Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Báječní kluci na létajících strojích

82-000.jpg
Jaroslav Jindra, Pondělí, 31. Srpen 2009
Extrémní sporty nespočívají v podmaňování druhých. Jde o to, překonat vlastní hranice, posunout své fyzické schopnosti a technické možnosti. Díky novým materiálům a technologiím se můžeme věnovat extrémním sportům v relativním pohodlí a bezpečí, a přitom posouvat hranice svých výkonů na úroveň ještě včera nepředstavitelnou.

Snad každý malý kluk se někdy v životě pokusil postavit svůj dětský bicykl nebo koloběžku na zadní, zvednout řídítka a nadskočit předním kolem alespoň přes obrubník. Už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století se objevil nový typ bicyklu a s ním i nové sportovní odvětví. Stroje s malými masivními koly a širokými pneumatikami nabídly možnost provádět mnohem odvážnější kousky než dosavadní silniční kola. Najednou bylo možné provádět skoky do větších výšek i na měkkém povrchu a otevřela se cesta k prvním závodům BMX.

Dnes zažitá zkratka je odvozeninou z výrazu bicycle motocross. První závody se zřejmě objevily v sedmdesátých letech v Kalifornii, kde byly pořádány víkendové závody na terénních okruzích podobných motokrosovým tratím. V krátkém čase se nový sport rozšířil po celých Spojených státech a zakrátko se stal mezinárodně respektovaným odvětvím.

Po útlumu, který přišel s příchodem horských kol, se však BMX opět dostává na výsluní, jak na terénních tratích, tak i na městských U-rampách a schodištích. Koneckonců řada šampiónů za řídítky horských kol nebo motocyklů svou kariéru započala právě v sedle BMX. Drobná kola umožnila adrenalinovou a relativně bezpečnou zábavu pro teenagery, ale soutěže se dnes pořádají dokonce i pro pětileté děti. BMX ovšem není pouhou dětskou hrou, profesionální jezdce najdete i ve věkové kategorii od třiceti do čtyřiceti let. Rozdělení do věkových kategorií přirozeně zajišťuje fyzickou a technickou rovnocennost soutěžících.

V osmdesátých letech se BMX vymanil z pout motokrosových tratí, na kterých se zrodil. Fanoušci jízdy na půl metru nízkém kole začali předvádět triky na rovné ploše, flatlandu, a na U-rampách. Jednou z relativně nových disciplín je jízda ve volné přírodě, big air dirt. Jde o velmi rychlou jízdu s vysokými skoky na přírodním povrchu. Snahou zablácených a zaprášených závodníků je předvést co nejvíce náročných triků, ať už pouze pro vlastní potěšení, nebo pro nezbytné body v soutěži.

Flatland je svým způsobem krasojízda, při které jezdci předvádějí vlastní sestavu. Na přední a zadní vidlici jsou přimontovány stupačky umožňující provádění celé škály krkolomných kousků. Při jízdě na U-rampě mají závodníci na kolech namontované kovové pegy, kolíky, které používají jako opěrky při provádění triků na hraně rampy. Ti nejšikovnější dokážou provádět triky i tři metry nad její hranou, létat vzduchem a provádět salta.

Ve vývoji jízdy na U-rampě zanechal nesmazatelné stopy Matt Hoffman. Už v pouhých patnácti letech byl tím, kdo určoval směr. Osmkrát za sebou dosáhl titulu mistra světa a je rovněž držitelem světového rekordu ve výšce výskoku na kole BMX. Tažen za motocyklem předvedl na čtvrtinové rampě neuvěřitelný skok do výšky 15,24 metru. Při dopadu se však vážně zranil, natrhl si slezinu a téměř vykrvácel.

Extrémní motokros

Zvláštní kouzlo řady extrémních sportů spočívá v tom, že se jednotlivá odvětví často navzájem ovlivňují. Vcelku přirozeným krokem řady jezdců BMX je přechod ze sedla drobného bicyklu za řídítka terénního motocyklu. Z náročnosti svých kousků však často nesleví a výkonné motocykly jim otevřou nové dimenze.

Extrémní motokros není tak novým sportem, jak se může na první pohled zdát. Dovednostní disciplíny jsou staré jako samotný motocyklový sport. Příkladem mohou být takzvané šlapačky, při kterých jezdci překonávají trať v prudkém svahu minimální rychlostí přes řadu přírodních nebo umělých překážek. Cílem je při tom co nejméně dotyků jezdcova těla se zemí. Jde tedy o odvětví velmi náročné na technickou dovednost a rovnováhu. Hranice motokrosových možností se v posledních letech posunuly.

Extrémní motokros už dávno není pouhá jízda v terénu. Jedněmi z moderních motocyklových odvětví jsou kupříkladu freestyle nebo superkros. Řada freestylových a superkrosových hvězd zazářila právě díky využívání techniky jízdy na BMX a její aplikací do motokrosu. Superkrosové tratě jsou postaveny tak, aby je zvládli pouze zkušení závodníci. Start je stejný jako u motokrosu. Jezdci stojí za kovovou zábranou, a když ta padne dolů, je odstartováno.

