Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Cholina? Zázrak na druhou

114a.jpg
Autor článku: Kamila Šimková-Broulová, Středa, 18. května 2011
Autor fotografií: Vladimír Šimek
Vesnice Cholina se pyšní historií a krásnou přírodou, kterou jí mohou jiné obce jen závidět. Ostatně jistý kronikář kdysi napsal: „…kdebes viděl milé bracho ten krásné kraj od Rampacho, poznal bes, že tento kraj je krásné, jak bel ráj…“ A kdoví, dost možná i proto se cholinská Panenka Marie rozhodla učinit tolik zázraků, že se „její“ obec na dlouhou dobu stala nejvýznamnějším poutním místem na Hané.

Mnohé archeologické nálezy dokládají, že úrodný kraj na okraji hanácké roviny v podhůří zalesněného vrchu Rampach byl osídlen už v době bronzové, halštatské i římské, tedy dávno předtím, než se roku 1131 v písemných pramenech objevila o Cholině první zmínka. Tehdy její část patřila olomoucké kapitule a celou obec prodal Olomouci v polovině 16. století Václav Haugvic z Biskupic. V majetku tohoto města pak zůstala po celých tři sta let až do zrušení poddanství roku 1848.

Od té doby je samostatnou obcí a prožívá mimořádný hospodářský rozvoj, který zastavila až krize ve třicátých letech minulého století. A obnovu posléze zapudila likvidace soukromých živností v rámci kolektivizace venkova. Avšak ani tato pohnutá historie nevzala obyvatelům Choliny víru a hrdost a obci její typický hanácký ráz s vesnickými grunty a domky se sedlovými střechami.

Poutní kostel

Hlavní dominantou, díky které Cholina nejvíce proslula, je poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Němým svědkem bouřlivých i radostných událostí obyvatel Choliny je pravděpodobně již od 13. století, kdy jej v románském slohu nechala postavit olomoucká kapitula. O sto let později se svatostánek převléká do gotického kabátu a v písemných záznamech z té doby se o něm objevuje první zmínka. To když se roku 1326 tehdejší vlastník obce Adam z Konice rozhodl, že své patronátní právo ke kostelu předá premonstrátům z nedalekého kláštera Hradisko.

Šlo o významný akt, jehož text byl dokonce vyryt na pískovcovou desku. Tu dnes můžeme vidět na opěrném pilíři na vnější straně presbytáře. Kostel od té doby prošel mnoha úpravami, a tak nese stopy hned několika slohů. Roku 1605 byla k severní straně přistavěna kaple svaté Anny určená k bohoslužbám německé menšiny. Za třicetileté války byl však švédskými vojsky kostel zpustošen, a třebaže byl už roku 1661 skromně opraven, velkolepé přestavby se dočkal až o dvě stě let později. Tehdy získal svou současnou novogotickou podobu včetně hlavního oltáře z dubového dřeva a roku 1867 byl znovu slavnostně vysvěcen. Barokní fasádu má pro změnu honosná fara s ohradní zdí postavená na místě původní tvrze. Je datována rokem 1733 a její průčelí zdobí socha svatého Jana Nepomuckého, který byl jen pár let předtím prohlášen za svatého.

Úrodný kraj na okraji hanácké roviny byl osídlen už v době bronzové, halštatské a římské.

Období renesance zase reprezentují vzácné náhrobky v interiéru kostela. Pocházejí z konce 16. století a náležejí místním šlechticům, pánům z Chudobína a z Haňovic. Jsou na nich vyobrazeni jak samotní majitelé panství, tak jejich děti. Že se však Cholina stala poutním místem, po Svatém Kopečku u Olomouce dokonce nejvýznamnějším na celé Hané, má jiný důvod. Zasloužila se o to Panna Marie Cholinská.

