Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Atomoví krokodýli

78-3.jpg
Autor článku: Libor Kopečný, Pondělí, 29. listopadu 2010
Autor fotografií: Libor Kopečný
Když slyšíme otázku, jestli může stavba mimořádně velkého rozsahu přinést něco pozitivního přírodě, a dokonce ohroženým živočišným druhům, bez váhání odpovíme, že nikoli. A přece tomu tak občas bývá. Ohroženým krokodýlům americkým pomohla k přežití překvapivě stavba jaderné elektrárny.

Nejjižněji položený stát Spojených států amerických Florida se v posledních desetiletích potýká s neustávajícím přílivem nových obyvatel. Velmi často jsou to američtí důchodci, kteří se rozhodli strávit podzim života na sluníčku a v teple amerických subtropů. Nárůst lidské populace s sebou ovšem nesl stále vyšší požadavky na zajištění energie. V 60. letech minulého století tak byla započata výstavba atomové elektrárny Turkey Point Nuclear Power Plant na atlanticko-karibském pobřeží jižně od Miami. V roce 1972 zahájil provoz první blok jaderné elektrárny, o rok později byl spuštěn druhý. Jejich celkový výkon činí 1400 megawattů, což je pro srovnání o 30 procent méně než v jihočeské elektrárně Temelín. Jaderné reaktory ovšem potřebují výkonné chlazení. Firma Westinghouse zvolila chlazení vodní a inženýři vyprojektovali pro Turkey Point na evropské poměry zcela nezvyklé technické řešení.

U pobřeží vymezili nepravidelný obří obdélník, táhnoucí se od severu k jihu. Jeho horní levý roh je mírně zkosený, elektrárna samotná stojí v pravém horním rohu areálu. Jím se táhne soustava uměle vyhloubených kanálů širokých 60 metrů a asi metr hlubokých. Areál měří na délku 8 km, na šířku přes 2,5 km. Pruhy pevniny mezi kanály jsou široké asi dvacet metrů. Silná čerpadla nasávají u elektrárny mořskou vodu z oceánu, ta ochladí reaktory a následně proudí do soustavy chladicích kanálů, kde se její teplota sníží a odkud je následně vypuštěna zpět do moře. Chladicí systém je od reaktoru ale dokonale oddělen a chladicí voda není v žádném případě zasažena radioaktivitou! Salinita je zde mimořádně vysoká, množství soli kolísá od 35 do 55 gramů soli na litr vody. Těchto dvacet čtverečních kilometrů uměle vytvořeného areálu se v následujících letech stalo zcela unikátním biotopem.

Americký krokodýl

Krokodýl americký (Crocodylus acutus) je jedním z největších krokodýlích druhů a na americkém kontinentu bezkonkurenčně největším. Samci běžně dosahují délky 4,5–5,5 metru, samice o něco méně. Mimořádně velcí a staří jedinci mohou dorůst do délky přes 7 metrů při váze 1500 kg. Mohou se dožít věku až sta let. Druh obývá rozsáhlé oblasti Karibiku, zejména ostrovů jako Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko, severní část Jižní Ameriky, karibské i pacifické pobřeží většiny středoamerických zemí a jižní část Floridy, která je nejsevernějším místem původního rozšíření.

Na většině tohoto impozantního areálu je ovšem vyhuben, jeho výskyt je už jen ostrůvkovitý. Má rád pobřežní vody a ústí řek. Díky speciálním žlázám, umístěných u kořene jazyka a vylučujících z organismu přebytečnou sůl, je skvěle přizpůsoben trvalému životu v brakické i ve slané mořské vodě. Na Floridě nicméně nebyl nikdy příliš hojný. Na počátku dvacátého století sice obýval pobřežní oblasti jižní a střední Floridy (dnes jen její jižní cíp), ale jeho počet byl odhadován maximálně na několik tisíc jedinců. Aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis) žilo v té době na Floridě několik milionů. Populace obou druhů byly zejména po roce 1900 systematicky decimovány intenzivním lovem doprovázeným urbanizací, ztrátou původního životního prostředí a okolo roku 1970 byl počet amerických krokodýlů odhadován na pouhých 100 až 400 kusů. Teprve v roce 1973 začal být v USA chráněn federálními zákony.

Nový domov

Situaci zásadně změnila stavba chladicích kanálů elektrárny. Výskyt krokodýlů v něm byl poprvé zaznamenán roku 1976 a první hnízdo v roce 1978. Od roku 1982 se krokodýly z Turkey Point začali systematicky zabývat biologové a jejich práce tu pokračují dodnes. Jak přesně probíhají? V dubnu a květnu projíždějí výzkumníci na loďkách po nocích všech 38 kanálů, měřících celkem 270 km, svítí na hladinu a podle odlesků očí zaznamenávají místa výskytu jednotlivých zvířat.

