Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Budou bez života?

18-4.jpg
Autor článku: Alena Talafúsová, Pátek, 14. května 2010
Autor fotografií: Jan Lukeš · Tomáš Kotouč
Pobřežní vody Tichého oceánu čelí závažnému problému. Je jím nelegální rybolov a vraždění žraloků kvůli prodeji delikatesy vysoce ceněné na asijských trzích, žraločí polévky.

Nelidské řádění v pacifických vodách je dáno enormní poptávkou asijských zákazníků. Japonské a kolumbijské kartely kontrolují veškeré spojení s asijskými trhy a ovlivňují místní rybáře a distributory. Řetězec ocenění žraločích ploutví je všeříkající: rybář dostane za kilogram ploutví 40–60 dolarů, majitel restaurace na asijském trhu za totéž množství zaplatí 600–800 dolarů a jedna porce žraločí polévky v restauraci je k mání za 100–400 dolarů.

Příkladem místa, které bylo ještě donedávna vydáno napospas chtivosti rybářů, je kolumbijský ostrov Malpelo. V roce 2006 byl organizací UNESCO zapsán na Seznam světového dědictví a v okruhu 25 mil od něj je chráněná zóna se zákazem rybolovu. Je to izolovaný skalnatý ostrov, který z důvodu své nehostinnosti není navštěvován turisty, pouze sportovními potápěči. Jedinečnost mořského prostředí kolem Malpela, které se mimo jiné vyznačuje hustou populací žraloků kladivounů a žraloků hedvábných, přinutila kolumbijské úřady k jeho důsledné ochraně a na ostrov umístila armádní hlídku. Ostrovní vody byly totiž navzdory všem ochranným opatřením ustále terčem nelegálního výlovu vzácných druhů žraloků.

Čínská tradice

Polévka ze žraločích ploutví přitom není žádná zvláštní pochoutka. Ploutve se vaří v kuřecím vývaru a vznikne slizká želatinová hmota, která plní hlavně funkci zahuštění, pokrm se musí ochutit dalšími ingrediencemi. Žraločí polévku v čínských zemích musíme chápat jako tradici, symbol určitého společenského postavení. Její zařazení do čínského svatebního menu dobře situované rodiny je tradiční nutnost. Je to specialita stará 2000 let, a kdo nezná čínské tradice, těžko pochopí uvažování Číňanů o nutnosti žraločí polévky na jídelním lístku. Ovšem současná masivní asijská poptávka je už pouze snobská záležitost posledního čtvrtstoletí a teprve tato novodobá euforie přivádí rybáře k nepřiměřenému násobení lovu žraloků.

Traduje se, že žraločí polévka má léčivé účinky, že zamezuje vzniku rakoviny a zlepšuje potenci. Jsou to nesmysly. Ve žraločích ploutvích je mnoho těžkých kovů, škodlivých látek, rtuti, pravidelné pojídání může přivodit onemocnění ledvin, neplodnost a nervové poruchy. Tato skutečnost ovšem těžko ovlivní čínskou tradici nebo snobské Asiaty. Co by ale mohlo na asijské myšlení zapůsobit, je trest za krutost. Zabíjení žraloků pro ploutve je brutální lov. Krutost, která nosí neštěstí. A trestem za podporování krutosti je v asijské tradici špatný osud.

Rybáři žralokům odřezávají ploutve zaživa a pak je zmrzačené a bezmocné vrátí do moře.

Zvěrstvo zvané finning

Praktiky lovu žraločích ploutví by se měly připomínat před každou konzumací polévky. Tzv. finning (anglicky fin znamená zbavit ploutví) je bezcitný lov. Žralokům se zaživa odříznou ploutve a zmrzačené torzo se hodí do moře. Milosrdně zabít je pro rybáře práce navíc. Žralok nemůže plavat, a je odsouzen k smrti udušením nebo sežráním jinými žraloky.

Boj za záchranu populace žraloků, protesty proti brutálnímu zabíjení, akce na probuzení patřičných úřadů, vlád a celé světové veřejnosti, to jsou cíle mnoha ochranářských organizací. Bohužel, žralok nemá dobré jméno. V očích většiny lidí je to lidský zabiják, nebezpečný tvor. Spíše panuje všeobecný názor, že čím méně žraloků v mořích bude, tím lépe.

Odstranění nebo i snížení počtu žraloků v mořích však povede k fiasku. Žraloci jsou naprosto nezbytnou součástí mořského potravního řetězce, jsou základem pro fungování mořského ekosystému, udržují rovnováhu. Regulují zdraví oceánů, protože loví slabé a nemocné mořské živočichy. Citelné snížení populace žraloků povede k přemnožení jiných druhů ryb, které vyhubí další pro moře nezbytné živočichy. Naruší se celé věky fungující mořský svět.

Nadace Malpelo

Sandra Bessudo, ředitelka nezávislé Nadace Malpelo, už léta bojuje za ochranu jedinečných vod kolem ostrova, kde byla nedávno loď s nákladem žraloků zadržena. Zdůrazňuje, že situace se žraloky v kolumbijských vodách je velmi kritická. Nynější množství žraloků již zdaleka neodpovídá stavu před několika lety a Nadace Malpelo důrazně vyzývá kolumbijské úřady, aby učinily pádné kroky pro ochranu dosud žijících žraloků.

