Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Dům pana Deštivého dne

109-000.jpg
Ludmila Lukáčová, Pondělí, 8. února 2010
Na rohu vídeňských ulic Lowengasse a Kegelgasse stojí dům, který návštěvníkům vyráží dech – svou extravagancí, zaoblenými tvary, pestrými barvami. Většinou si pomyslí: bože, to je kýč! Tohle prazvláštní umělecké dílo vzniklo ve fantazii malíře Friedensreicha Hundertwassera.

Extravagantní autor se v celém svém díle řídil teorií nepravidelnosti. První projekt bizarního vídeňského domu navrhl už v roce 1979. Vypracoval ho ale zatím pouze ze sirek. Seriózní model vznikl o rok později. Tehdy Friedensreich Hundertwasser přizval ke spolupráci architekta Petra Pelikana. Základní kámen domu, jenž měl původně sloužit jako jednotka sociálních bytů, nakonec oba položili 16. srpna 1983 a o dva roky později byl dům definitivně dokončen.

Dodnes přitahuje pozornost odborníků i laiků, přičemž někteří ho vynášejí do nebe, jiní zatracují jako nevkus či pouhou kopii umění Španěla Antonia Gaudího. Cesta samotného autora k jeho dílu byla přitom hodně klikatá…

Různé cesty, různá jména

Hundertwasserův život byl stejně výjimečný, šokující a pestrý jako dům, který dnes nese jeho jméno. Narodil se v roce 1928 jako Friedrich Stowasser. Dětství a mládí prožil ve své milované Vídni. Jeho matka byla Židovka, a tak za druhé světové války nastaly pro rodinu těžké a kruté časy. Aby se malý Friedrich alespoň na chvíli vzdálil od smutné reality, hledal útěchu v malování. Dětská záliba mu ale vydržela až do dospělosti.

Výstřední umělec prohlásil rovnou čáru za bezbožnou, protože se v přírodě nevyskytuje. Jeho stavby se tak vlní a ohýbají, stejně jako linie v krajině.

Jako dvacetiletý začal cestovat po světě. Chtěl poznat jiný pohled na život, získat zkušenosti a inspiraci k umělecké tvorbě. Jeho oblíbenými místy se staly Toskánsko a Paříž. A právě ve francouzské metropoli se Friedensreich Stowasser rozhodl přejmenovat se na Hundertwassera.

Své umělecké jméno pak mimochodem změnil ještě několikrát a rozhodně mu při vymýšlení nových přízvisek nechyběla fantazie. V jednu dobu například miloval, když mu všichni říkali Dunkelbunt, tedy Tmavá barva. Po tomto jménu přišlo další, stejně výstřední jako samotný umělec. Nechával se oslovovat pan Regentag, tedy Deštivý den.

Další důležitou zastávkou na jeho toulkách světem se stal Nový Zéland, který ho okouzlil. Právě zde vznikla jeho láska k přírodě, kterou později přenášel i do svých děl. Tato země se stala jeho druhým domovem. Zde se z něj stal vášnivý zastánce myšlenky ekologie, kterou zakomponoval i do slavného vídeňského domu.

Hlavně šokujte!

Když mu vídeňští radní zadali zakázku na dům, měli jedinou podmínku. Chtěli, aby byl netypický a zcela výjimečný. Mistr se takovou nabídkou nadchl a hned se pustil do práce. Toužil vytvořit stavbu, v níž uplatní svou svéráznou tvořivost a odvážné vize. Jeho představa byla od samého počátku jasná. Dokonalý dům musí být bytostnou součástí přírody, vyzdoben sochami a plastikami, a zářit jasnými a sytými barvami. Všechny materiály použité na výstavbu navíc musely být již recyklovány.

Od roku 1985, kdy už dům stál, Mistr pokračoval v práci. Tentokrát bylo třeba pohrát si s vnějšími fasádami. Bral ohled na kdejaký detail, vlastníma rukama vybíral každou dlaždici, kámen nebo cihlu. Například obklady na horních terasách pocházejí z různých dlaždic ze starých domovů důchodců. Mnohé z nich jsou dokonce ozdobeny císařským erbem.

O rok později se sem začali stěhovat první nájemníci. Svým novým domovem byli doslova okouzleni. Navíc dům již od počátku vzbuzoval obrovský zájem veřejnosti. Jenom v den, kdy Hundertwasser dům otvíral, se přišlo podívat zhruba sedmdesát tisíc lidí.

Ozdob si své okno

Když do Vídně zavítáte dnes, nejspíš vás zaujme na první pohled fasáda domu, která hraje všemi možnými barvami. Už při pohledu z ulice navíc poznáte, kde jeden byt začíná a kde končí, protože každá bytová jednotka má jinou barvu. Fasáda je zajímavá i z jiného důvodu. Na malém kousku je na ní znázorněn a zachován i původní dům.

