Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Čína zažívá vinné časy

na.jpg
Autor článku: Robert Mikoláš, Úterý, 5. června 2012
Autor fotografií: Robert Mikoláš
Víno se v Číně pěstovalo už před téměř pěti tisíci lety. Až do přelomu 20. a 21. století se ale v někdejší říši středu příliš nerozšířilo. V současnosti však pchu-tchao ťiou, tedy víno vyráběné z hroznů, patří k prestižním nápojům zejména střední vrstvy a stává se i symbolem luxusu.

„Pojďte se rychle podívat, něco jsme našli,“ zvolalo několik mužů provádějících archeologické vykopávky u města Ž'-čao (Rizhao) ležícího ve východní provincii Šan-tung (Shandong). Chvíli nato už členové čínsko-amerického týmu začali odkrývat jednu keramickou nádobu za druhou. Nakonec našli více než dvě stě nádob určených pro uchování alkoholických nápojů. Sedm z nich pak obsahovalo zbytky vína vyrobeného z hroznů.

Psal se rok 1995 a stáří vzácného nálezu nakonec experti stanovili na 4600 let. Důkaz o tom, že na území dnešní Číny lidé vyráběli víno už v pravěku, konkrétně v době bronzové, byl na světě. Přesto ho v následujících staletích vytlačil alkohol vyráběný z rýže, ovoce liči nebo z asijských meruněk.

Kvalita čínských vín sice stále pokulhává za víny z Francie či Austrálie, přesto je jejich pěstování na vzestupu.

Oblíbeným a rozšířeným nápojem v říši středu se tak víno stalo až v době vlády dynastie Tchang (618–907), do té doby se na stolech starých Číňanů objevovalo jen velmi zřídka. Vědci však přinesli důkazy, že si na něm pochutnával třeba slavný filozof Konfucius. Díky svým účinkům také víno získalo trefné označení „vymítač smutku“, se kterým přišel básník Su Š‘ žijící v období vlády dynastie Sung. Staří Číňané také označovali víno za otce všech léků. Bylo prý dobré pro cirkulaci krve a trávení. Podle starodávných zvyků muselo být nabídnuto nebesům, zemi, řekám, státu, chrámům či duchům a i dnes ho lidé obětují konkrétním bohům při stavbě silnic, mostů nebo domů, aby nedošlo k žádnému neštěstí.

Průkopníkem pěstování vinné révy se však stalo až vinařství Čchang-jü založené v roce 1892. Právě ono dnes produkuje dvacet procent červeného vína v Číně. Skutečný rozkvět vinařství ale nastává až s otevřením se Číny světu na začátku 80. let minulého století. Není divu, že jako první „vtrhli“ na nově se otevírající trh Francouzi, konkrétně Rémy Martin. V čínských obchodech se stále více začala objevovat i domácí bílá a červená vína s typickými názvy Dynasty a Great Wall.

Jejich kvalita sice stále pokulhává za kvalitními víny z Francie, Austrálie či Jihoafrické republiky, i tak se především červené víno stalo v ČLR elitářským pitím. Podle odhadů dosáhne spotřeba v roce 2012 jedné miliardy láhví, z toho 90 procent má tvořit víno červené. Rozšiřuje se i počet vinařství, zejména v oblastech Jen-tchaj/ Pcheng-laj (Yantai/Penglai), I-pin (Yibin) nebo Čang-ťia-kchou (Zhangjiakou). A pozadu nezůstávají ani zahraniční investoři očekávající rychlý zisk.

118-1.jpg

Swarovski a Straussovy valčíky

Příjezd je opravdu impozantní. Cesta lemovaná jehličnany, za nimiž se rozkládají vinice, na konci pak opulentní, dožluta zbarvená budova s červenou střechou. Budova je doslova přilepená na úpatí hory a připomíná spíše italskou zámeckou vilu. Nad hlavním vchodem nechybí šlechtický erb rodu Langes.