Jaderná elektrárna Turkey Point vypadá bez chladicích věží poněkud jinak než jaderné elektrárny v Evropě.

V červnu, červenci a srpnu pak na základě těchto poznatků dnem i nocí vytipovaná místa navštěvují, nová hnízda lokalizují a chytají čerstvě vylíhlá mláďata. Změří jim délku čelistí, délku a šířku hlavy a celkovou délku. Šupiny v ocasních partiích jim zastřihnou do určitého tvaru, aby později mohli určit jejich původ, a nakonec mláďata označí mikročipem. Poté je vrátí na místo, kde se vylíhla. V pevninských pásech mezi jednotlivými kanály, které jsou jinak porostlé vegetací, se občas nacházejí malá jezírka se sladkou vodou. V jejich blízkosti obvykle samice staví hnízdo, které mláďatům slouží jako úkryt. V noci se vydávají do kanálů za potravou.

Zpočátku bylo krokodýlů v systému chladicích kanálů jen poskrovnu. V roce 1985 tu žilo pouhých 19 polovzrostlých a dospělých jedinců, o deset let později už to bylo 24–30. V roce 2005 byl celkový počet odhadován na 400 jedinců. Z toho dospělí činili asi 65 kusů (48 z nich byly samice, přičemž polovina samic snáší pravidelně každý rok). Místní populace průběžně roste. V letech 1978–1989 se vylíhla mláďata z celkem 24 hnízd. Mezi roky 1990 a 1999 to bylo již 121 úspěšných snůšek, rekordní je zatím perioda 2000 až 2005, kdy bylo zaznamenáno 110 úspěšných snůšek. Celkově bylo mezi roky 1978 až 2005 zaznamenáno 3736 vylíhlých mláďat. To jsou ovšem ta evidovaná. Odhaduje se, že dalších zhruba 1500 krokodýlků se stačilo z blízkosti hnízd po vylíhnutí přesunout pryč ještě dříve, než je výzkumníci stihli odchytit.

Vejce v hnízdech zde predátoři nijak zvlášť nenapadají, největší hrozbou jsou zavlečení ohniví mravenci. Mortalita mezi mláďaty je přirozeně značná, plné dospělosti se dožije jen malá část. Ohrožují je draví ptáci, velké ryby, často padnou za oběť i větším jedincům vlastního druhu. „Atomoví krokodýli“ přirozeně netráví život pouze v systému chladicích kanálů. Jedinci, kteří přišli na svět v Turkey Point, byli v rámci kontrolních odchytů zaregistrováni až 25 kilometrů od elektrárny. Stejně tak zde byli viděni nebo odchyceni krokodýli, jejichž původním domovem byl národní park Everglades nebo Key Largo. Museli tedy překonat vzdálenost desítek kilometrů. Jakkoli se nám může zdát, že stavba atomové elektrárny má na přírodu výhradně devastující vliv, příklad z Turkey Point dokazuje, že tomu tak nemusí být vždy. Celý areál je veřejnosti nepřístupný, důkladně střežený, krokodýli tu mají naprostý klid a perfektní hnízdiště či zimoviště zde našlo více než 60 druhů ptáků. Počet krokodýlů amerických na Floridě byl ještě v prosinci 2009 odhadován zhruba na 1600 jedinců. V lednu 2010 ale sevřelo celý floridský poloostrov do svého objetí extrémně studené počasí, místy mrzlo a 400 krokodýlů z národního parku Everglades teplotní výkyv nepřežilo. Populace z Turkey Point zůstala díky stabilnímu klimatu a o něco vyšší teplotě vody v kanálech nedotčena.

Naděje na přístavbu

Je neuvěřitelné, že na malém území, navíc uměle vytvořeném za jiným účelem, našla svůj domov v současnosti celá třetina floridské populace těchto vzácných krokodýlů. Otevřenou otázkou zůstává středně- a dlouhodobý výhled. Jaderné elektrárny nemají neomezenou životnost, obvykle jsou projektovány na 35 až 40 let provozu. Moderní technologie ruku v ruce s nastupující celosvětovou renesancí jaderné energetiky původně plánovanou životnost o další desítky let prodlouží. Jaká budoucnost čeká „atomové krokodýly“ za čtyřicet až padesát let, nedokáže v roce 2010 odhadnout asi nikdo. Nejnovější zprávy nicméně hovoří o záměru provozovatele, jímž je společnost Florida Power and Light, začít s přístavbou dalších dvou jaderných bloků. V takovém případě mají krokodýli svou budoucnost pro celé 21. století zajištěnu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články