Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Drsný i romantický ostrov Jersey

82jersey.jpg
Autor článku: Vratislav Košťál, Čtvrtek, 31. března 2016
Autor fotografií: Vratislav Košťál
Největší z Normanských ostrovů má překvapivě vlídné klima, okouzlí pravěkými památkami, uvítá pěší turisty a potěší i gurmány. Vítejte v Bailiwick of Jersey neboli v Rychtářství Jersey!

Výprava na ostrov v Lamanšském průlivu začíná razantním prohlášením jednoho z místních. „My nemáme s lidmi ze sousedního Guernsey nic společného a ani tam není nic k vidění,“ říká náš průvodce Jack. Cítíme, že stoletá rivalita mezi obyvateli jednotlivých ostrovů nedovoluje, aby Normanské ostrovy tvořily jednu společnou autonomii. Jsme v areálu unikátní pravěké megalitické stavby Hougue Bie ve východní části ostrova.

Nikdo neví přesně, proč byla vlastně postavena a komu sloužila. Stojí tu už 6000 let. Má unikátní homolovitou konstrukci a její pravidelnost fascinuje. Jako krajinná dominanta nížinaté části ostrova poutá pozornost. Využívaly ji i středověké a novověké kultury. Normané si na jejím vrcholu postavili menší románskou kapličku, v dobách renesance byla rozšířena. V devatenáctém století princ auvergneský zabudoval starou kapli do věžovité romantické rozhledny s cimbuřím. Po jeho smrti se ovšem Princova věž proměnila v ještě krásnější zříceniny, u nichž vyrostl hotel. Dnes již z věže ani z hotelu prakticky nic nezbylo.

Vchod do pravěké stavby je u paty uměle navršeného kopce a byl objeven až na konci minulého století. Do hrobky ale musíme vlézt skoro po čtyřech. Čím víc se blížíme do středu úzké a temné chodby, tím jsou její rozměry větší. Nakonec je možné se pohodlně postavit. Jsme na zvláštním, potemněle magickém místě z opracovaných kamenných bloků, které do sebe dokonale zapadají. Největší balvan nad našimi hlavami váží dvacet tun! Neví se, jak ho neolitičtí zemědělci do této svatyně či hrobky dopravili…

S megalitickými stavbami se ostatně na Jersey roztrhl pytel. Jen v oblasti pohádkových písečných dun na západě ostrova jich volně přístupných nacházíme hned několik. Někdy jsou to jen vztyčené, samostatně stojící kameny – menhiry. Jindy rozeznáváme složitější strukturu dolmenů sestavených do menších obrazců. Místní lidé sem často chodí pozorovat moře a čerpat duševní energii.

Normanská kaple vybudovaná na prehistorické svatyni La Hougue Bie

Co dalo Jersey světu

„Když se dnes zeptáte Američana, zda tuší, odkud pochází původní název státu Nové Jersey a kde se vlastně nalézá to,staré‘ Jersey, nezná odpověď,“ stěžuje si jeden z průvodců v Jerseyském muzeu.

Kromě názvu, který evokoval v amerických kolonizátorech vzpomínku na původní vlast, se ostrov do světové ekonomiky zapsal mnohem více zdejšími produkty. Místní plemeno jerseyské krávy doslova obletělo svět pro svou nenáročnost chovu a vysokou dojivost. Dneska jeho stáda spásají pastviny ve Skandinávii, Německu, Spojených státech amerických, Jižní Americe, ale třeba i u Rakovníka. Také proslulý žerzej čili pleteninová tkanina, z níž se dodnes vyrábějí prostěradla či spodní prádlo, pochází odtud. Skromnější tradiční produkce ostrovů zahrnuje zejména místní titěrné brambory řečené královské (royal potatoes) nebo obdobně objemově nepatrnou odrůdu jablek.

Kromě toho jsou ostrované hrdí na tři velké osobnosti, které se na ostrově narodily nebo zde prožily část svého produktivního života. V první polovině 19. století tu v emigraci strávil několik let francouzský spisovatel Victor Hugo a ve druhé polovině 20. století tady Gerald Durrell, ochránce přírody a spisovatel, založil v parku u zámku Augres světoznámou zoologickou zahradu a nadační fond. Obě instituce se specializují na záchranu vymírajících živočišných druhů a na ostrově chovají gorily nížinné, galapážské želvy, orangutany a mnoho druhů vzácných lemurů.