„Vinařství vzniklo v roce 1999 v městečku Čchang-li (Changli) v provincii Chepej (Hepei), kde ho za téměř třicet milionů dolarů vybudoval rakouský podnikatel Gernot Langes-Swarovski, deset let poté, co koupil proslulé vinařství v Argentině,“ vypráví Jü-wej, jedna ze zaměstnankyň. Vzápětí dodává, že jejího šéfa určitě musím znát – je to přece ten, co prodává šperky z křišťálu. „Ano, jeho předci dokonce pocházejí z Čech, zakladatel této dnes světoznámé firmy se narodil v Jiřetíně pod Bukovou,“ pohotově odpovídám.

Swarovski si pro pěstování hroznů vybral místo na úpatí kopců připomínajících Pavlovské vrchy. Svou roli sehrála zdejší půda, nedaleké přímořské letovisko i legendy, vztahující se k hoře Ťie-š‘ (Jieshi), tyčící se nad celým komplexem. „Když se pozorně podíváte, vidíte hlavu ležícího muže z profilu – nos, ústa a ruce sepjaté na prsou,“ ukazuje Jü-wej. Není divu, že o hoře složil básně i slavný čínský básník Cchao-cchao.

Víno se sklízí vždy v říjnu, po sklizni pak zraje v dubových sudech. Cílem vinařství je pochopitelně co nejvyšší kvalita, i proto používá jen vlastní hrozny. Sklízejí se ručně a množství z jednoho akru nesmí přesáhnout tři tisíce kilogramů. Zvláštností je tady ale víc. „Tamty malé nerezové nádoby jsou určené pro významné členy, kteří si mohou vyrábět vlastní víno, z jednoho tanku stočí tři sta láhví. Ty si pak uloží ve sklepě v privátním boxu,“ dozvídám se.

„Jak bych se mohl stát VIP členem?“ ptám se. „Když utratíte nejméně padesát tisíc juanů, tedy asi 135 000 korun. Za to můžete dostat desetiprocentní slevu. Kdo patří mezi VIP? To nemohu říct, to je tajemství,“ říká moje průvodkyně s úsměvem. Prý politici, umělci, ale zejména podniky jako takové, tedy spíš jejich ředitelé.

Dívám se na fotografii, kde si Swarovski potřásá rukou s bývalým čínským prezidentem Ťiang Ce-minem. Na nevyřčenou otázku Jü-wej odpoví pokrčením ramen. Pokračujeme v prohlídce a scházíme o další patro níž. Najednou uslyším známé tóny. „Víno zraje v sudech a k tomu mu hraje hudba. Dodává to na kvalitě, nasává tak do sebe to nejlepší z rakouské klasické hudby,“ vypráví mi průvodkyně a ukazuje na rozlehlé sklepy se stovkami dřevěných sudů, které jsou jedinými „posluchači“ skladeb Johanna Strausse, ale také Vivaldiho, Mozarta či Chačaturjana.

„Víno zraje v sudech nejméně dva roky, dříve se žádné nelahvuje. Sami si také tyto dubové sudy vyrábíme. Swarovski vlastní jediný závod svého druhu v Asii a ročně jich produkuje na tři tisíce,“ pokračuje Jüwej ve výkladu. Botega Langes nabízí merlot, cabertet sauvignon či cuvée. Nejdražší z běžné nabídky jsou pak organická vína, která vyjdou na 1800 korun za láhev. Swarovski by ale nebyl Swarovski, kdyby nenabízel něco extra, třeba láhev osázenou drahými kameny. Zájemce o takové speciální červené z roku 2005 ovšem musí sáhnout hluboko do kapsy, láhev totiž přijde na 70 000 korun. Pro mnohé Číňany ale takováto částka není žádný problém. Vždyť vlastnit víno z oblasti zvané „čínské Bordeaux“ je považováno za symbol luxusu, bohatství i postavení. A tím spíše, pokud je osázené populárními kameny.

Bez kartonu s lahví dobrého vína se dnes už v Číně nemůže odehrát žádná obchodní schůzka.

Biovíno od uhelných dolů

Údolí, kterým protéká Žlutá řeka (Chuangche, Huang He), a z obou stran ho ohraničují pohoří Che-lan (Helan) a Čuo-c‘ (Zhuozi), je často ukryto v mlze. Tedy přesněji řečeno ve smogu. Slunce se od časného rána marně snaží prodrat kouřovou clonou zahalující pouštní oblast posetou stovkami komínů. Lidé tu dýchají spíše než vzduch všudypřítomný uhelný prach.

