Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Brněnské krásky

00brno.jpg
Autor článku: Zuzana Šprinclová, Středa, 12. října 2016
Autor fotografií: Barbora a Karel Poněšovi · David Židlický · Marie Schmerková · Tomáš Dittrich · Zuzana Šprinclová
Nahlédněte do domácností a osudových příběhů kdysi bohatých a vlivných Brňanů. Architekti si při stavbě jejich domovů plnili své vizionářské sny.

.

Brněnská královna: vila Tugendhat

Vždycky mě to překvapí: světové dílo funkcionalistické architektury byste klidně přehlédli. Největší brněnská kráska se totiž do ulice tváří nenápadně. Ovšem jakmile mě pustí za bránu, je jasné, že tento dům je výjimečný. Vevnitř mě okamžitě pohltí velkolepý prostor, jednoduché čisté linie, minimalistický interiér. A impozantní výhled na Brno. Ale pojďme na úplný začátek, kdy ještě pozemek v Černých Polích zeje prázdnotou.

Je rok 1928 a dcera Greta významného brněnského továrníka Alfreda Löw-Beera se vdává. První manželství se jí nevydařilo, a tak se starostlivý otec snaží postarat o blaho své dcerky. Jako svatební dar jí dává pozemek naproti své vily s velkorysou nabídkou: stavbu zaplatí a rozpočet je neomezený. A německý architekt Ludwig Mies van der Rohe může stavět bez kompromisů. Jeho výsledné dílo je revoluční a nadčasové. Sám také navrhuje některé kusy nábytku, třeba křesla Barcelona nebo židle Brno, které se vyrábějí dodnes.

Unikátní nábytek architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Město Brno získalo od dědiců čtyři originály.

Výsledný účet domu je dechberoucí: za cenu vily by tenkrát postavili i deset činžáků. Před Vánocemi 1930 se manželé Tugendhatovi stěhují. Se svými třemi dětmi tady ale zůstali pouhých osm let. V roce 1938 utíkají před nacisty na Západ. Další osud jejich skvostného domova je divoký i temný jako doba sama. Z prvního obytného patra scházím do prostřední, reprezentativní části. Průvodkyně mi ukazuje, jak se díky slunečním paprskům proměňuje vzácná onyxová stěna.

Zapnutím ovladače se prosklené tabule oken zasunou kamsi pod podlahu a prostor propojený se zahradou se otevírá. Ovane mě svěží vzduch a jen těžko si představuji, co tady nezvaní „nájemníci“, kteří vilu obsadili po útěku Tugendhatových, napáchali. Jak tady hajlovali gestapáci, Rudá armáda ustájila své koně, po válce tančily baletky nebo hráli fotbal pacienti ozdravovny, která se z vily stala po znárodnění. Po revoluci se úroveň zvedla, byl tady luxusní hotel a dějiště historicky významné události: byla tady podepsána smlouva o rozdělení Československa. V roce 2012 se po dlouhých letech konečně podařilo opravenou vilu otevřít veřejnosti.

Tragický osud majitele vily Löw-Beer

Dívám se z okna prvního patra na protější Tugendhatovu vilu. Není vidět, protože je léto a příroda bují. Právě tady se v roce 1939 významný německý židovský průmyslník Alfred Löw-Beer a jeden z nejbohatších lidí v tehdejší republice podíval naposledy z okna na dům své dcery. Většina rodiny už ze secesního domova uprchla před nacistickým terorem na Západ.

Alfred Löw-Beer v okupovaném Československu ale zůstal a snažil se zachránit z rodinného majetku, co se dalo. Jenže bylo pozdě a jeho další osud byl dramatický. Byl zatčen, propuštěn, snažil se pod falešným jménem z protektorátu uprchnout. Nakonec jeho mrtvé tělo našli u železniční trati u Stříbra v okrese Tachov. Vzhledem k falešné identitě bylo takřka nemožné zjistit, co vše tragické smrti významného brněnského textilního továrníka předcházelo. Rodina Löw-Beerových si po válce dokonce najala britského agenta tajné služby MI5.

Vila Löw-Beer

Dodnes není smrt muže, který se výrazně zasloužil o průmyslový rozvoj celé Moravy, spolehlivě objasněna. Po útěku majitelů potkal vilu podobný osud jako většinu významných domů vlivných Židů. Zabavili ji Němci, úřadovalo tady gestapo, které ji před opuštěním „vydrancovalo“, po válce byla znárodněna, stala se majetkem československého státu a domovem mládeže. Poslední vychovatelky a studenti odešli před čtyřmi roky.

Vila dostala zabrat – z původního mobiliáře se kromě jedné skříňky nezachovalo vůbec nic. A tak tady najdete (kromě zamilovaných párů) nejmladší pobočku Muzea Brněnska, které poskládalo mozaiku rodiny Löw-Beerových, návštěvníci se třeba dozvědí, proč se Brnu říkalo „moravský Manchester“ a jak kdysi žila brněnská buržoazie. Po prohlídce si to šalinou mířím přes celé Brno: směr Žabovřesky.

Showroom Dušana Jurkoviče

Cvrkot města je kdesi daleko za mnou. Procházím klidnou vilovou čtvrtí v brněnských Žabovřeskách a cestou potkávám jen pár lidí. Když tudy šel v roce 1905 slovenský architekt a návrhář nábytku Dušan Samo Jurkovič, kolem byla jen divoká příroda. V hlavě měl odvážnou vizi: chtěl postavit celou kolonii, do které se měli přestěhovat čeští umělci z Brna. Jenže nikomu se z rušného a živého centra nechtělo a Jurkovič tady nakonec postavil jen dvě secesní vily: jednu pro sebe a svou rodinu. V reprezentační společenské místnosti se schodišťovou halou zasedám ke stolu s průvodkyní. Tady kdysi sedával i výstřední architekt a jeho přátelé: Janáček, Mucha, bratři Mrštíkové nebo Jan Štursa.