Ostrovní zahrada

Cizince zaujme i zahradní umění místních lidí. V zeměpisné šířce naší Prahy je díky zdejšímu oceánskému ovzduší a Golfskému proudu mimořádně mírné podnebí s vlhkými, ale teplými zimami bez mrazů. Kromě neoče-kávaného pěstování vinné révy se tu úroda obilnin sklízí mnohem dříve než ve Velké Británii. Zdejší amatérští zahradní umělci se předhánějí v květinové výzdobě i druhové skladbě svých parcel. Palmy, agáve, fíkovníky nebo banánovníky tady nejsou velkou vzácností.

Některé zahrady jsou dokonce přístupné veřejnosti, stejně jako naprosto úchvatná levandulová farma s přilehlou destilerií bylinných olejů. V Reg’s Garden na jihozápadě ostrova se zase konají svatební obřady pod širým nebem. Přímo nad umělým vodopádem s bující svěží zelení a opojnou vůní nejrůznějších květů. Jedním slovem: romantika. U zámku Samares vyrůstá kromě nezvyklého kónického holubníku největší bylinková zahrada v celé Velké Británii.

Nejmohutnější hrad ostrova: Mont Orgueill

Pěšky severním pobřežím

V několika dnech jsme se rozhodli zvládnout 120 kilometrů členitého severního pobřeží s rozeklanými útesy – po schodištích zbudovaných ze železničních pražců. Na ostrově totiž byla železnice kromě posledního úseku v centrální části ostrova zrušena, a tak se nepotřebný materiál pro tyto účely dobře hodil. Trasy jsou tu poměrně dobře značené a málo frekventované. Vlhké a větrné klima tady udělalo své. Procházíme krajinou, kterou lze s trochou fantazie zařadit někam do druhohor, kdy ji ještě brázdili dinosauři. Všude kolem nás obrovité kapradiny, které běžně dosahují výšky člověka, tu a tam nějaký jehličnan, či dokonce araukárie.

V chráněných údolíčkách míjíme skupinky olivovníků nebo stromovité břečťany pnoucí se po větrem ošlehaných křovinách. A k tomu všudypřítomné černé ostružiny. Zralé, velké a neuvěřitelně sladké.

Krajina se překvapivě často mění. Tu z ní vyrůstá některá ze starých protinapoleonských věží či menších pevnůstek. Tu se překvapivě otevře pohled do semknutých zátok s kamenitou či písečnou pláží. Zlatavý písek a azurově modré laguny doslova lákají ke koupání a ani my neodoláme.

Koupání v Atlantiku má však dvě úskalí. Musíme především dávat pozor na příliv, protože ostrov je pověstný jedním z největších rozpětí mezi maximálním odlivem a největším přílivem. Rozdíl činí plných dvanáct výškových metrů. Je-li odliv, obnaží se dno kolem ostrova. Někde až do několikakilometrové dálky. Ostrov tak přechodně zvětšuje rozlohu až o třetinu! „Už mnoho turistů podcenilo výstrahu i rychlý návrat z pěší procházky po odhalených útesech,“ vtlouká nám do hlavy naše hostitelka Isabela. Na proradných útesech skončilo také nespočet ztroskotaných lodí.

Nezodpovědným turistům, kteří zaparkují na pláži auto a pak se jdou projít vstříc ustupujícímu oceánu, se následná přílivová vlna stává pastí. Voda se totiž kvůli zvlnění terénu šelfu vrací v různých oklikách a často takové dobrodruhy předběhne. „Už se tady kolikrát stalo, že se takoví turisté museli, zaliti oceánem, uchýlit na nějaké osamělé skalisko a tam čekat na záchranu. A jejich auto? To přece vzala rozbouřená voda,“ suše dodává Isabela.

Pocitově horší je však druhé „ale“, které s koupáním v oceánu souvisí. Slaná mořská voda je „ohřátá“ na pouhých šestnáct stupňů, a tak se tu často lidé raději koupají v neoprenu. My jsme překonali počáteční rozpaky až po potopení vlastních podbřišků a pak jsme jen pozorovali, jak se spolu s odlivem poblíž nás vynořují ohlazená skaliska a narůstá půlměsíc písečné pláže.

