Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

České značky přinášejí naději

18-1.jpg
Autor článku: Ivo Dokoupil, Čtvrtek, 2. září 2010
Autor fotografií: Ivo Dokoupil
Chlapi z podkarpatských vesnic už takřka po staletí musejí opouštět své domovy a rodiny, aby se vydali za prací. Odjíždějí do Česka a do Moskvy, kde na stavbách víc platí. Díky českému projektu budování turistických tras a jejich značení se ale možná mnohé změní a obyvatelé podkarpatských polonin budou více finančně nezávislí.

Koločava leží v úzkém údolí obklopeném vysokými poloninami. Najdete tady několik škol, nespočet hospůdek a obchůdků. Možnost zaměstnání ale není skoro žádná. Cestovní ruch, „turistika“, jak místní zkráceně říkají, je tak v poslední době v ukrajinských Karpatech oním kouzelným receptem, který může přinést nějakou hřivnu nebo euro. Cílem mnohých není vydělat milion, ale nemuset většinu roku trávit bez rodiny na ubytovně za Prahou. A tak ve vesnicích a v údolích vznikají krásné dřevěné koliby pro turisty. Často jejich stavba trvá celé roky tak, jak postupně proudí peníze z Čech.

Unikátní projekt

Už třetím rokem obnovuje parta nadšenců v rámci projektu financovaného českou vládou turistické značení na Podkarpatské Rusi (dnes Zakarpatská Ukrajina). Musejí se orientovat na obrovském území a k dispozici mají jen špatné mapy. Pohybují se po cestách rozježděných od nákladních aut, které zarůstají kosodřevinou. Překážek a problémů je tedy ažaž, ale všechny značkaře žene kupředu láska k horám a k lidem, kteří tady žijí.

Polonina Pereniz leží tisíc metrů nad mořem. Mám tu kamaráda Fedora a nesu mu první vydání naší mapy, na které je nejen Pereniz, ale i trasa se žlutou turistickou značkou. Začínají sem po ní proudit turisté. To ale Fedor dávno ví, a tak pro turisty postavil srub. „A jak myslíš, že mám ten srub obložit?“ ptá se mě jako odborníka na agroturistiku, když usedáme u samohonky a silné brynzy v jeho malé chaloupce. „Syn říkal, že umělou hmotou,“ pokračuje. Děsím se. „Použij, co používal tvůj děda.

Turisté chtějí vidět to, co doma nemají, jezdí sem obdivovat vaše krásné dřevěnice,“ snažím se ho přesvědčit a zahajuji školení v terénu. Fedor mi ukazuje, jak se vyrábějí dřevěné šupiny na pobíjení dřevěnic, které chrání dřevo před deštěm a sněhem, a odhaduje, kolik tisíc šupin bude potřebovat.

Značením k nové revoluci

Fedor ale není jediný, kdo vsadil na turistiku. Pár kilometrů od něj v Koločavě vybudovali Natálka a její muž Valera z bývalé české četnické stanice penzion a hospodu s goralskou kuchyní. Natálka pracuje jako učitelka a v místní škole před mnoha lety vybudovala muzeum Ivana Olbrachta, který se znal s jejím tátou a působil právě v Koločavě. Valera nás vozí na jednání s línými úředníky a správci národního parku Siněvir a vypráví o aroganci místní moci a bezpráví, které v horách vládne. Podnikat zde je velice obtížné, místní mocipáni totiž nemají rádi, když je někdo příliš samostatný. Turistika, která umožňuje lidem postavit se na vlastní nohy, jim proto příliš nevoní. Od dob Brežněvových se toho tady příliš nezměnilo, nepomohla ani ukrajinská oranžová revoluce. Pracovny úředníků vypadají jako před čtyřiceti lety a jejich nadšení pro práci pro lidi je na bodu mrazu.

„Markirovanije, značení tras, povede k nové ukrajinské revoluci,“ říká v žertu Denys Dobra, který má na starosti značení na polonině Boržava. Je to železniční nadšenec a již dlouhá léta bojuje o záchranu boržavské úzkorozchodky. Naráží na netečnost úřadů a na jejich apatii. Propaguje trať, shání peníze, dělá práci za štáb úředníků, a nikdy se nedočká ani uznání, ani odměny. „Značení totiž spojuje svobodumilovné lidi, kteří chtějí žít nezávisle na místních strukturách a mafiích a jsou ochotni pro to něco udělat,“ vysvětluje. Ano, něco na tom bude, říkám si v duchu.

Vzpomněl jsem si na poloninu Pereniz a na Fedora, jak po práci na polích dokončuje po večerech srub. Prostor mezi trámy vyplní mechem, dodělá kamna a postele s matracemi naplněnými voňavým senem. Budete se sem rádi vracet, objednáte si nocleh a večer sýr, šašlik a špek a tak pomůžete Fedorovi a jeho rodině v Perenizu přežít. Naše barevné české turistické značky možná opravdu přinášejí do karpatských hor novou naději. Nenápadnou, ale jistě se šířící. Naději, že hory nezpustnou, že se v nich místní goralé udrží, že se více osamostatní a budou si svůj život řídit sami.


Trasy jsou tu pro každého

Turistické značení provádějí čeští, polští a ukrajinští dobrovolníci již několik let. Práce byly zahájeny v oblasti Koločavy a Usť Čorná, loni se pokračovalo i na polonině Boržava a Svidovec. Celkem bylo vyznačeno asi 540 km tras spojujících poloniny Boržava, Krásná a Svidovec. Letos bude vyznačeno dalších 120 km v Užockém národním parku a kolem Dragobratu. Trasy jsou jak náročnější (přechody polonin na několik dnů), tak méně náročné (kolem vesnic). Mapy tras a podrobné informace najdete na www.podkarpatskarus.net.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články