Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Bosenský pat

018-001.jpg
Martin Ježek, Středa, 6. ledna 2010
Už když vstoupíte do jeho úřadu a bavíte se s jeho podřízenými, kdykoli na něj přijde řeč, hovoří se o NĚM. Kdykoli ho citují, stačí uvést jen tolik, že to prohlásil ON. Nemá smysl ztrácet energii vyslovováním jednoho a téhož jména. I ti, kteří se s ním neznají, mu důvěrně říkají Mile. Jeho jméno je Milorad Dodik a je premiérem Republiky Srpske.

Republika Srpska sice není oficiálně státem, ale jako centralizovaný stát každopádně působí. Všechny nitky se tu totiž scházejí v prezidentových rukou a on se díky své rétorice těší velké popularitě u srbského obyvatelstva, které tu má drtivou většinu. Nezaměňovat se Srbskou republikou, která uznaným státem je, její hlavním městem je Bělehrad a s Republikou Srpskou sousedí.

Bosna a Hercegovina má totiž dvě části – entity. Není to tak, že první z nich je Bosna a druhá Hercegovina. Skutečnost je mnohem složitější. Jsou jimi Republika Srpska a muslimsko-chorvatská Federace Bosny a Hercegoviny. Bosenským Srbům v Banja Luce vládne socialista Milorad Dodik. Je to především pragmatik, který si navíc – jak se na Balkáně sluší a náleží – nebere servítky a říká věci rovnou.

V posledních dnech se totiž stupňuje snaha Západu, aby se tato sice krásná, ale hluboce rozdělená a zubožená země alespoň částečně sjednotila a začala alespoň trochu normálně fungovat. Byl to právě Dodik, který hned po prvních jednáních řekl, že cizinci by se místním raději vůbec neměli plést do práce.

Před časem to potvrdil rovnou na mikrofon, když jsem za ním jako balkánský zpravodaj přijel udělat rozhovor. Už tehdy byla jednou z nejdůležitějších otázek novináře z ciziny, proč Srbové s takovou tvrdošíjností odmítají spolupracovat s ostatními. „Víte co, vy jste jako ti Američané. Vždycky sem přijedete a vykládáte nám, co máme dělat. Vy sami byste tu ale žít neuměli,“ zněla odpověď.

Jenomže Srbové jsou v Bosně velkými zpátečníky. Žádné reformy si nepřejí. Byli by nejradši, aby všechno zůstalo, jak je. Aby měli svůj stát ve státě. „My žádnou láskou k Bosně a Hercegovině netrpíme,“ řekl tehdy premiér.

Neúspěšný Malý Dayton

Švédské předsednictví a USA si ale uvědomují, že takhle to dál už opravdu nejde. Země nemá žádnou vládu ani prezidenta, obě entity se navzájem blokují, přehlasovávají a v Bosně se tak nedá prosadit žádný zákon, žádná reforma.

Západ však myslí především na sebe. Má zájem ze Sarajeva stáhnout regenta, kterého sem po válce dosadil a posléze ověnčil takzvanými bonnskými pravomocemi. Vysoký představitel mezinárodního společenství sedí ve své pevnosti nedaleko sarajevského nábřeží a může odvolávat volené politiky nebo oktrojovat zákony.

Miroslav Lajčák, který je dnes slovenským ministrem zahraničí, jako vysoký představitel přenesl některé pravomoci z úrovně entit na Sarajevo a vysloužil si za to u Srbů sprchu nadávek a útoků. Západ však ví, že jestli gubernátora, jímž je teď Rakušan Valentin Inzko, v této situaci stáhne, Bosně hrozí postupný rozpad.

Začala tak jednání, která média nazývala Malý Dayton podle mírové dohody z roku 1995 a prezentovala je jako velkou příležitost s Bosnou konečně pohnout. Když mělo nastat druhé kolo, už všichni psali raději jen o butmirských rozhovorech podle názvu sarajevského předměstí, kde se jednání konala na vojenské základně. Diplomaté se snažili nasadit i sladká lákadla, aby rozhádané lídry přiměli k dohodě.

Když Bosna splní podmínky, mohly by jí země schengenského prostoru zrušit víza. Jenomže lidé v Bosně mají také chorvatské a srbské pasy, které budou všechny od nového roku stejně bezvízové. Zrušení víz jako lákadlo tak může platit jen na muslimské Bosenské, protože ostatním to bude stejně jedno. Prostě zase vedle.

Ironií osudu se Malý Dayton střetl se dvěma událostmi, které se vážou k válečnému dědictví Bosny a Hercegoviny. Nejprve sarajevské noviny Dnevni Avaz napsaly palcovým titulkem „Hanba! Biljaně Plavšič prominuli třetinu trestu“. Tuto starší dámu Haagský tribunál odsoudil za válečné zločiny a teď rozhodl, že smí švédské vězení opustit dříve. Premiér Dodik měl hned ve všem jasno a netajil se tím, že pro bývalou prezidentku Republiky Srpske shání letadlo, které by ji dopravilo do Bělehradu, kde chce paní Plavšič bydlet. Že ji druhá polovina Bosny považuje za válečného zločince, mu bylo úplně jedno.

Skoro ve stejný okamžik, kdy cessna dosedla na bělehradskou ranvej, měl v Haagu začít proces proti předchůci Biljany Plavšič v úřadu prezidenta, Radovanu Karadžičovi. Desítky žen, které rukou jeho lidí přišly o muže, syny a bratry, marně před budovou soudu manifestovaly, aby proces k něčemu vypadal. Zatím nic moc: Karadžič, jehož viní i z genocidy, k soudu nepřišel a tribunál ho k tomu nebyl schopen donutit, i když ho drží ve vazbě.

Marná snaha Západu

Události posledních dní jsou pro Bosnu a Hercegovinu bohužel symbolické. Nikdo tu po nikom zřejmě střílet nezačne, ale ze zákopů nikdo zatím nevystoupil. Bezradnost Západu pak je až groteskní. Láká lidi na zrušení víz, které je rozdělí ještě víc než předtím. Návrh ústavních změn, který místním politikům naservírovali západní diplomaté, dopadl bídně. Přijatelný nebyl vůbec pro nikoho, napříč národnostmi. Člověk si říká, že tohle Evropa a Spojené státy stejně dělají jen z alibismu. Jednoho dne vyjednávači řeknou: „My jsme se snažili, ale vy nemáte zájem. Tak si tu teď dělejte, co chcete.“

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články