Přístav a pitoreskní rybářské městečko St. Aubin

Odstrašit vetřelce

Ostrované po dlouhá staletí žili ve strachu z francouzské invaze. Angličané byli přitom relativně daleko. Jen do přístavu Portsmouth je to odsud trajektem přes 120 námořních mil, tedy desetkrát dále než do Francie. I proto je ostrov na řadě míst pobřeží opevněn válcovými věžemi pro osazení malými vojenskými posádkami. Nejprve však nechala anglická koruna na východním pobřeží, Francii nejbližším, vystavět nedobytný hrad Mont Orgueill (Hora pýchy).

Královna Alžběta I. později vyslala na ostrov jako guvernéra renesančního člověka sira Waltera Raleigha s úkolem, aby již nevyhovující hrad zboural a místo něj na jiném místě postavil pevnější oporu anglické koruny. Siru Walterovi však bylo pevného hradu líto, a tak jej nechal opravit a dále opevnit. Na ostrově při jižním pobřeží však zbudoval novou rozsáhlou pevnost. Pojmenoval ji po královně Alžbětin hrad (Elizabeth Castle).

Třetí gotický hrad stával na severozápadním cípu Jersey. Patřil místnímu šlechtici a pro vrozené nepohodlí větrného plató byl postupem věků feudály opuštěn. Dnes z něj zůstal skvostný gotický oblouk vstupní brány.

To, že obava z Francouzů nebyla planá, dokazuje i dnes pamětní deska na nevelkém Královském náměstí v Saint Helier. Přímo zde, jen na několika desítkách metrů čtverečních, se po poslední úspěšné francouzské invazi na ostrov strhla bitva. Ostrované v ní odolali. Další vlnu opevňovacích prací na ostrově vyvolal nástup Napoleona na francouzský trůn. Na celém pobřeží Jersey vyrostly typické válcové pevnostní věže, které místy proložily pevnůstky jako La Rocque nebo Fort Henri. V jižním, Aubinském zálivu se pak objevila další pevnost chránící malé rybářské město Saint Aubin. Mocný francouzský soused se již o další invazi nepokusil.

Setkání věků - pět tisíc let stará pasážová hrobka Couperon a strážní domek z konce 18. století na severovýchodním pobřeží ostrova

Dlouhé stíny Hitlerovy okupace

Nebezpečí přišlo později a odjinud. V roce 1940 se pod zdrcujícím útokem německého wehrmachtu vojensky složila Francie. Pevnostní město Saint-Malo, ze kterého dnes na Jersey vyplouvají trajekty, sežehl obrovský požár. Německá mašinerie ve stínu hořícího korzárského přístavu vstoupila do britských výsostných vod. Winston Churchill dal pokyn k evakuaci Normanských ostrovů. Jersey tak mělo na vlastní kůži poznat německou okupační správu. Polovina obyvatel stačila utéci přímo na britské ostrovy, někteří občané tu však zůstali. A ti to neměli lehké.

O tomto období vypráví muzeum okupace v podzemním labyrintu chodeb někdejší vojenské nemocnice. Dnes se jim říká Jerseyské válečné tunely (Jersey War Tunnels). Leží ve svahu nad krásným Svatopetrským údolím s několika středověkými vodními mlýny a jsou součástí megalomanského plánu nacistů vybudovat z ostrova Pevnost Jersey (Festung Jersey) jako nedobytnou součást Atlantického valu proti spojenecké invazi na kontinent. Kdejaký strategický pahorek se tak stal místem pro budování kulometných hnízd a pozorovatelen.

Některá pobřežní skaliska byla doslova prošpikována zákopy a podzemními průchody mezi bateriemi a muničními sklady. Pro účely takto rozmáchlé výstavby sem Němci deportovali obrovské množství nuceně nasazených lidí z okupovaných území, kteří zde mnohdy umírali v otřesných pracovních podmínkách. Bohužel řadě z nich v útěku zabránila kolaborace zdejších obyvatel s okupační správou. Demoralizované ostrovní obyvatelstvo totiž přišlo postupně o svobodu pohybu, o psy, ale třeba i o jízdní kola. Všude panoval hrozný hlad a strach z častých represí.

Ironií osudu se však mohutný systém betonových pobřežních baterií a pozorovatelských věží žádných bojů nakonec nezúčastnil. Spojenci jednoduše malý ostrov obešli a postupně izolovali od dobývané pevniny. Svobody se tak místní dočkali až na samotném konci války, tedy až v okamžiku podpisu bezpodmínečné kapitulace v Remeši na počátku května 1945.

