Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Divoká jízda o hvězdnou prestiž

00 jizda.jpg
Autor článku: Věra Sychrová, Čtvrtek, 4. Srpen 2016
Autor fotografií: Ludmila Korešová
Za víření bubnů a hlaholu diváků se maskovaný jezdec na koni vyřítí ze zatáčky a v plné rychlosti míří k cínové hvězdě, zavěšené nad ulicí. Obratně ji nabere kordem, a dav vypukne v bouřlivý jásot. Tak probíhá La Sartiglia, nejslavnější událost roku na italském ostrově Sardinie.

Závod ve městě Oristano na západním pobřeží ostrova má kořeny ve středověku. Místní ho pořádají už od roku 1465. „Tentokrát pojedu pošesté a moje kobyla Nymfa potřetí. Oba se moc těšíme,“ říká jezdec Marco, když zaplétá svému koni do hřívy zelené a růžové stužky. Letos se závodu účastní sto dvacet šest žokejů. Každá ze stájí má určitou barvu, podle které fanoušci poznají svého favorita. Koně mají do hřívy a žíní zapletené barevné stužky a spony ve tvaru květin.

Jejich menší napodobeniny nosí příznivci stáje hrdě připnuté na klopě. Sebrat při závodě stužku, která koni spadne, je pro fanoušky největší kořist a mnozí z nich pro ně skáčou do dráhy hned poté, co je kůň mine.

Každý ze soutěžících stájí má svůj specifický kostým.

Pečlivé přípravy

Závod je pro jezdce i jeho rodinu velká prestiž a pečlivě se na ni připravují celý rok. „Jde o nejslavnější závod na Sardinii. Sjede se příbuzenstvo všech závodníků, připravují jídlo, hodují, oslavují a hlavně fandí,“ vysvětluje Enrico, který v Oristanu žije.

Než se jezdci vydají na závodní dráhu, podstoupí důležitý rituál. Kromě slavnostně vyzdobeného koně totiž čeká speciální „módní“ příprava také jezdce. Závodu předchází slavnostní obřad, při kterém manželky, dcery a matky oblékají jezdce do tradičního kostýmu a masky. Letos se v Oristanu konal už 551. ročník závodu.

„Slovo Sartiglia pochází z latinského názvu Sorticola, který v překladu znamená kroužek. Vztahuje se k hvězdě s otvorem uprostřed, která visí na závodní dráze nad hlavou jezdce,“ vysvětluje Enrico. Původně měla osmicípá hvězda jenom osm centimetrů v průměru a středový otvor byl velmi malý. Málokdo se dokázal kordem do středu trefit. Velikost hvězdy se změnila v roce 1955, aby se zvýšila úspěšnost závodníků.

O zisk prestižní hvězdy se snaží mladí i staří žokejové. „Závod jezdím od třinácti let, ale zatím se mi ji ani jednou nepovedlo sebrat. Kvůli malým škvírám na oči a velké rychlosti koně je to složité,“ pokyvuje hlavou pětasedmdesátiletý Mario Manca, který sedlá svého koně Lulu.

Do tradičních krojů oblasti Oristano se oblékají i děti.

Polobůh Su Componidori

Pro jezdce, stejně jako pro koně, je událost velké vzrušení, a když projíždějí dráhou, aby se fanouškům představili při úvodní promenádě, někteří žokejové mají velký problém koně udržet.

Samotný závod tradičně zahajuje tajemná postava Su Componidori, která se na jeden den stává nejvyšší autoritou města. Když mu obřadně obléknou historický kostým, nasadí bílou masku a on nasedne na koně, stává se z něj polobůh, který podle tradice sestoupil na zem, aby přinesl lidem štěstí a odehnal zlé duchy. Jako první vjíždí na závodní dráhu a žezlem z fialek symbolizujícím jaro žehná závodníkům, davu i městu. Pak zahájí závod, když se jako první pokusí za trysku nabodnout hvězdu na kord.

Sebrat hvězdu je pro žokeje velmi obtížné i kvůli masce.