Slovenský architekt Dušan Jurkovič postavil v Brně dvě secesní vily.

Na můj vkus je tady málo světla. Průvodkyně mi ale vysvětluje, že to je záměr: tak velela britská moderna, kterou Jurkovič zkombinoval s vídeňskou a svými oblíbenými folklorními inspiracemi. Jurkovičova vila byla ve své době nejmodernější v Brně. Ze svého nového domova udělal výstřední muž velký showroom. Ještě předtím, než se do vily nastěhoval, ji na měsíc otevřel veřejnosti. Každý se za vstup 60 haléřů mohl přijít podívat, jak se dá žít.

Manželka a tři synové měli v domě vyhrazeny pouze tři pokoje a většinu prostoru zabral Jurkovič pro svou tvorbu a práci. Měl tady i výstavní místnost prodejního nábytku, kde si například hudební salon koupil Tomáš Baťa. S manželkou a třemi syny bydlel v Žabovřeskách do roku 1919, kdy se odstěhoval do Bratislavy a vilu prodal. Několikrát pak změnila majitele, v padesátých letech tady žily z nařízení úřadů tři rodiny a suterén byl přestavěn na atomový kryt. V roce 2006 vilu koupil od soukromých majitelů stát, který ji opravil do původní podoby a zpřístupnil veřejnosti. Procházím malou zahradou, která Jurkovičův dům obklopuje. Škoda že některé výrazné prvky, kterými se Jurkovič na svém domě podepsal, zakrývají větve stromů. Cestou zpět ještě z ulice omrknu druhou Jurkovičovu vilu a za kopcem na mě čeká další architektonický skvost.

Slovenský architekt Dušan Jurkovič postavil v Brně dvě secesní vily.

Vila Stiassni – hotel prominentních hostů

Obrovská funkcionalistická vila Stiassni, tzv. vládní vila (zastavěná plocha je 560 m2), sedí pyšně na kopci. Vstupuji dovnitř a něco tady nehraje. To něco je styl, jakým je vybaven interiér. Naprosto nekoresponduje s minimalistickým zevnějškem vily. Jak se dozvídám, původní paní domu vyrostla v téměř zámeckém prostředí, které se jí tak zarylo pod kůži, že se jej po zbytek života nehodlala vzdát.

Brněnský architekt Ernst Wiesner to v roce 1929 musel skousnout. Volnou ruku mu ponechala aspoň v části určené pro služebnictvo. Původně sloužila vila jako rodinné sídlo textilního továrníka Alfreda Stiassniho, jeho ženy Hermíny a dcery Suzanne. Žili tady s početným služebnictvem devět let. V únoru 1938 pán domu rozhodl, že se rodina ihned zabalí a druhý den odjede. Prchali před nacisty do Londýna a později do Hollywoodu. Pak se v jejich pokojích vystřídali vojáci: prošlo tudy gestapo i ruští kozáci, kteří ničili původní nábytek a cenné gobelíny.

Vila Stiassni má funkcionalistickou slupku, ale interiéry jsou téměř zámecké.

V květnu 1945 se Edvard Beneš vydal autem z Košic do Prahy za postupující linií Rudé armády, aby podpořil morálku národa. Jenže fronta nepostupovala dostatečně rychle, a tak musel pět dnů počkat v Brně. A bydlel právě tady. Od té doby se domu říká vládní vila a po Benešovi je seznam významných návštěvníků dlouhý: bydlela tady většina našich prezidentů, přespal tu první indonéský prezident Sukarno nebo kubánský diktátor Fidel Castro. Dnes vilu vlastní Národní památkový ústav a rekonstrukce jí navrátila podobu z dob, kdy tady žila rodina Stiassni. Po prohlídce interiéru zamířím do rozlehlé zahrady. Jsou tady kurty i bazén. Manželé Stiassni byli vášnivými sportovci, žebřiny měli i v koupelně. Průzračná voda v bazénu v horkém letním dni láká, cedulka se zákazem vstupu ale mluví jasně. A tak se vracím do centra Brna na vlakové nádraží, kde mě čeká poslední estetický zážitek a rychlé vystřízlivění. Zdejší nádraží se totiž už léta řadí mezi nejošklivější místa ve městě.

Vila Stiassni má funkcionalistickou slupku, ale interiéry jsou téměř zámecké.

PO STEZCE ARCHITEKTURY

Na www.bam.brno.cz najdete Brněnský architektonický manuál se 14 trasami, databázi 400 zajímavých staveb z let 1918–1945, údaje o jejich přesné adrese, souřadnice GPS, zastávky MHD i audionahrávky s historií, kterou si můžete poslechnout přímo v ulicích.

KOLONIE NOVÝ DŮM

Z Jurkovičova domu v Žabovřeskách se vydejte do funkcionalistické kolonie Nový dům z roku 1928. Šestnáct domů postavili většinou brněnští architekti a nová čtvrť byla součástí výstavy soudobé kultury v Československu. Kolonie Nový dům byla inspirací pro stavbu pražské Baby. Zajímavý je i dům s s kavárnou Era v Černých Polích .

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články