Releighův Alžbětin hrad chránící přístav v hlavním městě za přílivu

Z čeho žijí ostrované

Zatímco dříve žili obyvatelé Jersey hlavně z prodeje zemědělských výpěstků, chovu slavného dobytka a potravinářské produkce, dnes se situace podstatně změnila. Za pouhých sto let klesl počet aktivních farem o čtyři pětiny na současných pět set. Těch několik stovek usedlostí se živí hlavně chovem slavného jerseyského skotu a produkcí mimořádně dobrého mléka a tvrdých sýrů. Sklízejí se tu také jablka na výrobu slavného cideru.

Tento mírně alkoholický nápoj před první světovou válkou táhl tuzemský export ostrova a dnes si jeho rázovitou chuť můžete připomenout v místních hospodách i při nákupu suvenýrů. Leckoho možná zklame jeho syrová vůně a nahořklá pachuť připomínající hnijící jablka. Je to ale původní, přírodně zkvašená jablečná šťáva bez dalších ovocných příchutí, které jsou typické například pro jeho produkci ve skandinávských zemích. Každopádně v místních zahradách často narazíte na kruhové kamenné drtiče jablek jako dekorativní prvek. Býval do nich zapřažen dobytek, který v jeho obvodovém žlabu táhl kamenný žernov.

Typické aroma zdejšího cideru si vychutnají i ti, kteří rádi mlsají. Příležitost k tomu jim dává takzvané černé jerseyské máslo (Jersey black butter). Tato sladká laskomina je ciderem doslova prolitá a spolu s kořením a jablky se po tepelném zpracování maže na chléb místo obyčejného másla.

Kdysi kvetoucí ostrovní rybolov je nyní bohužel trochu na ústupu. Vody okolo ostrova jsou do značné míry vyčerpané. Báječné ústřice se tu však pěstují i dnes. V pitoreskním přístavním městečku Gorey vám je také pěkně a chutně upraví. Na proslulé fish and chips je dobré zajít do kterékoli tradiční restaurace.

Hlavní příjmy na Jersey dnes ovšem plynou z jiných aktivit. „Ostrov se blíží daňovému ráji. Proto je tu tolik daňových poradců a právníků,“ opatrně nám sděluje Isabelin manžel Nick, který v jedné takové advokátní kanceláři pracuje. Ekonomickou prosperitu ostrovní populace je možné vidět zejména v hlavním městě Saint Helier, které již v ničem nepřipomíná dávnou dobu poustevníka svatého Heliera. Ten dal městu jméno, když jako svatý muž pobýval ve své odlehlé poustevně na vysoké skále, která je dnes zabudována do propleteného organismu Alžbětina hradu. Město se rychle rozrůstá do okolních farností a přitom pohlcuje sousední vesnice St. Saviour, St. Lawrence a St. Clement. Šíří se dokonce i do moře, kde na sypaných hrázích vyrůstají celé nové obytné čtvrti, hotelové komplexy nebo třeba aquapark. I tak vypadá dnešní tvář malebného ostrova.


OČIMA AUTORA

Vratislav Košťál

Naše hostitelka, rodilá Francouzka Isabela, si povzdechla: „Lidé na ostrově bývali bilingvní, ale od sedmdesátých let se tu už francouzština povinně ve školách neučí.“ Bydlí s manželem Nickem na odlehlém severním pobřeží ostrova, odkud je vidět na sousední souputníky z Normanského souostroví – ostrovy Guernsey, Sark a Herm. Jazyk sousední Francie, od které Jersey odděluje jen dvanáct námořních mil Atlantiku, svůj boj zatím nevzdává: ani v ulicích jediného skutečného města na ostrově (správní metropole Saint Helier), ani na venkově, kde kříží krajinu stovky mil někdejších vojenských úvozových cest. Každá z nich má své francouzské jméno natrvalo vytesané do kamene. Také instituce jako farní úřady nebo školy si zachovaly svůj název ve francouzštině. Ostrov Jersey je stále tak trochu amputovaný kus Bretaně, z něhož ani devět století anglické nadvlády neodválo všechno francouzské. Formálně jde o závislé území britské koruny s vlastní měnou (jerseyskou librou), zákony i parlamentem.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články