Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Dny anarchie sečteny?

112-000.jpg
Peter Hupka, Pondělí, 2. února 2009
Christianie. Při vyslovení názvu nevelké čtvrti hlavního města Dánského království každý obyvatel Kodaně zpozorní. Opěvovaná i proklínaná Christianie je území s vlastními pravidly. Někdo ji nazývá Svobodné město, na někoho působí spíše depresivně. Budoucnost Christianie je však v poslední době ohrožena.

Kodaňská čtvrť, která se stala symbolem alternativní životní cesty, leží na místě někdejších kasáren Badsmandsstrade (čti bodmanssdodhe).

Historie násypů a opEvnění Christianshavnu, v té době samostatného města, sahá do roku 1617, kdy s jejich výstavbou začal dánský panovník Christian IV. Systém obranných valů a kanálů byl posilněn v době válek se Švédskem a obléhání Kodaně. I když část fortifikačního systému na západním okraji Kodaně byla v 19. století zbořena, v Christianshavnu byly hradby zachovány a dnes patří k nejlépe udržovaným obranným systémům na světě.

Význam kasáren Badsmandsstrade po druhé světové válce prudce klesl a koncem 60. let minulého století je armáda opustila.

Oblast se pak stala občasným útočištěm bezdomovců. V září 1971 obyvatelé blízkého okolí Badsmandsstrade zbourali tehdejší kasárenský plot, aby vytvořili místo na hraní pro své děti. I když tento počátek „osídlování“ Christianie je možné jen těžko považovat za organizovaný, někteří v něm rádi vidí formu protestu proti vládě či proti nedostatku životního prostoru ve městě.

Architektura bez pravidel

Šestadvacátého září 1971 byla Christianie vyhlášena Jacobem Ludvigsenem za otevřenou pro členy anarchistického hnutí Provo a novináře. Jeho noviny Hovedbladet přinesly článek o „civilech, kteří dobyli zakázané vojenské město“. Osídlování Christianie přívrženci hnutí hippies, squattery, anarchisty a kolektivisty mohlo začít.

„Fristaden Christiania“, jak se známá část Kodaně od svého osídlení squattery a anarchisty dánsky nazývá, je dnes domovem necelého tisíce stálých obyvatel.

Její bizarní stavby mnoho místních obyvatel charakterizuje jako „architekturu bez architektů“, protože při jejich realizaci neplatí žádná pravidla. Právě to dodává zdejším uličkám zvláštní šarm: prolínají se tu prvky fantazie s dojmem jakési miniaturizované krajiny. Dřevěné i zděné domky připomínají obydlí z lidových pohádek anebo sídla hrdinů Jakubiskových či Kusturicových filmů. Z chladných stojatých vod kanálu hledí na okolní svět skulptura gigantické žáby, z pestře pomalovaných stěn domů zase portrét pihovaté tváře Pipi Dlouhé punčochy či postava věčného rebela Che Guevary.

Řemesla a umění představují pro mnoho místních obyvatel zároveň obživu. Řezbáři, kováři a výtvarníci mají v uličkách Christianie své dílny a zadavateli jejich práce jsou často také lidé žijící mimo Christianii.

Jsou zde ale i chovné stanice koní, obchody, alternativní školky pro děti, koncertní sály a jazzové i bluesové podniky. Pravidelně se zde konají trhy, hlavně v předvánočním období.

Cenzurovaná ulice

Velké tabule se symbolem přeškrtnutého fotoaparátu a nápisy „No photo!“ zdobí oba konce asi nejznámější zdejší uličky, zvané Pusher´s Street. Důvod této „cenzury“ je prostý. „Představ si, že by sem přišel nějaký novinář a vyfotografoval naše dealery drog. Kdyby jejich tváře vyšly v časopise, mohli by mít problémy. I když… policie sem i tak občas vtrhne,“ dozvídám se od staršího muže, který žije v Christianii od dob jejího vzniku. „Nakonec to může zkusit každý, ale musí nést následky,“ ukončí téma a začne se věnovat dvěma dočasným mladým obyvatelkám „Svobodného města“, původem z Grónska. Než se mi ztratí v uličkách, stihne ještě posunkem naznačit osud fotoaparátu i troufalého fotografa. Bitvy a likvidace filmů a paměťových karet jsou zde podle všeho běžnou praxí.

