Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Boj o duši Svanů začíná

34a.jpg
Autor článku: Tomáš Kučera, Pátek, 29. června 2012
Autor fotografií: Tomáš Kučera
Svanetie stále na mnoha místech připomíná nedobytnou pevnost v srdci Kavkazu. Tento odlehlý kraj na západě Gruzie se ale rychle mění. Vyhrají Svanové nerovný boj o svoji duši? Horní Svanetie se stává turisticky nejpřitažlivější částí Gruzie, přitom ještě nedávno se jí turisté vyhýbali kvůli vysoké kriminalitě. Staví se tam nová lyžařská střediska, silnice i hotely. Tradice a kultura horalů v této části Kavkazu jsou tak v posledních letech pod nebývalým tlakem.

Opilí ruští vojáci, kteří v roce 1998 střežili v modrých přilbách podivný mír na gruzínsko-abcházské hranici na řece Inguri, mi na jednom z checkpointů vrazili hlaveň samopalu do žeber. Chtěli jen cigarety. V maršrutce – v hromadném taxi – jsem byl mezi domorodci jediný cizinec. Navíc na nezpevněné cestě zaříznuté do svahu téměř kdekoli hrozil pád do propasti. Gruzie tehdy byla po válkách z počátku 90. let na kolenou. Svanetie se propadla o staletí do minulosti. Auta vystřídaly na silnicích volské povozy, ale i koně. Benzin byl nedostatkový, v Mestii ho prodávaly stařenky v PET láhvích a tolik střelných zbraní mezi lidmi jsem do té doby ještě neviděl. Svanové vzali spravedlnost do svých rukou a bojovali proti banditům.

V centru Zugdidi, brány do Horní Svanetie, je zámek s rozlehlým parkem.

Zatímco před třinácti lety Svanové (i když v Gruzii vládl bývalý sovětský ministr zahraničí Eduard Ševardnadze) stále vzhlíželi k jeho předchůdci a odpůrci Zviadu Gamsachurdiovi, dnes má řada z nich jasno. Na nynějšího prezidenta Michaila Saakašviliho, který se dostal k moci v roce 2003 při nenásilném převratu známém jako revoluce růží, většinou nedají dopustit, a to i přesto, že v zemi každým rokem roste počet nespokojených lidí. Ti Saakašvilimu vyčítají jeho sklony k autoritářství, zbytečnou pompéznost, zatímco ceny všeho rostou a řada jeho slibů hlavně v sociální sféře leží stále na stole. Pro některé Svany je ale pořád hrdinou a chlapem, který drží slovo. Díky němu totiž proudí do Svanetie ze státního rozpočtu nemalé peníze, staví se tam silnice, hotely a horalé dostávají práci. Za jeho předchůdců byla Svanetie přehlíženou oblastí.

Svanetie se v posledních pěti letech dramaticky mění a patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím oblastem Gruzie. V Horní Svanetii běží naplno ambiciózní prezidentský projekt na přeměnu zaostalé, zato přírodními a kulturními krásami oplývající horské oblasti v celoročně využívaný turistický resort. Přispěje k tomu i nové letiště v Mestii, zbrusu nový lyžařský areál a desítky moderních rodinných penzionů a hotelů. Právě nová silnice, která bude sjízdná i v zimě, je zásadní pro ekonomický vzestup regionu. Horní Svanetie, spojená s okolím jen dvěma průsmyky, byla dosud po většinu roku odříznutá od světa.

Nákladní auto se štěrkem veze materiál na stavbu nové silnice.

Svanetie začíná v Zugdidi

Sedmdesátitisícové město Zugdidi u hranic s Abchazskem a asi jen pětadvacet kilometrů od Černého moře je na cestě z Tbilisi do Horní Svanetie prvním místem, kde turisté ve větší míře narazí na Svany, kteří vydělávají na vzmáhajícím se turismu. Když přijede do Zugdidi brzy ráno noční rychlík z Tbilisi, před nádražím řidiči maršrutek odchytí turisty a přepraví je k hotelu se svanskou věží. „Dokončujeme rekonstrukci pokojů, příští rok to chceme mít připravené. V jedné části je škola, ve druhé hotel,“ říká asi třicetiletý majitel.

Z deseti minut čekání na odjezd maršrutky se nakonec vyklubou dvě hodiny. Ještě že je nedaleko velká zajímavost Zugdidi – palác mocného mingrelského šlechtického rodu Dadiani s kostelem, rozsáhlým zámeckým parkem a zpustlou botanickou zahradou. Komplex vznikl v 19. století díky podpoře Achila Bonaparteho, který byl strýcem Napoleonovy sestry Karolíny a v roce 1868 se oženil s poslední mingrelskou panovnicí Salome Dadiani. Dnes je v zámku muzeum.

Futuristická stavba terminálu nového letiště v Mestii stojí na okraji města.

