Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Dopis pro anonyma

10-1.jpg
Lenka Klicperová, Pátek, 8. října 2010
„Jestli nestáhnete výstavu, budu vás žalovat.“ Zhruba tohle a ještě další věci se objevily krátce po otevření výstavy Tři ženy v Africe uprostřed noci na displeji mého telefonu. Nejdřív jsem bádala nad obsahem zpráv psaných velmi těžko srozumitelnou češtinou. Pak jsem bádala nad tím, co tomu člověku vlastně vadí na takové nevinné věci, jako je charitativní výstava fotografií.

A potom jsem si radši opatřila slzný sprej, pro všechny případy, kdyby se neznámému náhodou nechtělo k právníkům. Onomu muži, který se jaksi zapomněl podepsat, vadilo, že ukazujeme Afriku takovou, jakou ji vidíme. V její nahotě, s chudobou, důsledky válek a hladomorů. V další esemesce psal, že půjde fotit na pražské hlavní nádraží „ten humus“ a pak ho bude vystavovat v Kinshase (DR Kongo) – asi aby mě rozzuřil doběla nad takovou nestoudností. No proč ne, chlapče – když to dokážeš, jen do toho!

Bylo by to krásné, kdyby někdy přišla doba, kdy bude Afrika plná zářivě šťastných lidí, kteří nikdy nepoznali hlad nebo válku. Kdyby tu najednou měl každý kvalifikovanou práci, děti by studovaly na výtečných univerzitách a všichni bydleli v čistotou zářících novostavbách. Až to tak někdy v budoucnu bude vypadat, strašně ráda budu (pravděpodobně stará, seschlá a o holi) všechnu tu krásu fotit a pak vystavovat. Jenže ta doba je, neznámý pane, bohužel ještě hodně daleko. Do té doby budu fotit to, co vidím, ať už to bude krásné, nebo ne, a ať chcete, nebo ne. Stejně tak, jako to můžete svobodně dělat i vy.

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články