Malby na stěnách budov v „zakázané“ ulici však zvěčňovat můžete. Od roku 2007 je asi nejznámějším dílem zdejšího streetartu portrét rapové zpěvačky Natasji Saad, jejíž život byl s Christianií spojen až do tragické autonehody na Jamajce, která ukončila její slibnou hudební kariéru. Dceru dánské fotografky a súdánského otce mnoho obyvatel Christianie dodnes považuje za svou nejvýznamnější osobnost.

Mnoho návštěvníků Christianie se projíždí mezi koši s hořícím dřevem a betonovými podstavci. Zatímco koše slouží pocestným k zahřátí se v kodaňském chladném vlhku, betonové „stands“ sloužily až do roku 2004 jako prodejní pulty hašiše. I když otevřený prodej přestal být před pěti lety tolerován, dealeři se nijak zvlášť neskrývají a některé pulty jsou dodnes funkční.

Prodej hašiše však vyústil i do otevřeného boje mezi prodejci drog z Christianie a z městské části Norrebro, kteří se na drogový trh v Christianii pokusili dostat. V dubnu 2005 příslušníci zmiňovaného konkurenčního gangu, ozbrojení automatickými zbraněmi, vtrhli na Pusher´s Street a rozpoutali střelbu s tragickým výsledkem: jeden mrtvý a tři zranění.

Image Christianie tak získala další trhlinu a vynořilo se množství otázek o přežití zdejší komunity a její ohrožení drogovým trhem – který je ovšem součástí její existence.

Zásady, nebo alibismus?

Na ulicích Christianie bychom motorová vozidla hledali marně.

Výjimkou jsou popelářská auta odvážející tříděný odpad a hospodářské stroje zdejších chovatelů koní. Navzdory tomu jsou obyvatelé Christianie majiteli více než sto třiceti aut, která parkují na ulicích obklopujících Svobodné město. Umístění parkovišť na území Christianie se tak stalo dalším sporným bodem mezi nimi a městským zastupitelstvem.

Když se procházím úzkými uličkami města, kde některá místa mohou na někoho působit jako protest a alternativa, jinému mohou připomínat opevněné ghetto skrývající se před okolní realitou, pozoruji desítky pestře pomalovaných kol. Až na nátěr jsou velice podobná těm, na kterých se dennodenně vozí spousta ostatních obyvatel Kodaně.

Přemýšlím o zdejším zákazu používání aut a připadá mi to trochu podivné. Zakázat auta tady, na ploše 34 hektarů, ale přitom jimi jezdit za hranicemi této „zóny svobody“, mi prostě připadá trochu pokrytecké. V rychlém rytmu současného života se svět mění každým dnem.

Cesta lodí z Kodaně do nedalekého švédského Malmö je minulostí – trajekty nahradil gigantický most a podobný osud může postihnout i Christianii. O území, kde „Svobodné město“ leží, projevilo zájem více investorů a místní obyvatelé se bojí, že jim zastupitelství časem prodá práva na výstavbu nových objektů v zóně. Současná finanční krize tento proces může zpomalit, ale podle slov pesimistů jsou dny Christianie sečteny.


Pod vlajkou Svobodného města

Vlajku Christianie tvoří červený podklad s trojicí žlutých kruhů umístěných v jedné linii. Ty symbolizují tečky na písmenech „i“ v samotném slově Christiania. Volba barev je podle slov místních dílem náhody: první obyvatelé této části města prý našli ve skladech tehdejší vojenské základny hodně žluté a červené barvy, a tak bylo o barevném zpracování vlajky v momentě rozhodnuto.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články