Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Arabský sen Emíre Khidayer

77-1b.jpg
Veronika Valtrová, Čtvrtek, 12. dubna 2012
Je to už přes rok, co severní Afrikou prolétl revoluční uragán. Státy severní Afriky byly řadu měsíců tématem číslo jedna a bylo možné na ně nahlédnout jinak než skrze katalogy cestovních kanceláří. Emíre Khidayer většinu těchto zemí navštívila a v některých i několik let žila. Své zkušenosti promítla ve svých knihách. Novinka Arabský svět – jiná planeta? vyšla nedávno i česky.

Při nedávné návštěvě Istanbulu mě zaujali arabští muži, kteří měli hlavy obvázané gázou, netušíte proč?

Je třeba si uvědomit rozdíl mezi Araby a Turky. Arabové také navštěvují Istanbul, ale ti, kteří vás zaujali, klidně mohli být Turci. Je možné, že to byli šíité, začátkem prosince 2011 se konal svátek ášúrá. Projevem tohoto svátku kromě jiného je, že si muslimští muži oholí hlavu a poté si zatínají šavli do hlavy až tak, že krvácejí. Také se řetězy bijí do zad – vše na důkaz toho, že vyjadřují lítost nad skutky, které udělali muslimové muslimům. Tradice má kořeny v 7. století, kdy mezi sebou vedli mocenské spory následovníci proroka Muhammada a navzájem se odstraňovali.

Jak zpětně hodnotíte revoluční události v severní Africe?

Byl to nevyhnutelný vývoj. Zemřelo mnoho lidí, ale společnost si musí prožít i horší období, aby si dokázala uvědomit, jaké hodnoty jsou pro ni do budoucnosti důležité. Co dnes v Evropě vnímáme jako klasické demokratické hodnoty, svobodu názorů, vyjadřování, tisku, to platí v arabském světě jen částečně, a když, tak v jiném úhlu pohledu. Naneštěstí tamní obyvatelé očekávají, že se všechno změní ze dne na den, zejména mladí lidé, z nichž jen někteří mají jasné vize. Takže po více než roce od začátku revoluce jsou zklamaní. Mnozí si bohužel neuvědomují, že je nutné začít sám od sebe. Změnu očekávají od druhých. Mám pár známých, kteří se snaží podnikat něco pokrokového, přispět něčím novým, jeden například překládá knihy z češtiny a slovenštiny do arabštiny a v Egyptě založil první internetové knihkupectví. I v arabských končinách se najdou hybatelé, kteří chtějí prosadit nové věci. Držím jim palce, aby našli správnou cestu, protože mám pocit, že mnozí se teď snaží najít nový mantinel. Už asi deset let je v arabské společnosti cítit nárůst a příchylnost k fundamentalismu. Ale i to se změní, jen to chce čas. Tamní společnost kráčí od vládců s pevnou či tyranskou rukou k „charitativním“ islámským stranám a uskupením, u kterých obyvatelstvo hledá duševní pohlazení. V každém případě vývoj probíhá, důsledky arabského jara jsou citelné jak v Evropě, tak jinde ve světě. Všichni se navzájem ovlivňujeme, aniž bychom o tom věděli či si to připustili.

Jak Arabové vnímají evropskou kulturu?

Většina Arabů o kulturní výdobytky zájem nemá a je jedno, jde-li o evropskou kulturu, nebo o jejich vlastní historické památky. Například v Egyptě známém svými staroegyptskými monumenty – s trochou nadsázky –, pokud lidé nepracují pro nejvyšší památkovou správu nebo si neuvědomují, že staroegyptské památky jsou po inkasu ze Suezského průplavu druhým největším finančním zdrojem, tak se o památky vůbec nezajímají. Pokud jde o to, co my vnímáme jako kulturu, té Arabové při svých návštěvách v Evropě obecně příliš pozornosti nevěnují. Mladší generace však ráda navštěvuje kina, vzpomínám si, že mezinárodní filmové festivaly v Káhiře byly vždy zcela vyprodané. Důvodem byla touha po projevech jiných, uvolněnějších vztahů. V Saúdské Arábii i těch pár koncertů mužských interpretů, které se podařilo zorganizovat a jichž se mohli zúčastnit jen muži, bylo zkritizováno vysokými náboženskými představiteli jako nevhodné pro krajinu Dvou svatyň (Mekky a Medíny). Pojem kultura u většiny, hlavně mladého, saúdského obyvatelstva znamená pouze televizi a návštěvy nákupních center. Evropská společnost je ve svém vývoji mnohem dál. Proto od společnosti, která ještě řeší otázky lidské svobody a individuality či otázky existenční, nemůžeme očekávat, že se bude zajímat o cizí kulturu z jiných než ekonomických pohnutek.

79_1_jpg_4f8698a8d7.jpg

Co kromě náboženství omezuje vývoj arabských zemí?

V arabském světě je otázka náboženství na prvním místě. Náboženství vytváří morální podporu. Vymezuje způsob, jakým mají lidé žít. Na to, aby si naše kultury porozuměly, na to, aby si Arabové porozuměli například se Židy, je třeba, aby se na sebe dokázali dívat jako lidé na lidi bez toho, aby někoho zaškatulkovali podle etnika či náboženství. Momentálně tuhle cestu teprve nastupují, ale i tak mám dojem, že v tomto ohledu je Evropa nejpokrokovější. Aspoň ukazuje způsob vývoje, který by mohl být motivací pro arabský svět.

