Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Baku: ropné velkoměsto

130-1.jpg
Martin Dorazín, Čtvrtek, 22. červnaec 2010
Ten, kdo hledá památky nebo celá města chráněná UNESCO jen v západní nebo střední Evropě, bude asi překvapený informací, že některé položky ze Seznamu světového kulturního dědictví najde i na březích Kaspického moře -v zakavkazském Ázerbájdžánu. Takovou památkou je historické jádro starého města v Baku.

Ázerbájdžánská metropole nabízí pitoreskní směs staré a moderní architektury, jejíž výstavbu umožnilo obrovské nerostné bohatství. Už při pohledu z letadla je vidět, že základ ekonomiky této postkomunistické země tvoří ropa. Předměstí Baku je poseto těžními věžemi, kolem kterých se rozlévají ropná jezírka. A kolem nich shluky domů v polopouštní krajině. S ekologií si tady zjevně hlavu zbytečně nelámou.

Baku zažilo několik ropných boomů – první velký na počátku 20. století. Ke zdejšímu nerostnému bohatství se snažil dostat i Hitler, aby mohl zásobovat svá vojska na sovětské frontě. Po rozpadu Sovětského svazu zachránily kaspická ropa a plyn Ázerbájdžán před pádem do fatální chudoby, jak se to stalo sousední Gruzii a Arménii.

Relativně malý Ázerbájdžán se podílí na energetické bezpečnosti Evropy, včetně České republiky. Až jedna čtvrtina dovážené ropy pochází z ázerbájdžánských ropných polí. Petrodolary jsou v dvoumilionovém Baku vidět na každém kroku. Ulice brázdí džípy a limuzíny, jejichž majitelé si se spotřebou nemusejí dělat starosti. Litr benzinu u té nejdražší pumpy stojí asi 15 korun. Na horizontu rostou moderní výškové stavby, které prozrazují inspiraci v zemích ropných šejků.

Přímořský bulvár se snaží podobat těm, které známe z francouzské Riviéry. Palmové aleje, pouliční kavárny, honosná průčelí domů a luxusní obchody světových značek svědčí o rozmachu, které dnešní Baku zažívá. Nebylo to tak vždycky. Na konci středověku bylo Baku sídelní město malého a nepříliš významného chanátu. Z dřívějších dob se poměrně dobře zachovalo jádro, obehnané vysokými zdmi a chráněné UNESCO. Díky kontaktu s tureckou a perskou kulturou se Baku stalo významným centrem vzdělanosti. Orientální studia, a zvláště studium turečtiny, patřila v sovětském bloku k nejkvalitnějším. Výbornou pověst má i zdejší Slovanská univerzita. V Baku se bez problémů domluvíte rusky. K Rusům tu necítí odpor, přestože rozpad Sovětského svazu tady měl svou krvavou předehru.

Během „černého ledna“ 1990 zahynulo asi 140 lidí při srážkách se sovětskými vojsky. Oficiálním důvodem nasazení armády byly pogromy na místní Armény. Jména a fotografie obětí najdete v Aleji hrdinů. Stejně jako hrob Hejdara Alijeva, bývalého šéfa KGB Ázerbájdžánu a prvního tajemníka zdejší komunistické strany, který se v 90. letech stal prezidentem. Zemi od roku 2003 vládne jeho syn Ilham. A daří se mu vcelku dobře – jeho příměstská rezidence je příkladem okázalého východního přepychu. Trvale se ale zvyšuje i životní úroveň Ázerbájdžánců. Ilham Alijev je navzdory občasným výtkám ze strany obránců lidských práv považován za osvíceného vládce a faktor stability v tomto neklidném regionu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články