Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Chorvatská Vánoční pohádka

Chorvatská Vánoční pohádka.jpg
Autor článku: Markéta Foktová · Michael Fokt, Úterý, 31. ledna 2017
Autor fotografií: Markéta Foktová · Michael Fokt
Původně to začalo jako světelné zpestření Vánoc pro jedinou vesnickou rodinu, dnes se sem sjíždějí desetitisíce lidí z celé Evropy. Jiná rodina jen o pár kilometrů dál zapaluje během svátků tisícovku svíček a jedno hlavní město se během adventu celé změní v zářící klenot oslav. Chorvatské vnitrozemí nabízí o Vánocích spoustu překvapení.

Tohle by uprostřed kopců v chorvatském vnitrozemí, asi šedesát kilometrů východně od Záhřebu, asi čekal jen málokdo. Pár domků ve vesničce Grabovnica je navlečených na jediné silnici, kolem které postává hrstka sloupů veřejného osvětlení. Celé okolí se během chladných prosincových dní zahalí do naprosté tmy – ovšem jen do chvíle, než Zlatko Salaj zapne svůj hlavní jistič.

V tu chvíli se k životu probudí mamutí výtvor, který za jediný měsíc spolyká elektřinu v hodnotě nového auta. Peníze jsou však to poslední, na co Zlatko Salaj myslí. „Za války tátovi zničili mlýn a máma od nás odešla, když mi byly čtyři roky. Jako kluk jsem nikdy nepoznal, co to je, mít světlem prozářené Vánoce s pohodou a hojností. Když jsem se proto v důchodu vrátil domů, chtěl jsem zajistit, že moje rodina bude mít ty nejbarvitější Vánoce v celém okolí,“ vysvětluje motivaci, proč tady uprostřed polí a lesů postupem času vyrostlo něco podobného světelnému lunaparku.

Elektrická Vánoční pohádka

Zlatko se po škole nechal zaměstnat u telekomunikační firmy a odjel pracovat do arabských zemí, aby se z vesnické chudoby vyškrábal. Když se vrátil na rodnou hroudu, mlýn sotva stál a pozemek kolem připomínal strašidelnou džungli. Dnes všechno září novotou a místo mlýnského náhonu se v krajině rozlévají tři jezera propojená soustavou lávek.

Záhřebská lanovka je nejkratší svého druhu na světě. Je skoro osmkrát kratší než dráha na pražský Petřín.

„Před patnácti lety to začalo tím, že jsem pro svá vnoučata ozdobil světly dvě vysoké borovice. Spotřeboval jsem na to sedmdesát tisíc žároviček. Tehdy mi to přišlo hrozně moc, dnes by to bylo jako kapka v moři,“ ukazuje Zlatko na areál o rozloze deseti fotbalových hřišť, na kterém září skoro dva miliony nejrůznějších žárovek, žároviček, diod a zářivek všech možných barev i tvarů, k jejichž propojení je zapotřebí dvě stě kilometrů drátů a kabelů. „Pak se začali trousit lidé z vesnice, že se na ty svítící stromy chtějí podívat. A jestli prý něco vymyslím na příští rok. Tak jsem vymýšlel – každý rok něco navíc. Dnes na zprovoznění celé výzdoby pracujeme v šesti lidech tři měsíce,“ směje se Zlatko. „Ze začátku jsme to vůbec nechtěli dělat jako atrakci pro turisty, teď jich tu máme každý rok skoro osmdesát tisíc,“ dodává.

Původně to byly dvě borovice, dnes je žárovičkami opletených na dvanáct stovek stromů a keřů, celý mlýn, několik můstků a vlastně cokoli, co na Salajově pozemku stojí. Včetně celé šmoulí vesnice obydlené modrými skřítky v nadživotní velikosti, sobího spřežení, medvěda, samotného Santa Clause a dalších tvorů a potvor tvořících dohromady instalaci zvanou Božićna priča, tedy v překladu Vánoční pohádka.

Vánoce minulých časů

„Jednou jsem šel večer pozhasínat svíčky a uhasit oheň. Vešel jsem do amfiteátru. Byla tam jediná postarší paní – klečela ve světle ohně a modlila se k mému obrazu. Byl to skutečně dojemný pohled,“ vzpomíná Franjo Matešin z vesnice Bojana ležící pouhé čtyři kilometry od Grabovnice. Podobně ztemnělá jediná ulice a pouhých pět minut za volantem, člověk má však pocit, že projel nějakou šikovně skrytou časoprostorovou bránou.

Tady s výjimkou žárovky v obývacím pokoji ve Franjově domě nesvítí elektrické světlo ani jediné, a kdo nemá v kapse baterku, jen obtížně hledá branku v plotě. Její nález se však bohatě vyplatí. Vede totiž do světa Vánoc minulých časů, které osvětlují pouze svíčky a lucerny s mihotavými plaménky. „Když pořádám Vánoce bez elektřiny, zapaluji každý večer asi tisíc svíček po celé zahradě,“ upřesňuje Franjo při pohledu na výjev, který připomíná celochorvatský předvánoční slet bludiček. „A samozřejmě také velký oheň v amfiteátru,“ dodává.