Co si myslíte o zákonech, které zakazují některé náboženské atributy? Jsou tyto zákony na místě?

Dnešní hysterie ohledně politické situace ve světě vyvolává v lidech strach. Přitom ale musíme poznat cizí kulturu, abychom věděli, co od ní můžeme očekávat. Když přijmeme, že kultura je jiná, že má jiné představy o životě, tak víme, co nás čeká. Muslimové mají velký dopad na Evropu a Evropa na ně. Vždy jsme spolu spoluexistovali, nenáviděli se, milovali se, zabíjeli se či tvořili.

Někteří lidé zákony na to, aby věděli, jakým způsobem se mají pohybovat po cizí krajině, kde se případně i usadí, nepotřebují. Jiní se ale nedokážou otevřít a přijmout jiné podmínky života, proto silně lpí na těch, ve kterých vyrůstali. Pokud jde o mě, nesnesla bych chodit zahalená, protože to nepovažuju za správný projev své individuality. Na druhou stranu ale vidím jako kontraproduktivní zákony zakazující některé náboženské atributy. Když se něco zakazuje, tím spíše se lidé zatvrdí, upevní se jejich přesvědčení a za svoji víru bojují i způsoby, které by jinak nepoužili. Nejsem ovšem zastáncem stavění mešit, buddhistických chrámů či zoroastrijských kostnic v evropských státech, protože pocitově to k většinovému původnímu obyvatelstvu nesedí. Naše planeta je tak rozmanitá, že když navštívím jinou krajinu, chci se dozvědět něco nového i o místních projevech víry a vyznání. Bylo by záhodno, kdybychom všichni včetně muslimů pochopili, že je nutno respektovat i jinou než svoji kulturu se vším, co k ní patří.

Jste spíše Arabka, nebo Evropanka? Jak se smiřujete s odlišnými kulturami, v nichž máte kořeny?

Každý člověk, který má co do činění se dvěma rozličnými světy, je musí oba poznat a pokusit se je pochopit. Jinak jeho život nebude spokojený a naplněný. Já jsem si splnila svůj arabský sen, procestovala jsem arabské státy a dostala jsem se i jako první slovenský diplomat do země svého otce – Iráku. Když jsem začínala objevovat tento svět, přicházela jsem do něj s představami, které dnes už považuju za naivní; mimochodem, zjistila jsem, že právě hodně našinců bez ohledu na věk takové představy stále má. Probuzení nastávalo, jak jsem postupně začala objevovat realitu: často drsnou, nespravedlivou, hrubou, někdy vulgární, ale také milou, laskavou, pohostinnou a otevřenou. A při tomto poznávání jsem si uvědomila, že mám srdce ve střední Evropě. Identifikuju se se střední Evropou, i když mám arabské jméno.

Co kromě zahalování vám na arabském světě nejvíce nevyhovuje?

Vztah muž–žena, ta nevyváženost, to, že ženy se skutečně zahalují povětšinou z vlastní vůle. V důsledku zahalování muži ještě silněji a náruživěji prahnou po ženskosti, po lásce a kráse, a leckdy jsou na cestě ke svému cíli dost hrubí. A také jisté pokrytectví, když uzavírají různé druhy sňatků (sňatek z rozkoše, cestovní atd.). Oficiální manželky ani nemusí o dalších ženách vědět. A když pak takový sňatek navrhne muslim české ženě, nechápe, co se jí na tom nelíbí. Dále mi také nesedí, že Arab málokdy řekne ne. Na vše odpovídají „ano“ nebo se nevyjádří a mlčení se dá vysvětlit mnoha způsoby. Tak potom selhávají obchody, protože se kvůli těžké komunikaci vytrácí důvěra.

Jak se vám pracovalo v zemích, kde hodina může znamenat celý den?

Vůbec to nebylo jednoduché, funkce diplomatky byla prestižnější než pozice obchodnice a prosazovat některé mé cíle bylo těžké. Ale na druhou stranu jsem měla výhodu, že jsem žena. Toto neplatilo všude, ale většinou, když jsem si stála za svým, snažili se moje představy splnit. Získala jsem skvělé zkušenosti a vznikaly tam krásné životní příběhy.


80_1_jpg_4f8698a8d8.jpg

Emíre Khidayer se narodila v Piešťanech, po studiích arabistiky a islamistiky v Bratislavě strávila jako diplomatka řadu let v Egyptě, Kuvajtu a Iráku, odkud pocházel i její otec. Nyní se věnuje etnografii, kulturologii a politice zemí Blízkého východu. Je autorkou řady knih o arabském světě, skrze které jej, spolu s rozhlasovými a novinovými reportážemi, přibližuje evropskému publiku a přispívá tak k mezikulturnímu dialogu. Po knihách Život po arabsku a Příběhy ze Sumhuramu, které publikovala na Slovensku, vyšla její první kniha i v českém překladu (Arabský svět – jiná planeta?). Toto dílo citlivě, avšak trefně a bez příkras popisuje zvyky a život v arabských zemích.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články