. Na ověření jeho přítomnosti není třeba vynaložit takové enormní množství práce a zlato může těžit i jednotlivec.

Oslava Velké noci na řece Moa

Špatný začátek a ještě horší konec

Občas jsem se zastavil u skupinek kopáčů, kteří rýžovali zlato. Za pár cigaret jsem získal důležité informace a mohl si prohlédnout jejich nalezené zlato i nasbírané minerály, které se jim zdály „zvláštní“, a měli pocit, že by je mohli prodat. Nasbírané množství zlata, jež si odkládali do plastových láhví naplněných vodou, nepřesahovalo často ani gram. Potřebné kopání zeminy přitom mužům trvalo deset dní. Jejich příjem za tu dobu tak nepřesahoval ani 20 dolarů.

Překupníci mají výkupní ceny o 50 procent nižší než ceny zlata na obchodní burze. Celý tento obchod má přísně hierarchickou strukturu a každý musí dostat svůj podíl. Překupník musí předat ekvivalent podílu náčelníkovi vesnice, na jehož území nakupuje komoditu. Náčelník vesnice se musí podělit s náčelníkem oblasti a na své si musí přijít i státní úředníci a policie.

Zvířata ulovená v divočině občas zpestří fádní jídelníček.

Takto se cenné minerály a zlato z celé země dostanou nakonec k obchodníkům ve Freetownu za cenu, která je stále ještě dostatečně nízká, aby se dal udělat velký zisk prodejem na světové trhy, ať už legálním, či ilegálním způsobem. Tisíce kopáčů v Sieře Leone sbírají jako mravenci každý den zrnka bohatství své země v otrockých podmínkách a snášejí ho z džunglí do kapes překupníků a obchodníků.

Sierra Leone dlouhodobě obsazuje žebříček nejchudších zemí světa. Podle Indexu lidského rozvoje OSN, který porovnává údaje chudoby, gramotnosti, vzdělání, průměrné délky života, porodnosti a dalších faktorů, tato africká země v roce 2012 obsadila 179. místo ze 189 vyhodnocovaných zemí. Jak je možné, že země s nedozírným bohatstvím nerostných surovin, diamantů a zlata, se ocitla téměř na samém existenčním dně? Odpověď je docela jednoduchá: paradoxně jsou to právě diamanty, které tuto zemi zruinovaly.

Strava se podává jen dvakrát denně.

Prokleté diamanty

Historie těžby diamantů v Sieře Leone sahá do roku 1935, kdy po objevení prvních nalezišť diamantů získalo diamantové impérium De Beers licenci na průzkumná a těžební práva po dobu 99 let. Nová naleziště diamantů přilákala i libanonské překupníky, kteří měli hlavní zásluhu na rozvoji ilegální těžby a pašování diamantů ze země. V roce 1950 vláda přestala poskytovat policejní ochranu nalezišť a vyžadovala od zahraničních investorů, aby se o ni sami postarali.

Vláda se soustředila pouze na ochranu největších diamantových polí v oblasti Kono a hlavního obchodního distribučního centra diamantů ve městě Freetown. Zpřísněné bezpečnostní podmínky v hlavních centrech obchodu a těžby diamantů měly za následek vznik pašeráckých cest do Libérie. Ilegální obchod s diamanty začal nabývat nekontrolovatelných rozměrů, když v roce 1956 vláda uvedla v platnost zákonný dokument horního práva The Alluvial Mining Scheme, který umožnil získat těžební licenci na diamanty i domácím obyvatelům. Tento legislativní počin způsobil, že téměř 75 000 domorodců opustilo své domovy a začali se věnovat hledání diamantů, které v převážné míře končily v rukou pašeráků. Nekontrolovatelná situace s pašováním diamantů ze země zesílila po získání nezávislosti Sierry Leone na Velké Británii v roce 1961.

Vzájemná pomoc při holení. Kopáči dbají na osobní hygienu kvůli zkušenostem s infekcemi.