Salajův vánočně osvícený pozemek v Grabovnici má rozlohu několika fotbalových stadionů. U bývalého mlýnskéhu náhonu vzniklo několik menších jezer.

V amfiteátru, který postavil, aby v něm mohl vystavit třímetrový obraz novorozeného Ježíška, který sám namaloval. Tedy kromě stovek jiných pláten, z nichž mnohá visí v galerii zřízené v několika budovách jeho domovského statku a která mu vynesla právem zasloužený titul akademický malíř. Když náhodou nemá nic jiného na práci, pracuje tenhle renesanční člověk na svém vlastním vědecko-fantastickém filmu nebo pěstuje biozeleninu k prodeji na trhu, aby nasytil krky svých čtyř dětí. Tří synů pojmenovaných po archandělech a nejmladší dcerky Livadiny, jejíž jméno v kalendáři nenajdete, protože ho Franjo pro svou ratolest sám vymyslel.

A pokud vám snové postavy na jeho obrazech budou po několikahodinové návštěvě jaksi povědomé, máte dobrý postřeh. Rodina mu slouží jako nehynoucí zdroj inspirace pro tvůrčí práci.

V Muzeu zničených vztahů

„Tady jsem poprvé viděla penis za východu slunce,“ stojí napsáno pod zažloutlou fotografií prázdné lavičky u jezera, do které někdo dokreslil rukou šipku, aby nebyly o místě přelomového životního zážitku vůbec žádné pochyby. Ta fotografie je součástí kolekce svérázného muzea v záhřebském Horním Městě, které každému poskytne spolehlivě pádnou protiváhu nasládle romantického adventního hemžení cirkulujícího celým městem. Nejsem zrovna milovníkem muzejních expozic, ale tohle za to zkrátka stojí.

Muzeum zničených vztahů získalo světové ocenění za nejinovativnější výstavu, do které můžou posílat své příspěvky v podobě vzpomínkového předmětu a příslušného příběhu lidé z celého světa. Ve zdejší zdi je tak zaseknutá sekera, jež byla „povýšena na terapeutický nástroj“, když její pomocí zhrzený berlínský mladík během dvou týdnů úhledně naporcoval nábytek bývalé přítelkyně, jež ho opustila kvůli dívce.

Pozdravujte také nevinně se tvářícího sádrového trpaslíka, který před rozvodem prolétl předním sklem nového auta jednoho ljubljanského záletného muže, a všimněte si pozitivního testu na heroin, který ukončil jednu lásku po šesti měsících usilovné abstinence. „Jednou na drogách, pořád na drogách,“ jak se píše na konci tohoto příběhu.

K Vánocům patří spíš příběhy šťastnější a Záhřeb jeden takový v rukávu skutečně má. V Dolním Městě, přímo u paty záhřebské katedrály, vyrůstá každoročně betlém v životní velikosti, který během adventu několikrát zabydlí živí herci. Zdejší Josef, Panna Maria, tři králové i pasáčci ovcí mají všichni v životě nějaký ten vroubek nebo temnější životní období. Přežívání na ulici, drogy a další „lahůdky“ ze života společenské spodiny.

.

Díky komunitnímu společenství Cenacolo a společné práci však našli mladí lidé nový smysl života. Patří k němu i bavit desetitisíce návštěvníků adventního Záhřebu, kteří si u záplavy nabílo natřených stánků v ulicích dopřávají horkou rakiji, klobásy a zdejší specialitu, miniaturní kobližky „fritule“ se sladkou polevou podle vlastního výběru.

TIP AUTORKY

Více než sto tisíc cestovatelů z celého světa loni zvolilo Záhřeb „nejlepším vánočním trhem Evropy“, a to ne jen tak zbůhdarma:

  • Ve velkém parku Zrinjevac jižně od starého města nabízejí prodejci nejrůznější speciality a ve starém hudebním pavilonu se pořádají koncerty místních kapel. Park ožívá hlavně večer, kdy kolem také krouží vyhlídkové kočáry tažené koňmi.
  • Na náměstí Krále Tomislava u hlavního nádraží, ještě kousek na jih od Zrinjevacu, funguje stylově nasvícené obří kluziště i s křižovatkami pro bruslaře, restaurací a expozicí černobílých fotografií o tom, jak se v Záhřebu bruslilo v minulosti.
  • Na pódiu na hlavním záhřebském náměstí Trg Bana Josipa Jelačića probíhají kulturní akce a stánky v okolních ulicích přímo přetékají záplavou dobrot a vánočních suvenýrů.
  • Boční ulice Tomićeva, opět lemovaná stánky, vás zavede k nejkratší pozemní lanovce světa. Je dlouhá pouhých 66 metrů a vyveze vás do Horního Města, odkud jsou nádherné večerní výhledy.
  • Na městskou dopravu v Záhřebu si můžete koupit výhodnou kartu (Zagreb Card) s platností 24 nebo 72 hodin – v ceně je jízdné včetně lanovky a slevy do různých institucí.
  • Vánoční pohádka v Grabovnici je otevřena od konce prvního prosincového týdne do prvního lednového týdne denně od 15 do 21 hodin. Vánoce bez elektřiny v Bojaně jsou pro veřejnost pořádané 26.–30. prosince a 1. ledna od 17 do 21 hodin.

Markéta Foktová, novinářka

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články