Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Dobrodruzi odvedle

017_Image_0001.jpg
D. Demel, Čtvrtek, 29. září 2011
Nigel Marven: „Karbone, přicházíme!“ Právě to zvolal muž v odřeném zálesáckém klobouku a sešlápl plyn terénního auta. Vůz prosviští modrou vertikální hladinou času a vzápětí uvízne v bažině. Ve skotském močálu, který se ovšem zrovna nachází v tropech a všude kolem je spousta obřího hmyzu a členovců. Samozřejmě živých. Tohle jsou prvohory, karbon, minus 350 milionu let.

Zachraňovat vymírající druhy zvířat je jistě záslužná a užitečná práce. Co ale s tvory, kterým zvonila hrana v dobách, kdy o přežití druhu i jednotlivých zvířat rozhodovala výhradně příroda? Co s tyranousařími mláďaty půl hodiny před dopadem meteoritu? Musí dvoumetrová stonožka arthropleura uhořet při požáru v prvohorním lese? A raněná mamutice? Skončí na ohni pravěkých lovců nebo v poslední chvíli nějakým zázrakem unikne? Zázraky. Šéf Prehistorického parku Nigel Marven takové zázraky dokáže – samozřejmě díky časovému portálu, odvaze hraničící s šílenstvím a vědecké průpravě.

Ve slavném televizním seriálu polohraných dokumentů Prehistorický park mají zvířata ze stovky milionů vzdálené minulosti šanci přesídlit do dneška. V zájmu jejich vlastního pohodlí, vědy a hlavně dobrodružství. Letos jedenapadesátiletý britský přírodovědec a filmař Nigel Marven má prostě rád výstřední zvířata. „Nikdy mě moc nebrali psi a kočky. Přitahovali mě trochu nezvyklejší tvorové, jako třeba hadi – tak nádherně se pohybují…“ vysvětluje muž, který se kromě vyhynulých stvoření samozřejmě přátelí i se zvířaty tohoto světa. Od roku 1999 natočil nebo se podílel na přípravě čtyřiadvaceti filmů o plazech, hmyzu, velkých dravcích, zvířecích pijácích krve a vůbec o tvorech buď bizarních, nebo představených z nezvyklého úhlu pohledu. Nejvíc ho ovšem proslavilo zkoumání dinosaurů a obyvatel prvohorních i druhohorních oceánů.

„Byl bych rád, kdyby tu dinosauři pořád byli a já je mohl studovat. Ostatně dost vědců si myslí, že tak docela nevyhynuli – když pozorujete ptáky, vlastně se díváte na dinosaura, který postoupil ve vývoji.“ Což je pro Nigela a jeho fanoušky nadějná okolnost: i když zachráněná zvířata z Prehistorického parku existují jen ve virtuálním světě, příroda dokazuje, že zánik je jen nepřesné pojmenování proměny.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články