Vítejte v Mestii, v jiném městě

Centrum Mestie je jedno velké staveniště. Rostou tu nové administrativní budovy, restaurace, hotely i penziony. Nejvýraznější budovou v centru Mestie je hypermoderní ředitelství policie ze skla a oceli, jak jinak než v podobě stylizované svanské rodové věže. U ní nová silnice ze Zugdidi končí, do tří let má ale vést až do obtížně přístupného Ušguli na východě Horní Svanetie. Z ospalého provinčního městečka se rodí horské středisko alpského typu se vším všudy. Do dvou let se má kapacita ubytování v Mestii zvýšit ze současných několika set na více než šest tisíc míst na jednu noc.

Šmagi Nakani, energický muž menší postavy, je starostou městečka Mestia. Na jeho pracovním stole trčí ze stojánku vlaječky Gruzie a Evropské unie a na zdi visí fotografie gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. „V roce 2010 přijelo do Horní Svanetie 32 tisíc turistů a v roce 2011 to bylo o 13 tisíc více. Nejvíce cizinců, okolo čtyřiadvaceti procent, přijíždí z Izraele. Na druhém místě jsou Poláci s jedenácti procenty, pak domácí Gruzíni s devíti a se šesti procenty se na celkovém počtu turistů v oblasti podílejí Němci a Češi,“ chrlí ze sebe.

V Horní Svanetii, stejně jako v celé Gruzii, se v posledních pěti letech podařilo na minimum snížit kriminalitu a také velmi otravnou korupci policistů. Není ale vyloučeno, že bezpečnostní situace v Gruzii projde v nadcházejících měsících opět zatěžkávací zkouškou. V letošním roce čekají Gruzii důležité parlamentní a v roce příštím později prezidentské volby. Současnému prozápadně orientovanému prezidentovi Saakašvilimu po dvou funkčních obdobích v roce 2013 totiž končí mandát, a pokud nedojde ke kremelskému scénáři, tedy k rošádě prezident/premiér, čímž by byla v Gruzii zachována euroatlantická orientace, bude se rozhodovat o dalším směřování Gruzie na dlouhou dobu dopředu.

Centrum Mestie je jedno velké staveniště. Mění se v horské středisko alpského stylu doslova před očima.

Z pláže na ledovec za tři hodiny

Při pohledu na stavební boom v Mestii nikdo nemůže pochybovat o tom, že se ambiciózní prezidentský projekt modernizace Horní Svanetie naplní, a to i navzdory světové ekonomické krizi. Projekt začal v roce 2009 a jen v Mestii se v souvislosti s ním má proinvestovat v přepočtu více než půl miliardy korun. Hlavním turistickým tahákem má být kombinace vysokohorské turistiky či lyžování s koupáním v nedalekém Černém moři. Cesta z Mestie do přímořského resortu Kobuleti trvá v létě kolem tří hodin.

„Turisté se mohou koupat v moři a během několika málo hodin si užívat svěžího klimatu v horách Svanetie. Přinejmenším ve východní Evropě a v zemích bývalého Sovětského svazu nikde nic podobného nenajdete. Za jediný rok se podařilo postavit novou 145kilometrovou silnici ze Zugdidi do Mestie, cesta tak nyní místo šesti až osmi hodin trvá osobním autem dvě hodiny. V roce 2010 jsme nedaleko Mestie otevřeli nový skiareál,“ říká Šmagi Nakani s tím, že další, ještě větší zimní středisko s lanovkami a několika sjezdovkami různé obtížnosti vznikne nedaleko Mulači v oblasti hory Tetnuldi (4858 m n. m.).

Tato první etapa projektu přeměny Horní Svanetie v turistické centrum Kavkazu má skončit nejpozději do roku 2013. V další etapě se počítá se vznikem turistických středisek v okolí východosvanského Ušguli na dohled nejvyšší gruzínské hory Šchara (5068 m) a v Eceri ve střední části Horní Svanetie pod horou Ušba (4690 m). Tato etapa má skončit nejpozději do roku 2015. Peníze na silnice a infrastrukturu tečou ze státního rozpočtu, investice do lanovek a lyžařských středisek jsou zčásti i ze zahraničí. V budoucnu by měl navíc Horní Svanetii na horním toku řeky Inguri s Dolní Svanetií na horním toku řeky Cchenisckali propojit zcela nový tunel. Díky tomu bude možné projet Horní a Dolní Svanetii ze Zugdidi do Kutaisi.

„Turisté u nás najdou širokou škálu ubytování od toho obyčejného za méně peněz až po luxusní ve špičkových hotelích. Chceme, aby Svanetie byla pro všechny kategorie turistů,“ slibuje Nakani. V roce 2011 se částka za nocleh v Mestii za osobu a den v rodinném hotelu pohybovala od čtyřiceti lari, což je v přepočtu asi od 400 korun. V ceně je často i snídaně. V Ušguli v nadmořské výšce 2200 m n. m. začínaly ceny za ubytování v soukromí dokonce na šedesáti lari a lze předpokládat, že v následujících letech porostou.