Zázračná uzdravení

Nejvzácnější památkou, jež po staletí zdobila cholinský chrám, byla jistě gotická socha Panny Marie. Vzácné dílo, vyřezané neznámým umělcem pravděpodobně z lipového dřeva, se po dlouhá staletí těšilo velké úctě věřících a posléze i vážnosti znalců české plastiky. Součástí inventáře se pravděpodobně stala roku 1426, ve kterém ji kostelu věnoval opat kláštera Hradisko zřejmě jako dar ke stému výročí, kdy svatostánek získali členové jeho řádu. Poutníky od té doby lákala nejen svou krásou, ale zanedlouho i zázraky, o nichž se zprávy šířily široko daleko.

První záznam o pomoci světice pochází z roku 1637, kdy celý kraj už druhým rokem sužovalo velké sucho. Tehdy jeden malý chlapec z cholinského hospitálu dal místní stařence radu, aby nechala v kostele sloužit každý den po celý měsíc prosebnou mši svatou. Farář Jakub Goding zprvu považoval zprávu za stařenčin pouhý sen, přesto rady uposlechl. Zanedlouho se spustil hojný déšť a lidé usoudili, že onen chlapec byl Božím poslem. Od té doby sem přicházela pravidelná procesí. Roku 1703 do Choliny zavítalo na deset tisíc poutníků za jediný den.

Jen v letech 1694 až 1760 je na tomto místě podle letopisů doloženo třicet šest zázračných uzdravení. Na žádost farníků a poutníků, kteří podávali zprávy o mimořádných vyslyšeních svých proseb, byla socha Panny Marie s dítětem roku 1700 umístěna na hlavním oltáři. Setrvala na něm až do konce století následujícího, než byla přemístěna do proskleného výklenku nad bránou. Své místo na oltáři tak uvolnila nové soše, jež měla svým pseudoklasicistním pojetím lépe doplňovat vyřezávané sochy čtyř evangelistů. K další výměně na „šachovnici“ v interiéru cholinského chrámu došlo roku 1935. Obě mariánské plastiky si svá místa vyměnily a zůstaly na nich až do 10. července roku 1996. Této osudné noci byla totiž vzácná gotická plastika ukradena a odvezena neznámo kam… Prázdné místo v nice na hlavním oltáři pak znovu zaujala socha Panny Marie s dítětem Ježíšem vyrobená na konci devatenáctého století.

 Soška Panny Marie Cholinské byla odcizena v roce 1996. Poté se ocitla ve Vídni, kde z ní byla odstraněna barva a některé části. Naštěstí se v roce 2009 vrátila zpět do Choliny.

Příběh jako z detektivky

Ačkoli pátrání i modlitby nešťastných farníků začaly hned, když cholinský správce objevil ráno prázdný výklenek, úspěch nepřinesly. Uběhlo celých deset let, než se objevila ohromující zpráva o nálezu sochy. Jen zřídka se totiž odcizená sakrální díla najdou a vrátí zpět do svých chrámů, kostelů či kapliček. Sedmadvacátého března roku 2006 informovala Národní ústředna Interpolu ve Vídni Policejní prezidium v Praze, že cholinská madona byla objevena a zajištěna v obchodních prostorách vídeňského starožitníka Alfreda Kolhammera.

Ten ji prý získal od jistého překupníka z Innsbrucku a nedbalým zásahem poškodil, když louhem odstranil všechny polychromie. Soudní jednání se však táhla další tři roky a nechybělo mnoho, aby hranici České republiky vzácné umělecké dílo už nikdy nepřekročilo. Pouhé dva měsíce totiž zbývaly do uplynutí promlčecí lhůty, jež by ho nechala v majetku onoho starožitníka. Naštěstí se tak nestalo a Cholinští mohli svou Pannu Marii po dlouhých třinácti letech, v únoru roku 2009, ve svém chrámu slavnostně přivítat.