Devatenáct hrdinů

Klání může začít. Desítky tisíc lidí fandí, křičí, zpívají a skandují a čekají, až famfáry oznámí, že pod hvězdu se blíží první závodník. Trubači a bubeníci jsou neodmyslitelnou součástí celého klání a dávají davu znamení, že se jezdec chystá vjet na dráhu.

Jezdcům trvá několik hodin, než se vystřídají na závodní dráze. Vzrušení diváků ani na chvíli nepolevuje i přesto, že od poloviny závodu vytrvale prší a bouřlivě oslavují každého, komu se podaří cennou trofej získat. Sebrat hvězdu je velká prestiž a znamení toho, že žokej je skutečný mistr. Vítězové projíždějí mezi diváky a chlubí se úlovkem. Od starosty města Guida Tendase získávají také medaili. Mario ani Marco tentokrát úspěšní nebyli.

Sebrat hvězdu se podařilo devatenácti jezdcům. Letos závody v Oristanu navštívilo šedesát tisíc lidí. „Je to výborná vizitka a opět se nám potvrdilo, že Sartiglia je největší událost sezony na Sardinii. Chci proto, aby se stala světovým dědictvím UNESCO,“ prohlásil starosta Tendas. Tradice jsou tady na Sardinii svaté a místní lidé jsou na ně náležitě pyšní.

Po ukořistění hvězdy vítěz projíždí mezi jásajícími diváky a chlubí se svým úlovkem.

ORISTANO: MEZI MOŘEM A LAGUNAMI

Oristano, město na západním pobřeží ostrova, získalo svůj název z označení Aristanis, které v sardinštině znamená „mezi mořem a lagunami“. Klidné a přátelské město výrazně ožívá jen jednou za rok. Díky závodu La Sartiglia se počet obyvatel Oristana na několik dní zdvojnásobí. Návštěvníky zaujme především historickým centrem, výbornou gastronomií a také překrásnou nedotčenou přírodou v okolí.

Historické centrum Oristana má středověký charakter a mnoho významných památek. Krásná je katedrála Santa Maria z dvanáctého století, největší na Sardinii. Za návštěvu stojí také 19 metrů vysoká věž San Cristoforo postavená v roce 1290. V roce 1478 padlo město do rukou Aragonců a následovalo dlouhé období úpadku, které vedlo až ke skoro úplnému vylidnění města v 17. století. V roce 1718 se město spolu s celým ostrovem stalo součástí Sardinského království. Při rozšiřování města ve 20. století bylo započato bourání městských hradeb a poté, co bylo Oristano povýšeno na hlavní město provincie, prošlo rozsáhlou modernizací.

Zdobení koně na závod trvá jezdcům několik hodin.

TIP AUTORKY

Pláže jsou v provincii Oristano dlouhé a písčité se spoustou drobných pestrobarevných mušlí. Díky tomu, že jejich krásu ještě nestačili objevit turisté, jsou zároveň velmi klidné a není výjimkou mít celou pláž jen pro sebe. Moře je navíc i mimo sezonu teplé a v azurově čisté vodě se tak dá koupat i v únoru. Příznivce divoké přírody potěší laguny a mokřady, které se v provincii Oristano rozkládají na šesti tisících hektarech. V nedotčené přírodě žijí desítky druhů ptáků včetně plameňáků, ohrožené volavky červené nebo slípky modré.

Do hřívy, ocasu i postroje se koním zaplétají stužky a ozdoby v barvách jeho stáje.

Mokřady v regionu patří k nejlépe zachovaným v Evropě. Na tradici jsou místní obyvatelé nesmírně hrdí a udržují ji například tradiční gastronomií. Oristanská kuchyně je založena především na mořských plodech a rybách. Oblíbené jsou například pokrmy z ryby cípal, sušený kaviár bottarga a měkkýši. Místní jsou také pyšní na unikátní víno vernaccia. V období karnevalu ulice Oristana provoní sladká vůně koblihy zippole namotané do spirály. Věra Sychrová

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články