Nejhorší stav je ve městě Wu-ta (Wuda) a jeho okolí. A přitom se nedaleko odtud nachází státem podporované vinařství Chan-sen. „Historie naší společnosti není sice dlouhá, ale tato oblast je pro pěstování vína vůbec nejlepší v celé Číně. Jsou zde velké teplotní rozdíly v období mezi půlnocí a polednem, což je velmi dobré stejně jako zdejší sucho a horko,“ říká hlavní sklepmistr Chua Sin-wen.

Procházíme velkou halou či spíše hangárem. Pan Chua Sin-wen se ale chlubí i skutečným sklepením, ve kterém hlavně červené víno odrůdy Cabernet Sauvignon zraje v dřevěných francouzských sudech. Do podzemí se ovšem prý zatím nedá vstoupit. Musím se tak spokojit s prohlídkou velkých nerezových tanků plných bílého.

120_1_jpg_4fcc8ce19c.jpg

O chvilku později ale dostávám ochutnat místní chardonnay z láhve, jejíž viněta hrdě hlásá: „Vyrobeno z nejlepších hroznů na světě!“ Ptám se, co tedy činí místní víno tak výjimečným. Podle sklepmistra jsou za tím tři důvody: „Prvním jsou zmíněné přírodní podmínky včetně dlouhých slunečných dnů. Druhým pak nejmodernější technologie na světě, které používáme, konkrétně z Francie, a třetím samotná výroba, která je velmi specifická a dohlíží na ni čínský expert Čchen Če-i.“ Úkolem tohoto odborníka je především kontrolovat, zda nejsou při pěstování vína používány chemické prostředky. Vinařství Chan-sen (Hansen) se totiž specializuje na výrobu biovína. K ošetření révy slouží výlučně přírodní látky jako prášek do pečiva nebo měď, žádná chemie.

Nějak mi nejde dohromady biovíno pěstované v nejvíce znečištěné části Číny, nedaleko míst, kde dokonce už čtyřicet let hoří uhelná pole a úmrtnost malých dětí je – oficiálně – 15 procent. „Vinařství jsme vybudovali v blízkosti letiště, daleko od nechvalně proslulého města Wu-ta, asi 80 kilometrů, a také od města Wu-chaj (Wuhai). Tady panují dobré povětrnostní podmínky a továrny znečišťující ovzduší jsou velmi vzdálené, žádné škodliviny se sem nedostanou,“ odpovídá Chua Sinwen trochu podrážděně.

Je také evidentně nervózní. Každou chvíli má totiž přijet místní komunistický šéf na návštěvu, proto se mne rychle snaží zbavit. Vládní podpora i přízeň jsou pochopitelně důležitější. Ještě se ho ale stihnu zeptat na jednu podstatnou důležitou věc, jak vinice chrání v zimě, která je tu skutečně dost krutá.

„Před mrazem a sněhem chráníme vinice tím, že je schováme pod zem. Naházíme na ně hlínu, samozřejmě tak, abychom keře nezničili a nepolámali, jsou jen ohnuté. Nejprve tedy vytvoříme jakousi ochrannou hradbu z kamenů a poté přidáváme samotnou hlínu. Záleží pak na teplotě, jestli je zasypeme celé, nebo jen zčásti,“ vysvětluje hlavní sklepmistr Chua Sin-wen.

Ještě namítnu, že ve víně se přece vždy odráží obsah látek v půdě i v ovzduší, ale pan Chua mne odkázal na hodnocení státní kontroly, která žádné škodliviny ve víně neobjevila. Nu, nejlepší je přesvědčit se sám. A to tím nejlepším ročníkem cabernetu sauvignon z roku 2004, oceněným čtyřmi hvězdičkami.

Po ochutnání jsem hledal přirovnání a vzpomněl si na Ostravský kahan. Bílé chardonnay bylo mnohem lepší, i když se nevyznačovalo žádnou vůní a celkově bylo spíše nevýrazné. To ale nic nemění na tom, že se biovinařství Chan-sen pokouší prorazit i v zahraničí. Potvrzení o kvalitě i čistotě už přece má.