V minulosti prošla sto třicet centimetrů vysoká dřevěná plastika gotické Madony s Ježíškem několika úpravami. V barokní době byla přepracována korunka a socha byla umístěna na půlměsíc. Ve 30. letech minulého století ji tehdejší umělci dokonce celoplošně překryli plátkovým zlatem a stříbrem a přidali k ní podstavec ve tvaru zeměkoule. Největší zásah však nastal až po oné krádeži, kdy byla ze sošky zmiňovaným starožitníkem ve Vídni odstraněna barokní polychromie, jakož i další atributy té doby – korunka Ježíška a svatozář Panny Marie. To vše pochopitelně s jediným cílem – zdůraznit její stáří a plastiku tak dobře prodat. A přestože se z originální povrchové úpravy zachovala jen malá část a pro větší líbivost byly Madoně přidány narůžovělé lazury, ze své krásy a působivosti nic neztratila.

Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven ve 13. století.

Procházka Cholinou

Třebaže se pouti k Panně Marii Cholinské konají třikrát v roce, vždy v únoru, srpnu a září, návštěva této vísky stojí za to kdykoli od jara do zimy. V tichosti či za zvuků cholinského zvonu, jehož hlas se z kostelní věže rozléhá už od roku 1526, se totiž můžete vydat i za dalšími památkami Choliny a jejího okolí. Jednu z nejvýznamnějších, sochu svaté Barbory, najdete v těsné blízkosti kostela. S historií obce je spjata od roku 1715 a nedávno prošla rukama restaurátorů.

Vzácné barokní dílo se tak znovu ukazuje v plné kráse. Duchovní atmosféru poutního místa dokládají také boží muka i početné litinové a kamenné kříže. Ten nejstarší je datován rokem 1793 a stojí na začátku návsi. Ucelené informace o historii Choliny pak najdete takříkajíc pod jednou střechou. Půdní prostory někdejší sýpky dnes totiž plní zcela jinou úlohu – hostí „hanácké národopisné muzeum“. Základ jeho sbírky tvoří rekvizity místního ochotnického spolku z poloviny minulého století a návštěvníky jistě zaujmou i předměty věnované cholinské škole slavným cestovatelem Emilem Holubem.

Za humny je Rampach

Místa s dávnou a tajuplnou historií na vás čekají i za branami obce. Ta nejpozoruhodnější najdete v západní a severní části rozlehlého cholinského katastru. Výpravu za nimi můžete začít u bývalého mlýna, který kdysi využíval sílu potoka Choliny, a jeho údolím dojít až k Svaté vodě. Studánka je datována rokem 1838, ale tradice léčivého pramene na území Choliny je mnohem starší. Nedaleko odsud se připomíná svatá voda už v roce 1693 a vážou se k ní pověsti o uzdravení malomocného i koní zdejšího sedláka. Když pramen zanikl, zůstala po něm barokní kaplička, jedna z nejstarších v okolí. Osvěženi léčivou vodou pak můžete ve stínu lesa spočinout u Lurdské jeskyně nedaleko samoty známé jako Cholinský dvorek. Socha Panny Marie Lurdské v kamenném výklenku pochází z roku 1933.

Památných a tajuplných míst však ukrývá les pod Rampachem ještě víc, například na západním úbočí kopce mohutnou kamennou mohylu vystavěnou k desátému výročí československé státnosti v roce 1928 či zbytky valů vojenského tábora, nejspíše základny švédských vojáků z dob třicetileté války. Samotný vrchol hory byl v minulosti odlesněn a zdejší skálu mohli lidé dobře pozorovat z širokého okolí hanácké roviny. Pravěký člověk uctíval, jak známo, významné vrcholy, a tak není těžké domyslet, jak důležitou kultovní roli hrál právě Rampach v životě dávných obyvatel kraje.

Dokazují to mohylová pohřebiště nedaleko odtud i řada mýtů a legend. Jedna z nich vypráví o zlém velkém černém psovi s ohnivou hlavou, který po Rampachu noc co noc pobíhá a hlídá zdejší poklady. Chtělo by se však škodolibě dodat, že ten největší, vzácnou gotickou sošku, oné červencové noci roku 1996 neuhlídal. Naštěstí se však Cholinským zase vrátila, byť se v současné době stále restauruje a není ještě jasné, zda bude v jejich chrámu vystavena trvale, nebo zaujme čestné místo v některém z výstavních prostorů Olomoucka a do Choliny zavítá během poutí.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články