V Horní Svanetii nyní žije více než čtrnáct tisíc stálých obyvatel, většinou Svanů, ale stále malá část z nich je zapojena do turistického nebo horolezeckého podnikání. V blízké budoucnosti se to ale má změnit. V okolí občin Mestie, Bečo, Mulači a Ušguli je několik dobře značených turistických tras různé obtížnosti. Na turistických cestách vznikají guesthousy. Ve stále větší oblibě jsou treky mezi jednotlivými občinami, ještě před několika lety kvůli zločineckým bandám nemyslitelné. Například velmi pěkná horská túra je z Mestie do vesnice Žabeši v občině Mulači a odtud přes průsmyk do vesnice Adiši. Trasa vede většinou nenáročným terénem starobylými vesnicemi. Nezaměstnanost v regionu se výrazně snížila i kvůli stavbám silnic a domů. Odhady hovořily dříve o 80procentní nezaměstnanosti, dnes je to podle střízlivých odhadů okolo 20 procent.

Kamenné rodové věže mají obvykle půdorys 5 krát 5 metrů, vysoké jsou až 25 metrů a mají tři až pět pater.

Příznivý vývoj?

Současný vývoj se zdá být pro Svany na první pohled příznivý. Zdání ale může klamat. Vzhledem k tomu, že zahraniční kapitál je po celé Gruzii velmi silně cítit, může se stát, že peníze vydělané v Horní Svanetii budou končit nikoli u Svanů, ale v kapsách firem sídlících v hlavním městě Tbilisi nebo i mimo Gruzii. Navíc, jak pokračuje výstavba lanovek a silnic, horalé přicházejí o svoji půdu. Přibývá Svanů, kteří se kvůli pozemkům, na které si po staletí dělají nárok, dostávají do konfliktu s úřady.

Začínají také sílit obavy, že tradiční svanská společnost naředěná nově příchozími zcela opustí svoji kulturu a tradice. Už dnes v Mestii lze potkat stále více lidí ze všech koutů Gruzie, které přitáhly do Svanetie nové pracovní příležitosti. Developeři v nebývalé míře začínají cítit příležitost a pokukují po pozemcích v opuštěných vesnicích. Mnoho Svanů v posledních třiceti letech totiž rodný kraj opustilo a přestěhovalo se za prací a snazším živobytím do nížin. V celé Gruzii žije asi šedesát tisíc Svanů. I když se začínají pomalu vracet, příliv nových obyvatel může v budoucnu znamenat velké nebezpečí pro jejich identitu.

„Svanové musejí uchránit své tradice a zvyky za každou cenu. Zahraniční hosté přijíždějí hlavně proto, že tady kromě nádherných hor a přírody nacházejí starobylou kulturu, kterou stále ještě naplno žijeme. Není to póza, Svanetie je pořád autentický svět, a to je potřeba udržet. Takových míst na světě mnoho není,“ říká prezident klubu alpinistů Ušba a legendární horolezec Džumber Kachiani.

Na konci světa

Sedmačtyřicetiletý David Ratiani je gruzínský pohraničník a se svojí rodinou žije v Žibiani, nejvýše položené vesnici z občiny Ušguli. Jeho dům je vklíněn mezi prastaré rodové věže. Od roku 2000 nabízí ubytování turistům, kterých i sem každý rok přijíždí čím dál tím více. Většina z nich se ale příliš dlouho nezdrží. Vystoupí z terénních džípů, vyfotografují si ponuře vyhlížející domy, v nichž jsou místo oken střílny, projdou vesnici a zamíří zpět do Mestie s hotely a restauracemi.

Také David má obavy z nekontrolovaného rozvoje turistiky v Horní Svanetii. „Z Mestie se stává normální město, takové malé Tbilisi s obchody, restauracemi a vlivem konzumní západní kultury. Tradice Svanů jsou v ohrožení. Záleží hlavně na rodičích, aby své děti vedli k tomu, aby se učily svansky a dodržovaly tradice,“ říká Ratiani.

U kostela z 9. století v občině Mulači ve vesnici Caldaši, odkud je za slunečného počasí fascinující pohled na pětitisícovku Tetnuldi, postává skupinka mladíků. Louskají čerstvé vlašské ořechy a živě diskutují. Dvacetiletý Giorgi, který loni dokončil policejní akademii, nyní pracuje jako policista ve městě Marnueli na jih od hlavního města Tbilisi. Narodil se v Horní Svanetii, a když má volno, přijíždí za svými příbuznými do hor.

„Mám to tady rád nade všechno na světě. Tady je ten pravý svět. Svansky mluvím, naši mne vždy vedli k tomu, abych tradice a náš jazyk znal. Je dobře, že prezident postavil do Svanetie silnici a že přijíždějí turisté, ale bojím se, že pokud rozvoj turismu nebude pokračovat v rozumné míře, tradice a kultura Svanů se stanou jen exponáty v muzeu. O Svanetii říkají, že je to živoucí muzeum pod širým nebem. Nechci se dožít toho, že to bude skutečně jen muzeum, kde jsou zaprášené, i když překrásné exponáty. Právě autentičnost Svanetie je pravým lákadlem pro turisty. Pokud tradice zaniknou, budeme jen dalším nudným místem na turistické mapě světa. Je to na nás mladých, abychom pokračovali v odkazu otců a drželi při životě naši dávnou kulturu,“ dodává Giorgi.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články