Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Dnes vychází nové číslo časopisu Lidé a Země. Nenechte si ho ujít!

3.jpg
Autor článku: Lenka Klicperová, Úterý, 10. března 2015
Autor fotografií: Jarmila Štuková
Editorial Lenky Klicperové: S něžností na vodu

Teprve když jí má člověk málo, pozná její cenu. Až když se vám jazyk lepí žízní na patro, až poté, co máte čtrnáct dní nemyté tělo, teprve pak si uvědomíte, že patříte mezi vyvolené. Mezi ty, kteří si šťastně splachují toaletu vodou, za kterou by jinde dali všechno. Našla jsem zajímavou statistiku. Američan denně spotřebuje 295 litrů vody. Evropan (ze Západu) denně spláchne do kanálu na 129 litrů, Afričanovi ze suchých oblastí musí stačit 20 litrů.

Já potkala na spoustě míst Afriky lidi, kteří si mohli o dvaceti litrech na den nechat jen zdát. Zažila jsem to mnohokrát i sama. Třeba v Čadu, kde jsme museli vyjít s filtrovanou vodou hnusovodkou (asi odhadnete, jak chutnala), nebo v Keni, kde jsem žila se Sambury, kteří to měli k řece půl hodiny cesty. Pak se člověk přestane divit, že tamní děti nejsou zrovna vymydlené. Natahat v kanystrech na hlavě denně skoro tři sta litrů – to by asi zvládl jedině Superman.

Skoro celé březnové číslo jsme věnovali vodě. Co budeme jednou dělat, až jí nebude dostatek? Budou se skutečně lidé za několik desetiletí vraždit pro vodu?

Z mnoha prognóz vyplývá, že ano. Ale třeba se najdou nové zásoby nebo vymyslíme, jak vodu vyrobit průmyslově, kdoví. Je však dobré na to začít myslet. Stačí třeba opravit kapající kohoutek nebo si prostě nenapustit každý den těch sto dvacet litrů. Už jen při pětiminutovém sprchování spotřebujeme tolik vody co obyvatel slumu za celý den. Věděli jste třeba, že na výrobu jednoho auta padne asi 20 000 litrů vody? Na jeden list papíru tři litry? Nebo že v textu bible je slovo voda použito 590krát?

Pod zcela jiným úhlem se na vodu podíval Japonec Masaru Emoto.

Pozoroval tvar a strukturu ledových krystalů a nabyl přesvědčení, že se liší podle toho, jak se na vodu působí, než zmrzne. Duchovní složka vody se tak mění podle toho, zda jí říkal něžná slova nebo ji nechal poslouchat hudbu… Pan Emoto zřejmě pochopil jednu důležitou věc – že vodu bychom si asi měli opravdu raději hýčkat!

Lenka Klicperová, šéfredaktorka


MŮJ TIP:

Mé cesty do Demokratické republiky Kongo mi připomněla svou krásnou černobílou fotoreportáží Jana Ašenbrennerová. Kromě všech vodních témat se začtěte do rozhovoru s Viliamem Poltikovičem na nevšední téma – smrt a umírání ve světě. Nevím, zda by o některé rituály nebožtíci stáli, kdyby do toho mohli mluvit!

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články