Umělec tento nápad vysvětloval po svém: „Chci, aby duchové starého domu přesídlili do toho nového.“ Sochy, květiny nebo pestrost fasády ale zdaleka není jediné, co přitáhne vaši pozornost. Tak třeba okna – i v tomto případě propracoval Hundertwasser všechno do detailu. Na budově napočítáte třináct různých druhů oken, rozmístěných nepravidelně po celém domě. Každé má jiné rozměry i vzhled a každé je zdobeno drobnými dlaždičkami a kamínky z barevné keramiky.

Hundertwasser totiž na radnici prosazoval, aby si každý nájemník navrhl fasádu kolem svého okna sám. Chtěl, aby domácí obyvatelé popustili uzdu fantazii. Měl pouze podmínku, že ozdoba kolem oken musí sahat jen do takové vzdálenosti na fasádě, aby bylo možné na ni z okna dosáhnout hadrem. Domácí by tak byli schopni pravidelně okenní ozdobu leštit a mýt. Této možnosti ale využili pouze dva nájemci.

Strom v domě

Friedensreich Hundertwasser byl přesvědčen, že každý kousek přírody, který „ukradli“ lidé stavbou budov, musí být nahrazen odpovídající zelenou plochou. Proto při navrhování budov kladl důraz především na zeleň a trval na tom, aby kolem rostlo množství buků, šeříků a jiných stromů. Najdete je třeba na vrchních terasách domu. Nejde o žádné napodobeniny, ale o opravdové živé stromy, které z nich vyrůstají. Stromy jsou také umístěny v samotném domě, takže pokud vidíte, že z okna vyrůstá větev, pak vězte, že nejde o dekoraci.

Byty, které mají uvnitř živý strom, mají také vyšší nájemné. I s tímhle nápadem přišel Hundertwasser: „Nájem je vyšší proto, že tito nájemníci žijí v čistém, pravidelně okysličovaném vzduchu.“ Stromy vyrůstající přímo z bytu jsou ale hlavně nádherné na pohled. Nejen ekologie, ale i romantika hraje v tomto domě prim. Autor chtěl prostě rutinu každodenního života ozvláštnit za každou cenu. Umístil sem různé sochy, sloupy, koule nebo postavy lvů – jako ochránci domu.

Na kousku fasády je znázorněn i původní dům. Hundertwasser tvrdil, že tak jeho duchové přejdou do nové stavby.

Při bližší prohlídce byste ale zjistili, že sloupy v domě mají opět různé barvy a tvary. Zvláštností dále je, že ne všechny slouží jako podpora stěn. Pro Hundertwassera ale fakt, zda bude sloup praktický, nebo ne, nehrál žádnou roli.

Dům umění

Ve slavném domě dnes žijí lidé, kteří rozhodně nemají hluboko do kapsy. Většinou zde bydlí místní smetánka, která si může dovolit platit vysoké nájemné. „Když se sem rozhodli nastěhovat privilegovaní lidé, tak to znamená, že dům je dobrý,“ říkával prý Hundertwasser. Jejich nadšení z bizarního domova přitahujícího pozornost ale dnes už trochu vychládá. Ještě před pár lety byli místní nájemníci ke zvědavým turistům vstřícní a rádi je přivítali ve svých bytech.

Dnes je to už opravdu jen minulost. Majitelé bytů jsou na turisty přímo alergičtí, a vejít do domu je už přísně zakázáno. Pár metrů naproti domu je další zajímavá stavba, která také pochází z dílny téhož umělce. Místní jí říkají malé nákupní městečko. Hundertwasser ho navrhl se svým kolegou Petrem Pelikanem a podařilo se jim přenést venkovskou atmosféru do velkoměsta. V domě, který kdysi sloužil jako garáž pro autobus, vyrostla dokonalá vesnička. I zde se oba pořádně vyřádili. Podlahy jsou nerovné, roste tu spousta rostlin a uprostřed „městečka“ je i bar s vodopádem a stromy.

Každou ozdobnou dlaždici vybíral Mistr osobně. Některé pocházejí ze starých domovů důchodců.

Friedensreich Hundertwasser pokračoval ve svých vídeňských stavbách dále. Další extravagantní budova se nachází jen pár metrů od Hundertwasserova domu. Jmenuje se Dům umění a už z dálky je jasné, že fantazie a extravagance nešly ani v tomto případě stranou. Dnes budova slouží především k prezentaci mladých rakouských umělců, z nichž mnozí chtějí jít právě v Mistrových šlépějích. Život jeho samotného skončil příznačně – na cestách. Hundertwasser zemřel při plavbě Tichým oceánem na srdeční infarkt. Bylo mu jednasemdesát let.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články