Za startovní rovinkou se jezdci cpou do úzkého trychtýře, kdy se trať zúží ze 24 metrů na pouhých šest. Jezdce to nutí srovnat se za sebe už před první zatáčkou. Ta je vždy levotočivá a je rozhodně klíčová pro celý průběh závodu. Nastane zde totiž velká tlačenice, často provázená řetězovými nehodami. Vedoucí jezdec tak má šanci získat náskok, který si může mnohdy udržet až do konce závodu.

Na trati jezdci projíždějí spoustou zatáček, které je navedou ke skokům. Těch je celá řada, od jednoduchých až po ty, které vyžadují extrémní dovednost.

Tvrdý trénink

Popularita jízdy na dvou kolech v terénu, ve městě nebo na U-rampě stoupá s dostupností techniky. Kam až jezdec s motorem či bez něj dosáhne, už záleží jen na vlastních schopnostech a jezdeckých zkušenostech. Bohužel za řídítka silných strojů sedají často i lidé, kteří mají v povaze přeceňovat vlastní schopnosti. V důsledku toho se každým rokem mnoho jezdců zraní při nácviku akrobatických prvků, na které zdaleka nestačí.

Rychle se rozjet a vysoko vyskočit je totiž mnohem snazší než zvládnout stroj v letu a bezpečně s ním přistát. Extrémní prvky tak přirozeně vyžadují skvělou fyzickou kondici a léta tvrdého tréninku. V superkrosových sériích i na U-rampách se snoubí jezdecké a akrobatické umění s nejnovější technologií. Na přírodních tratích, uprostřed betonových sídlišť i ve sportovních halách pak můžeme obdivovat báječnou a vzrušující show, při které se tají dech.


Malý výběr triků na BMX

540 – otočka ve vzduchu o 540 stupňů nad úrovní rampy

900 – otočka ve vzduchu o 900 stupňů nad úrovní rampy, kterou ovládá jen několik málo jezdců na světě

Tail whip – držení za řídítka a otočka kola o 360 stupňů pod tělem jezdce za letu nad úrovní rampy

Peg grind – skluz po hraně rampy s využitím obou pegů

Feeble peg grind – skluz po hraně rampy na jednom pegu a kole

Back flip – salto ve vzduchu nad úrovní rampy

Fakie bar spin – otáčení řídítky ve skoku nad úrovní rampy

Nac nac – přehození nohy přes horní rám ve vzduchu nad úrovní rampy

Superman air – roznožka ve výskoku

Lean air – naklonění jezdce s kolem do vodorovné polohy

Základní přehled skoků

Single jump – jednoduchý skok

Double jump – dvojitý skok, jezdec po prvním skoku dopadne na zem pět až dvacet metrů před druhým skokem

Triple jump – trojitý skok, velmi oblíbený u diváků

Whoops – série malých strmých příkopů po celé šířce trati

Whip it – hození motocyklem v letu z jedné strany na druhou

Pancake – palačinka, znamená to dostat se do vzduchu co nejblíže úhlu 90 stupňů

Nac nac – jedna noha se přehodí přes zadní část stroje a jezdec se ve vzduchu obrátí dozadu

Hell clicker – jezdec ve vzduchu přednoží a klepne před motocyklem patami o sebe

Bar hop – jezdec zvedne ve vzduchu nohy a položí je na řídítka; tato figura však patří podobně jako například back flip spíše do freestylových show než na superkrosovou trať

Superman air – jezdec se drží řídítek, ale zbytek těla ve skoku visí mimo motocykl

Sport sebevrahů?

Pro řadu diváků je freestyle motokros sportem sebevrahů. Podle jedněch jde o obdivuhodné odvážlivce, podle druhých o blázny, kteří si neváží života. Překvapivým faktem však je, že při provozování freestyle motokrosu až donedávna nikdo nezemřel. Až přední světový freestylový jezdec Jeremy Lusk přišel nedávno při svém vystoupení v Kostarice o život a na internetu kolují hrůzné záběry jeho osudového pádu. Jeremy je tak prvním jezdcem, který při provozování tohoto vzrušujícího sportu zahynul. Mohli jsme ho vidět loni v pražské O2 areně na show Gladiator Games. Byl dlouhá léta uznáván jako jeden z nejlepších jezdců na světě.

Při X-knights Games v Kostarice však udělal fatální chybu, kterou už bohužel nemůže napravit. Nezvládl dopad po dlouhém skoku, skončil přímo na hlavě a jeho bezvládné tělo museli odvézt do nemocnice v San José. Podle lékařů měl pouze pětiprocentní šanci na přežití. Hned následující den tak vítěz loňských X-Games vážným zraněním podlehl. Jeremy, přezdívaný fanoušky Pitbull, jezdil na motocyklu od svých tří let a při svých show používal motocykl Yamaha o kubatuře 250 ccm.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články