Rychle došlo ke znárodnění diamantových dolů De Beers a zkorumpovaná národní vláda začala na pašování diamantů sama profitovat. Po znárodnění šla země od desíti k pěti a vytěžené diamanty začaly přinášet zemi pouze katastrofální bídu a zkázu. Odhaduje se, že v tomto období vláda dodala prostřednictvím černého trhu americké mafii diamanty v hodnotě 300 milionů dolarů. Pokračující politické přehmaty, skandály a podíl na ilegálním obchodu s diamanty způsobily postupně celkový kolaps země.

Začarovaný kruh

Neudržitelné plundrování země domácí politickou garniturou vyústilo v národní protesty. Tyto nepokoje iniciovaly formování rebelského hnutí RUF (The Revolutionary United Front) pod vedením fanatika a vraha Fodaye Sankoha, který dovedl zemi do občanské války, probíhající s menšími přestávkami v letech 1991–2002. Foday Sankoh pokrytecky zfanatizoval své oddíly vizí, že diamanty patří všem lidem, a postupně obsadil diamantové doly v zemi.

Popravami, mrzačením, mučením a znásilňováním žen nutil civilisty těžit diamanty, kterými financoval svůj osobní život a válku proti vládě. Diamanty ze Sierry Leone jsou prokletým bohatstvím obyvatel této země. Nepřinesly jim nic pozitivního, naopak je přivedly do nepopsatelné chudoby a zaostalosti, která je nadále nutí pracovat nelidským způsobem, aby mohli svůj život vyvážit zlatem a diamanty na miskách vah překupníků.

Kopáči těží pro svět cenné kovy - za velmi tvrdou cenu...

OČIMA AUTORA

Po několika týdnech kontaktu s místními kopáči a způsobem jejich života mi 21. století v džunglích Sierry Leone připadalo nedůstojné, nedokonalé a hlavně nehodné lidského bytí. Úplně jsem vnitřně otupěl a vzletné myšlenky humanismu se pro mě staly pouze dokonalou utopií, kterou zde staletí vládnoucí zákon džungle nikdy nedovolí přeměnit ve skutečnost. „Boss! We pray for you, every day!“ Tyto věty jsem slyšel od dělníků z mého průzkumného týmu každý den. Společnost jim nabídla perspektivu a k ní plat 3 USD na den, platila výdaje na stravu, pracovní oblečení a zdravotnickou péči. A to byl pro tyto lidi vyrůstající na diamantových polích skutečný zázrak, na který oddaně věřili po celý svůj dosavadní život.

Palo Lajčiak, geolog

Hustý koberec je vzácný. Zachytí i jemné šupinky zlata.

ZEMĚ „LVÍ HORA“

Název země Sierra Leone (Lví Hora – volný překlad) pochází od portugalských mořeplavců, kteří přistáli na pobřeží západní Afriky kolem roku 1500 a jimž mohutné pohoří připomínalo ležícího lva.

Hlavním městem země je Freetown. V letech 1787–1789 tu byla vytvořena kolonie Provence of Freedom, kde našlo útočiště 400 osvobozených černých otroků přivezených z Anglie. Kolonie byla později systematicky osidlována dalšími osvobozenými otroky z USA.

První hornická činnost v Sieře Leone započala otevřením dolu na rudu hliníku (bauxit) v roce 1920, diamantová naleziště byla objevena v lednu 1930 dvěma geology ze Sierry Leone.

Největším zdejším diamantem byl diamant Hvězda Sierra Leone. Našli ho v roce 1972 a měl váhu 969,8 karátu. Kvůli trhlinám a porušením předpisů ve struktuře byl později rozdělen do 17 menších kamenů.

V roce 2009 Sierra Leone oficiálně vyvezla celkem 400 480 karátů (80 096 g) diamantů. Z toho bylo 143 620 karátů (28 724 g) diamantů průmyslové kvality a 256 860 karátů (51 372 g) diamantů klenotnické kvality.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články