Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Čankišou: Oslava duhy uprostřed města

78.jpg
Autor článku: Veronika Valtrová, Čtvrtek, 25. října 2012
Autor fotografií: Petr Volmegut a archiv skupiny
Jak to dopadne, když se smísí rocková hudba s etnovlivy ze všech koutů světa? Odpovědí je kapela Čankišou, jež si své fanoušky získává hlavně divokými koncerty nabitými živelnou energií. Tu nepředvádějí jen v Čechách, ale vlévají ji do žil i posluchačům v Rumunsku, Švýcarsku, ale také v Pákistánu, v Malajsii a na Kalimantanu, který navštívili nedávno. O zážitcích z koncertů v exotických končinách vyprávěl David Synák, muzikant hrající kromě jiného na didgeridoo nebo flétny.

Jak se v Čechách zrodila kapela s repertoárem, nástroji a hudebním stylem, jako je Čankišou?

Troufám si říct, že se zrodila z potřeby posluchačů. Sám jsem nejprve dlouhou dobu cítil potřebu podobnou hudbu poslouchat, ale žádný muzikant či kapela u nás world music pořádně nehráli. A z CD to nebylo ono. Toužil jsem po živém zážitku. Chopili jsme se tedy hudby z té druhé stránky jako tvůrci a nechali poslouchat jiné.

Souvisí vaše hudba s filozofií nebo náboženstvím? Kdo byl nebo je vaším vzorem?

Sama hudba je pro nás jisté náboženství, hodně ekumenické, mezikmenové. Naše hudba je etnomotiv přetavený do našich hudebních možností a schopností a více než hudební exhibice je to vyjádření pocitů z toho kterého tématu. Proto hrajeme hudbu ovlivněnou etniky snad z celého světa. Čankišou má sedm členů, takže se ve skupině mísí sedm hudebních chutí, což je slyšet i v naší hudbě.

Hrajete pro sebe, nebo hlavně pro lidi? Co na pódiu zažíváte?

Všichni hrajeme pro lidi, ale někdo má potřebu interakce s diváky a jiný jen s muzikanty na pódiu. Ale hraní si všichni užíváme.

V jakých zemích rádi vystupujete?

Nadšení jsme třeba z Ukrajiny, kterou také navštěvujeme nejčastěji a vytvořili jsme si tam přátelské vztahy s tamními promotéry. Skoro bych řekl, že Ukrajina je Mekkou world music – chápaví pořadatelé, špičkové služby, ale především nadšené a vděčné publikum. A opravdu silným zážitkem pro celou kapelu byl Kalimantan. Podmanila si nás příroda, v džungli jsme se cítili jako nikde jinde na světě. Svým způsobem osvobozující vedro, které z člověka všechno vytáhne, bylo vysilující, ale překrásné. Kdysi jsem si napsal padesát věcí, které bych chtěl zažít, a mezi nimi bylo i nějakou dobu žít u domorodého kmene. Na Kalimantanu se mi tento bod vybavil…

Dá se hudba postavená na specifických hudebních nástrojích a rytmech implementovat na středoevropský ži­vot?

Nevidím nic špatného nebo nemístného na oslavování například deště nebo krásné duhy klidně uprostřed města. Skoro bych řekl, že to je to pravé místo, kde oslava má smysl. Hudba je pro mne velkým napojením přímo na život. Netroufáme si a nechceme lidem kázat, proto také nemáme texty, jejichž slovům by bylo možné rozumět. Naše hudba dává posluchačům prostor pro osobní a soukromé úvahy a jejich vlastní interpretaci.

Show lidu Čanki - Čankišou

Po třech letech vyšla vaše další deska Faÿt. Co ten název znamená?

Tuto desku jsme vytvářeli, oproti předešlým, především ve studiu. Není to levná záležitost, ale ten stres a odpovědnost a ještě i uši zvukařů výsledku hodně pomáhají. Jinak naše tvorba je navýsost kolektivní činnost, takže každý z kapely název cítí jinak. Třeba já v něm cítím křik. Myslím, že i pro název platí stejné pravidlo jako pro naše texty – co slyšíte, co si vybavíte, to tam naleznete.

Vystoupili jste na Rainforest World Music Festivalu na Kalimantanu. Svůj hudební um jste poměřili s interprety snad z celého světa – Brazílie, Konga, Španělska, Palestiny, Francie… Jak jste se na festival dostali?

Na Kalimantan jsme se dostali hlavně díky Womexu, což je jarmark hudebního průmyslu. Byli jsme nadšení třeba z vystoupení Danyela Wara, hudebníka z francouzského ostrova Réunion. Zachránil totiž specifický hudební styl, když vzkřísil zbytky maloyji – pomalu zaniklé kreolské hudební kultury na Réunionu. Sám není kreol, a přitom se dokázal vcítit do jedinečné hudby a zachránit ji.

Hraje se vám lépe před evropským publikem, nebo před obyvateli exotických končin? Dalo by se říci, kdo vaši hudbu lépe vnímá, kdo jí rozumí?

V Evropě mají naše písničky v balkánském rytmu velký úspěch. V Asii už tolik ne. Zdálo se mi, že v Asii nejvíce funguje takový „etnogrunge“. Rychlý refrén, pomalá sloka. Je to zajímavé hrát pro rozdílná etnika a sledovat reakce. Nutí nás to ke každému koncertu, a třeba i písni, přistupovat individuálně.

Jak vlastně vznikl název kapely? Kdo s ním přišel a co znamená?

Karel, zpěvák, se s tímto slovem na jazyku jednou probudil a nevěděl hned, co vlastně znamená. Druhý den zjistil, že je to nejprodávanější hračka v jeho stánku – bagřík. S naším basákem Romanem probírali možný název vznikající kapely a tohle jim přišlo hezké. Později ve zkušebně během zimy k názvu vznikla i legenda „Šou lidu Čanki“ a tím i hlavní pocit, který by měla vzbuzovat naše hudba, a sice, že ze zimy vstoupíte do tepla, jako my, když jsme tehdy vstoupili do vyhřáté zkušebny…


Show lidu Čanki

Sedmičlennou kapelu Čankišou založili v roce 1999 původně bigbeatoví muzikanti. S pomocí nejrůznějších hudebních nástrojů, jež posbírali na svých cestách po světě, vytvářejí originální etnohudbu s vlastním jazykem, který vytvořil zpěvák kapely Karel Heřman. Čankišou za dobu své existence hráli na řadě festivalů v Česku i zahraničí a odehráli desítky vlastních koncertů. Nedávno vydali v pořadí pátou desku Faÿt.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články