Žraloci ale nejsou jediní mořští živočichové ohrožení nekontrolovaným rybolovem v pobřežních jihoamerických vodách. Jsou to také marlíni, velké želvy a měkkýši. Hodně se obchoduje i s tuňáky, sardinkami a krevetami. Přesvědčování vlád a úřadů příslušných zemí o nutnosti dodržování zákazu rybolovu a hlavně vraždění žraloků je práce nesmírně obtížná. Kromě obchodu s drogami, zbraněmi a únosy tvoří nelegální rybolov největší objem špinavých peněz jihoamerických zemí. Boj proti jakékoli mafii je vyčerpávající a nekonečný.

Rybářská osvěta

Nadace Malpelo se kromě jiného zabývá také agitací mezi malými rybáři, kteří jsou nedílnou součástí přísunu žraločích ploutví. Sandra Bessudo, potápěčka a bioložka, vytvořila program jejich zapojení do potápění. Učí je poznávat podmořský svět, najít k němu citový vztah, porozumět podvodní říši a tomu, že žraloci potřebují ochranu. Snaží se, aby rybáři pochopili, že pokud budou lovit bez uvážení všechny žraloky, napáchají nenapravitelné škody. Zabíjením mladých žraloků, kteří dosud nepřispěli k rozmnožení, se proces vyhynutí rapidně zrychlí. Populace žraloků se obnovuje pomalu -žraloci dlouho pohlavně dospívají a přinášejí malý počet potomků, ne jako ryby s miliony jiker.

U ostrova Malpelo se žraloci cítí v bezpečí. Potápěči sledují hejna žraloků hedvábných a kladivounů.

Realita je ale nemilosrdná. Velké rybářské koncerny etiku rybolovu nedodržují. Pro malé rybáře je těžké ulovit dostatečné množství jakýchkoli ryb pro svoji obživu, a pokud v jejich sítích uvízne například žralok, do moře ho nevrátí. Opírají se o fakt, že dokud zásadu rozumného rybolovu nebudou dodržovat velké rybářské lodě a dokud úřady dostatečně nepodpoří ochranu oblastí od cizích pirátských lodí, příkladné chování přivede malé rybáře k záhubě.

Projekt Seascape

Částečné vyhubení určitých druhů žraloků, které způsobil nelegální rybolov, umožnilo Nadaci Malpelo úspěšně rozběhnout projekt Seascape, který mimo jiné přinesl soustavné používání jedné armádní lodě na kontrolu vod kolem Malpela a slouží jako základna pro mořský výzkum. Součástí projektu Seascape na ochranu mořského ekosystému Kolumbie a zvlášť prostředí Malpela je i vytvoření podmínek pro výuku a vyškolení odpovědných instruktorů potápění. Projekt umožnil natočit filmy o bezcitném finningu a jimi působit na konečné spotřebitele.

Dodržování regulí nejrůznějších smluv, zákazů a ujednání je velmi obtížné. Vždy se najdou mezery, které dovolí zákony obejít, čehož využívají bezohlední obchodníci. Bezcitnost trhu je příliš silná. Mnohem tvárnější by ale mohly být city konečných jedlíků. Pokud se fenoménem stane nepojídat žraločí polévku, pokud se módou stane chránit žraloky před vyhynutím, pokud čínskou tradici alespoň částečně ovlivní obava ze špatného osudu jako trestu za krutost, potom poptávka po polévce klesne a lov žraloků nebude tak výnosný.

 Na konferenci v Dauhá zvítězili obchodníci nad ekology, a kladivoun tak nadále není nijak chráněn před výlovem.

Devatenáctého června 2007 vydal Kolumbijský institut pro rozvoj zemědělství zákaz lovu žraloků praktikou finning. Norma stanovila, že ploutve musí zůstat u těla žraloků v přirozené formě, čímž se množství ulovených žraloků, které lodě pojmou, citelně zmenší. Příkladem a povzbuzením může být fakt, že důsledná ostraha malpelských vod přináší výsledky. Zatímco v okolí nechráněných ostrovů v asijských mořích populace některých druhů žraloků poklesla o 90 procent, u ostrova Malpelo žraloci cítí bezpečí a úkryt.

V červenci 2009 měli potápěči v malpelských vodách možnost pozorovat obrovská hejna žraloků hedvábných a kladivounů. Dosud je ovšem podobně chráněno pouze půl procenta plochy oceánů. V boji za ochranu žraloků je třeba mnohonásobně zvýšit úsilí. Udržení jejich populace je naprosto nezbytné pro zachování citlivé ekologické rovnováhy oceánů. I když v očích většiny lidí žralok nevzbuzuje takové sympatie jako třeba delfín, želva nebo velryba, měli bychom si uvědomit, že bez žraloků mořský svět fungovat nebude.


Prohra v Dauhá

Letos v březnu se konala dvoutýdenní konference ochránců přírody v katarském hlavním městě Dauhá. Sjeli se tam účastníci 15. konference Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES). Jedním z mnoha cílů ekologických delegátů bylo oddálit tragický osud tuňáka ve Středozemním moři. Tato až půltunová ryba se stala obětí své oblíbenosti pro výrobu suši. USA a země EU na konferenci podporovaly jeho zapsání na seznam konvence, která zakazuje veškerý mezinárodní obchod. Avšak Japonsko, které spotřebuje osmdesát procent tuňáka obecného vyloveného ve světě, bylo tvrdě proti.

Tuňák obecný podle Japonců není ohrožený druh, ačkoli jeho populace se za posledních padesát let zmenšila o dvě třetiny. Zákaz lovu tuňáků ale neprošel. Účastníci neodsouhlasili ani zákaz obchodování se čtyřmi druhy žraloků: dlouhoploutvého, kladivouna, ostrouna obecného a žraloka sleďového.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články