122_1_jpg_4fcc8ce19c.jpg

Miliony za víno

Další očekávaná aukce začíná a milovníci i znalci červeného a bílého moku už netrpělivě svírají přidělené cedulky s čísly. A vzduchem začínají létat první tisíce. Výherci nakonec musejí sáhnout opravdu hluboko do kapsy, i když zatím se výsledné částky pohybují „jen“ v řádu desetitisíců. V každém případě ve východní Asii a v Číně především začínají opravdové vinné časy. Symbolickou vstupní branou na tyto trhy se jednoznačně stává Hongkong.

Obrovský boom navíc podpořila i vláda bývalé britské kolonie, která před třemi lety zcela zrušila daň na tento alkohol. Impulzem k tomuto rozhodnutí byl přebytek rozpočtu, který činil zhruba deset miliard eur. „Od Pekingu přes thajský Bangkok po indický Bengalúr lidé konzumují víno a pijí kvalitní evropská vína. V posledních pěti letech dochází opravdu k velké změně na trhu. A díky aukcím se k obyvatelům asijských zemí dostává to nejlepší, co lze sehnat, a jak je vidět, zájem jen potvrzuje zvyšující se poptávku,“ říká Colin Sheaf, zástupce jednoho z dovozců působících v Hongkongu.

Jeho slova potvrzuje i jedno z nejznámějších francouzských vinařství, Chateau Margaux, které právě v Hongkongu otevírá své vůbec první zastoupení mimo Francii. Bohatí Číňané se dožadují toho nejkvalitnějšího – a také nejdražšího. Víno se totiž v nejlidnatější zemi světa stává módní záležitostí a na významné obchodní schůzky se bez dárkového boxu s minimálně jednou láhví lahodného moku už prakticky nechodí.

Vinařství Chan-sen vyrábí biovíno – ovšem v blízkosti továren znečišťujících životní prostředí.
cina3.jpg

Falešné víno

Spotřeba vína v Číně tak od roku 2000 do roku 2006 vzrostla o 68 procent a podobný trend dále pokračuje. „Zájem roste, ale protože produkce už se nemůže zvyšovat, konkrétně v případě vín z oblastí Bordeaux a Burgundy, je jasné, že bude i cena nadále stoupat. Důležitá je i demografická změna, stále více mladých lidí se zajímá o vína a jsou ochotni za ně utrácet i značné částky,“ je přesvědčen Jimmie Ritchie z aukční síně Sotheby´s, prostřednictvím které se do východní Asie dostávají skutečné lahůdky.

Mezi nimi jsou i výjimečné ročníky Chateau Lafite. Je však nutné dodat, že pozadu nejsou ani podvodníci. Tak jako můžete v Číně narazit na padělky či kopie oblečení, aut či vlaků, nevyhýbá se tomuto rozšířenému nešvaru ani víno. Konkrétně i Chateau Lafite. Několik zájemců o tuto značku se totiž svěřilo, že už jim byl nabízen ročník 2009, láhev za tisíc eur. Problémem ovšem bylo, že to bylo předtím, než se měla teprve určit jeho cena, a dokonce dlouho předtím, než se mělo víno začít stáčet ze sudů …


122_2_jpg_4fcc8ce19d.jpg

Robert Mikoláš rozhlasový novinář (1966)

V zahraniční redakci Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu působí od roku 1997. Do roku 2005 zde měl na starosti Slovensko a Balkán, hlavně Kosovo a Makedonii. Vyjížděl také připravovat reportáže z konfliktů a přírodních katastrof v Evropě, Asii a Africe. V letech 2002 až 2003 byl východoasijským zpravodajem Radiožurnálu a od roku 2006 do roku 2011 byl zpravodajem ČRo pro Čínu a východní i jihovýchodní Asii. Je milovníkem dobrého vína a mezi své záliby počítá mimo jiné barokní a kubistickou architekturu, italskou moderní poezii a dámskou módu. Společně s dalšími zahraniční zpravodaji ČRo 1 Radiožurnálu se podílí na přípravě rubriky Na konec LaZ. Kromě něj do ní přispívají i Jaromír Marek, Klára Stejskalová, Vít Pohanak, David Koubek, Pavel Novák, Lenka Kabrhelová, Martin Dorazín a další.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články